30 Cdo 4656/2016
Datum rozhodnutí: 07.02.2017
Dotčené předpisy: § 19 o. s. ř.



30 Cdo 4656/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce M. B., zastoupeného doc. JUDr. Alexandrem Királym, Ph.D., advokátem se sídlem v Ostravě-Porubě, Ludvíka Podéště 5, proti žalované Městské policii České Budějovice, se sídlem v Českých Budějovicích, Jaroslava Haška 2, o přiložení technického prostředku k zabránění odjezdu vozidla, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 292/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 5. 2016, č. j. 11 Co 175/2016-12, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:

Napadeným usnesením Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací potvrdil k odvolání žalobce usnesení soudu prvního stupně ze dne 24. 2. 2016, č. j. 61 C 292/2015-6, kterým soud prvního stupně řízení zastavil pro neodstranitelnou překážku řízení spočívající v tom, že Městská policie v Českých Budějovicích nemá vlastní právní subjektivitu, a nemůže proto být účastníkem soudního řízení.
Usnesení odvolacího soudu v celém jeho rozsahu napadl žalobce dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené usnesení závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Dovolatel formuluje následující otázky: 1) Zda okolnost, že odvolání proti usnesení soudu prvního stupně ve věci neobsahuje náležitosti uvedené v ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř., brání vypořádání námitek v odvolacím řízení. 2) Zda ve věci, která byla zahájena u civilního soudu, a byla u ní dána věcná příslušnost soudů jednajících a rozhodujících ve správním soudnictví, může okresní soud vyslovit absolutní soudní nepříslušnost, aniž by poučil žalobce, aby se s žalobou obrátil na krajský soud. Jako dovolací důvod dovolatel uvádí nesprávné právní posouzení věci. Dovolatel navrhuje, aby dovolací soud napadené usnesení společně s usnesením soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. .
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou, řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o. s. ř., dovolací soud se proto zabýval jeho přípustností.
Dovolací soud dovolání přípustným neshledal, neboť napadené rozhodnutí na vyřešení dovolatelem vymezených otázek nezávisí. Ve vztahu k první otázce odvolací soud žalobci v odůvodnění napadeného rozhodnutí vytkl, že své odvolání nijak nezdůvodnil. Přesto odvolání žalobce neodmítl, naopak se odvoláním meritorně zabýval a následně rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. První dovolací otázka tudíž vychází z procesního stavu, jenž v tomto řízení nenastal. Soudy obou stupňů postavily svá rozhodnutí na závěru, že žalovaná nemá vlastní procesní subjektivitu, což představuje neodstranitelnou překážku řízení. Řízení tudíž nebylo zastaveno pro absolutní soudní nepříslušnost , jak dovozuje dovolatel ve druhé dovolací otázce.
Jelikož dovolací soud neshledal dovolání přípustným, nezabýval se případnými vadami řízení (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Dovolací soud z výše uvedených důvodů dovolání podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 7. 2. 2017

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu