30 Cdo 448/2017
Datum rozhodnutí: 08.03.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 448/2017


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobce J. A., proti žalovaným 1) Special Service International, spol. s r.o., IČO 26116570, se sídlem v Praze 7 - Holešovice, Letohradská 711/10, zastoupené JUDr. Jaroslavem Hrouzkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1, Panská 6, a 2) L. B., zastoupenému Mgr. Janou Bendovou Maruškovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 421/21, o ochranu osobnosti, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 32 C 55/2011, o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 27. října 2016, č. j. 3 Co 170/2015-328, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.) :

Městský soud v Praze (dále též soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 10. listopadu 2014, č. j. 32 C 55/2011-293, výrokem I. a II. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal písemné omluvy po žalovaných z titulu ochrany osobnosti, výrokem III. zamítl žalobu na zaplacení náhrady nemajetkové újmy žalovanými a výrokem IV. rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit první žalované na náhradu nákladů řízení částku 20.570 Kč.
K odvolání žalobce proti výroku IV. rozsudku soudu prvního stupně Vrchní soud v Praze (dále též odvolací soud ) usnesením ze dne 27. října 2016, č. j. 3 Co 170/2015-328, výrokem I. rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku IV. o nákladech řízení potvrdil a výrokem II. rozhodl, že žalobce je povinen nahradit první žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku 2.238,50 Kč.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce vlastnoručně sepsané dovolání. Domnívá se, že Vrchní soud rozhodl v jeho neprospěch o povinnosti zaplatit protistraně výdaje a navrhuje, aby Nejvyšší soud upustil od požadavku protistrany .
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Jak vyplývá z obsahu spisu, a zejména z dovoláním napadeného rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, odvolací soud rozhodoval v posuzované věci o dvou samostatných nárocích z titulu náhrady nákladů řízení, a to o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně (potvrzující výrok I.) a náhradě nákladů řízení před soudem druhého stupně, přičemž žádná z částek, o nichž soud rozhodoval (20.570 Kč a 2238,50 Kč), nepřevyšovala 50.000,- Kč.
Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vyplývá, že proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, není dovolání podle § 237 o.s.ř. přípustné, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2, což v daném případě dáno není.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud ČR dovolání žalobce proti napadeným výrokům rozsudku Vrchního soudu v Praze podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o.s.ř. pro nepřípustnost odmítl.
U výroku o náhradě nákladů dovolacího řízení se odkazuje na ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. března 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu