30 Cdo 4451/2011
Datum rozhodnutí: 09.02.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 4451/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně P. H. , zastoupené JUDr. Alexejem Přečkem, advokátem se sídlem v Praze 9, Ostravská 626, proti žalované A. R. , zastoupené JUDr. Karlem Matějkou, advokátem se sídlem v Praze 2, Legerova 44, o určení vlastnictví, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 5 C 128/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2010, č. j. 25 Co 92/2010 - 94, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Obvodní soud pro Prahu 9 (dále již soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 4. ledna 2010, č.j. 5 C 128/2007-69, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala určení, že je vlastníkem nemovitostí objektu bydlení čp. 206, na stavebním pozemku 988, zast. plocha a nádvoří o výměře 159 m2, p.č. 989, zahrada p výměře 588 m2, vše v k.ú. V., obec Praha, zapsané v Katastru nemovitostí pro hl. m. Prahu na LV 416, dosud jako vlastnictví žalované (výrok I.), a zároveň soud rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).
K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze (dále již odvolací soud ) v záhlaví cit. rozsudkem podle § 219 o. s. ř. potvrdil napadený rozsudek soudu prvního stupně (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Odvolací soud se ztotožnil se skutkovými závěry soudu prvního stupně, vyjádřil však nesouhlas s právním názorem, že na požadovaném určení není dán naléhavý právní zájem a také s dalším závěrem, že podaná žaloba by neumožnila v případě zrušení kupní smlouvy vrátit každému z účastníků vše, co dle smlouvy dostal, tedy restituci právních vztahů účastníků pro dobu před uzavřením smlouvy. Tento nesprávný právní názor soudu prvního stupně však podle odvolacího soudu neměl vliv na celkově správné meritorní rozhodnutí. Odvolací soud uzavřel, že rozhodnou skutečností pro výsledek řízení bylo to, že žalobkyni se nepodařilo provedenými důkazy vyvrátit tvrzení žalované, neboť bylo zjištěno, že kupní cenu dle ujednání III. kupní smlouvy uhradila včas a v plné výši a dále to, že k odstoupení od smlouvy došlo až po marném uplynutí promlčecí lhůty.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně (dále též dovolatelka ) prostřednictvím svého advokáta včasné dovolání, v němž uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, konkrétní otázku zásadního významu však dovolatelka ve svém dovolání nevymezuje. Napadá způsob splacení kupní ceny v souvislosti s ujednáními v kupní smlouvě, namítá, že tvrzení žalované o tom, že kupní cenu zaplatila řádně a včas v souladu s ujednáním v kupní smlouvě...je nepravdivé. Dovolatelka navrhla, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) napadený rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná se k dovolání žalobkyně nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o. s. ř.
Podle § 237 odst. 3 o. s. ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz , a které bylo rovněž publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042].
Dovolatelka zpochybňuje (pro rozhodnutí ve věci zásadně významné) skutkové zjištění o úhradě kupní ceny a s ohledem na svou skutkovou verzi polemizuje s právním posouzením věci odvolacím soudem (který shledal, že žalovaná se nedostala do prodlení se splacením kupní ceny a nebyly tak dány podmínky pro odstoupení od smlouvy, navíc odstoupení od smlouvy bylo ze strany žalobkyně uplatněno opožděně, když došlo k marnému uplynutí tříleté promlčecí lhůty). Z (nesprávného) řešení této právní otázky odvolacím soudem dovozuje zásadní význam napadeného rozhodnutí. Nejvyšší soud musí ovšem konstatovat, že odvolací soud v napadeném rozhodnutí řešil zmíněnou právní otázku v souladu s konstantní judikaturou.
Z uvedeného je zřejmé, že dovolatelka v dovolání neformulovala právní otázku, která dovolacím soudem dosud nebyla vyřešena nebo by měla být řešena jinak a jejíž řešení by v dané věci bylo relevantní. Neuvedla ani (žádné) konkrétní rozhodnutí, ve kterém by pro napadené rozhodnutí podstatná právní otázka byla řešena soudy rozdílně. Ani z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) nebylo možno vyvodit jiný (relevantní) důvod, pro který by rozhodnutí odvolacího soudu mohlo být považováno za rozhodnutí zásadního významu.
Pokud pak dovolatelka ve svém dovolání uplatnila také dovolací důvody ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) a odst. 3, pominula zcela, že jejich prostřednictvím nelze přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. posuzovat (srov. § 237 odst. 3 o. s. ř.).
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je důsledkem aplikace § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 a § 146 odst. 1 písm. c) o. s. ř. per analogiam, neboť dovolatelka s ohledem na výsledek tohoto dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo a žalované podle obsahu spisu v tomto řízení žádné účelně vynaložené náklady nevznikly, takže podmínky pro aplikaci § 146 odst. 3 o.s.ř. v daném případě osvědčeny nebyly.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 9. února 2012


JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu