30 Cdo 4513/2011
Datum rozhodnutí: 31.05.2012
Dotčené předpisy: § 13 odst. 2 obč. zák., § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 4513/2011


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. B., zastoupeného Mgr. Michalem Noskem, advokátem se sídlem v Ostravě-Moravské Ostravě, Purkyňova 787/6, proti žalované JUDr. J. G., zastoupené Mgr. Jaroslavem Brožem, MJur, advokátem se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 23 C 33/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 1. března 2011, č.j. 1 Co 84/2011-199, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žalobce je povinen na náhradu nákladů dovolacího řízení žalované zaplatit jejímu zástupci Mgr. Jaroslavu Brožovi, MJur, advokátu se sídlem v Brně, Marie Steyskalové 767/62, částku 7.860,- Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí.

Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.) : Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. listopadu 2010, č.j. 23 C 33/2008-146, výrokem I. připustil změnu žaloby tak, aby žalovaná zaplatila žalobci celkovou částku 200.000,- Kč jako náhradu nemajetkové újmy podle § 13 odst. 2 občanského zákoníku (dále jen obč. zák. ), výrokem II. žalobu v celém rozsahu zamítl, výroky III. a IV. rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o náhradě nákladů řízení placených státem.
K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 27. dubna 2011, č.j. 1 Co 84/2011-199, rozsudek soudu prvního stupně v napadených výrocích II., III. a IV. podle § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se soudem prvního stupně ve skutkových zjištěních a shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že o neoprávněný zásah do osobnosti fyzické osoby nejde v případech, kdy jiný právní subjekt prováděl úkony při výkonu činnosti advokáta hájením práv a oprávněných zájmů klienta, pokud se při takovém jednání nedopustil excesu. Exces - stejně jako soud prvního stupně - v předmětné věci neshledal. Odkázal přitom na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3580/2007 ze dne 31. 8. 2009.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 9. srpna 2011 dovolání, doplněné podáním svého zástupce ze dne 20. 9. 2011. Domnívá se, že je dána přípustnost tohoto dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (současně se konstatuje, že nálezem Ústavního soudu sp.zn. Pl ÚS 29/2011 bylo toto ustanovení zrušeno, avšak s účinností až od 31. prosince 2012), a dovolací důvod spatřuje především v ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., neboť řízení je podle jeho názoru postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Žalobce namítá nesprávnost skutkových zjištění, nedostatečné prokázání oprávnění právní zástupkyně jednat za žalobce, neoprávněné zjišťování zdravotního stavu žalobce ze strany žalované a další nepravdivá tvrzení. Navrhuje proto, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná podáním ze dne 29. listopadu 2011. Uvedla, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je věcně správné a proto navrhuje odmítnutí dovolání a přiznání nákladů řízení.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, takže vyšel ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. července 2009, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 11 násl. obč. zák. odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (analogicky srovnej např. již odvolacím soudem zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3580/2007, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 24. 6. 2008, sp. zn. 146/2008, apod.) Pokud dovolatel uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., a jestliže z obsahu dovolání vyplývá dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř. (§ 41 odst. 2 téhož zákona), pak k okolnostem uváděným v rámci nich se podle ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. nepřihlíží. Dovolání bylo proto odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení vznikly žalované náklady spojené se zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně advokáta ve výši 6.250,- Kč /srovnej § 2 odst. 1, § 6 odst. 1 písm. a), § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2000 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí u žalovaného 6.550,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 7.860,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně 31. května 2012

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu