30 Cdo 4637/2007
Datum rozhodnutí: 07.10.2009
Dotčené předpisy:





30 Cdo 4637/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobkyně O. Č., zastoupené advokátem, proti žalovaným 1) B. H., a 2) P. f. ČR, o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu a o návrhu na přistoupení dalších účastníků do řízení, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 8 C 49/2005, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 31. května 2007, č.j. 18 Co 74/2007-51, t a k t o :


Dovolání žalobkyně se zamítá.


O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Třebíči usnesením ze dne 30. ledna 2007, č.j. 8 C 74/2005-41, s odkazem na ustanovení § 250b odst.2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) nepřipustil, aby do řízení na místo B. H. vstoupili M. M., K. H., a M. K., ze zjištění,


že žalobkyně navrhla přistoupení shora uvedených osob do řízení jako dědiců na místo zemřelé B. H. ve smyslu ustanovení § 92 odst. 1 o.s.ř. Soud prvního stupně konstatoval, že s přihlédnutím ke zvláštní povaze řízení reagujícího na předchozí pravomocné rozhodnutí správního orgánu, týkající se určitého okruhu účastníků, je v něm podle § 250 odst. 2 o.s.ř. vyloučeno uplatnění ustanovení § 92 o.s.ř. o přistoupení dalšího účastníka do řízení i o záměně účastníka. Ustanovení o procesním nástupnictví (§ 107 a 107a o.s.ř.) sice platí i pro toto řízení ovšem pouze v případě, že k procesnímu nástupnictví došlo za řízení před soudem. V projednávané věci však o tento případ nejde, neboť žalovaná B. H. zemřela dne 9. 2. 2005, tedy přede dnem podání žaloby 14. 3. 2005.


K odvolání žalobkyně Krajský soud v Brně usnesením ze dne 31. května 2007, č.j. 18 Co 74/2007-51, usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil. Ztotožnil se se skutkovými zjištěními i právním závěrem soudu prvního stupně. K námitkám žalobkyně uvedl, že ani za použití ustanovení § 92 o.s.ř. při odhlédnutí od zvláštní úpravy řízení podle § 244 a násl. téhož zákona - nelze k nonsubjektu přistoupit, ani jej nelze zaměnit, a tento nedostatek podmínky řízení nelze zhojit ani formou analogie procesního předpisu. V dalším průběhu řízení se soud prvního stupně vypořádá s tvrzeným přechodem práv původní účastnice správního řízení B. H. děděním na její právní nástupce v obdobní od nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu do podání žaloby v projednávané věci a výsledek tohoto zjištění vezme v úvahu podle ustanovení § 250a odst. 1 o.s.ř.


Rozhodnutí Vrchního soudu v Praze bylo doručeno zástupci žalobkyně dne 17. července 2007 a právní moci nabylo téhož dne.


Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně dne 17. září 2007 včasné dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. a domnívá se, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci /§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř./ a že rozhodnutí odvolacího soudu (i soudu prvního stupně) spočívá na nesprávné právním posouzení věci /§ 241a odst. 2 přím. b) o.s.ř./. Vada řízení podle žalobkyně spočívá v nepřipuštění dalších účastníků do řízení ze strany soudu, neboť tím žalobkyni byla de facto i de iure odňata možnost napadnout nesprávné správní rozhodnutí žalobou. Nesprávné právní posouzení věci pak spočívá podle dovolatelky v navrhovaném řešení situace odvolacím soudem podle § 250a odst. 2 o.s.ř. Podle žalobkyně jediné správné řešení je možné buď připuštěním záměny účastníků nebo procesním nástupnictvím podle § 107 a 107a o.s.ř.


Z výše uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby dovolací soud zrušil usnesení soudu prvního a druhého stupně a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Žalovaný P. f. ČR se v písemném vyjádření s napadeným rozhodnutím ztotožnil. Navrhl proto, aby dovolání bylo zamítnuto.


Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, uvážil, že dovolání žalobkyně bylo podáno oprávněnou osobou, řádně zastoupenou advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. b) o.s.ř. Poté usnesení Krajského soudu v Brně přezkoumal v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.


Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Tyto vady však z obsahu spisu seznány nebyly.


Podle § 250b odst. 2 o.s.ř. nesmí být v průběhu řízení před soudem změněn okruh účastníků, jaký tu byl v době rozhodnutí správního orgánu, přičemž tato zásada neplatí jen tehdy, došlo-li za řízení před soudem k procesnímu nástupnictví podle § 107 o.s.ř. nebo § 197a téhož zákona. Nesmí-li být změněn okruh účastníků řízení, nepřichází proto v úvahu ani postup podle § 92 odst. 1 a 2 o.s.ř. (JUDr. Jaroslav Bureš,


JUDr. Lubomír Drápal, JUDr. Zdeněk Krčmář, JUDr. Michal Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, str. 304, II. díl str. 1149, C.H.BECK, 6. vydání 2003).


O tento případ pak, jak vyplývá z obsahu spisu, jde i v posuzovaném případě.


S odhlédnutím od již podaného výkladu je současně třeba s odvolacím soudem souhlasit i potud, pokud poukazuje též na skutečnost že ani za použití ustanovení § 92 o.s.ř. (byť jeho užití v této věci jinak nepřichází v úvahu) nelze k nonsubjektu přistoupit, ani jej nelze zaměnit, a tento nedostatek podmínky řízení nelze zhojit ani formou analogie procesního předpisu. Úvaha soudu druhého stupně, že v dalším průběhu řízení bude na soudu prvního stupně, aby se vypořádal s tvrzeným přechodem práv původní účastnice správního řízení B. H. na její právní nástupce, a to děděním v období od nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu do podání žaloby v projednávané věci a výsledek tohoto zjištění vzal v úvahu podle ustanovení § 250a odst. 1 o.s.ř., je proto přiléhavá.


Jestliže tedy v souzeném případě odvolací soud s přihlédnutím k dané právní úpravě, vzal náležitě v úvahu okolnosti daného případu, pak z hlediska výtek uplatněných žalobkyní v dovolání, je třeba napadené usnesení považovat za správné (§ 243b odst. 2 o.s.ř.). Nejvyšší soud České republiky proto toto dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem o.s.ř.). Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 7. října 2009


JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.


předseda senátu