30 Cdo 4506/2015
Datum rozhodnutí: 03.02.2016
Dotčené předpisy: § 241 odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 4506/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Františkem Ištvánkem ve věci žalobce B. V., proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o zaplacení 1 000 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 21 C 97/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2015, č. j. 35 Co 355/2014-111, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl rozsudkem ze dne 1. 4. 2014, č. j. 21 C 97/2011-56, tak, že konstatoval, že v rámci řízení vedeného u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 5 C 258/2004 bylo porušeno právo žalobce na rozhodnutí jeho věci v přiměřené době (výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), zamítl žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 1 000 000 Kč se 17% úrokem z prodlení za dobu od 5. 4. 2004 do zaplacení (výrok II. rozsudku soudu prvního stupně) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok III. rozsudku soudu prvního stupně). Městský soud v Praze k odvolání žalobce rozhodl rozsudkem ze dne 24. 2. 2015, č. j. 35 Co 355/2014-111, tak, že zamítl návrh žalobce na ustanovení advokáta (výrok I. rozsudku odvolacího soudu), potvrdil rozsudek soudu prvého stupně ve výrocích o věci samé I. a II. a ve výroku o nákladech řízení jej změnil tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci jejich náhradu ve výši 340 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II. rozsudku odvolacího soudu) a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III. rozsudku odvolacího soudu).
Žalobce podal proti rozsudku ze dne 24. 2. 2015, č. j. 35 Co 355/2014-111, dovolání, přičemž při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem ani nedoložil, že má sám právnické vzdělání. Součástí uvedeného dovolání byla žalobcova žádost, aby mu byl ustanoven zástupce pro dovolací řízení. Jelikož o uvedené žádosti bylo rozhodnuto zamítavě (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 12. 6. 2015, sp. zn. 21 C 97/2011-123, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 13. 8. 2015, sp. zn. 35 Co 295/2015-133, přičemž dovolací řízení proti posledně uvedenému usnesení bylo zastaveno usnesením Nejvyššího soudu ze dne 3. 2. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4507/2015, neboť dovolací soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit dovolateli advokáta pro řízení o dovolání), není dovolatel v tomto dovolacím řízení zastoupen.
Usnesením ze dne 18. 11. 2015, č. j. 30 Cdo 4506/2015-139, řádně doručeným žalobci dne 26. 11. 2015, byl žalobce dovolacím soudem vyzván k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě deseti dnů. Žalobce nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl poučen, že dovolací soud v případě neodstranění vytknuté vady dovolací řízení zastaví.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání.
Z uvedeného je zřejmé, že žalobce nesplnil zákonem stanovenou podmínku povinného zastoupení, a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení bylo odvolacím soudem potvrzeno, přičemž Nejvyšší soud již rozhodl o zastavení řízení o dovolání proti usnesení odvolacího soudu, takže již nelze očekávat jeho změnu. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a dovolací řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. 2. 2016

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu