30 Cdo 438/2016
Datum rozhodnutí: 08.02.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 438/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobkyně JUDr. K. Š. , proti žalovaným 1) České republice Okresnímu soudu v Ostravě, se sídlem v Ostravě Porubě, U soudu 4/6187, a 2) České republice Ministerstvu spravedlnosti ČR, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o určení neaplikovatelnosti některých ustanovení zákona č. 6/2002 Sb., o určení neúčinnosti rozhodnutí kárného senátu Nejvyššího správního soudu ČR, o náhradu škody a nemajetkové újmy, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 85 C 98/2014, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2015, č.j. 16 Co 20/2015-67, takto:

Dovolání žalobkyně se odmítá .

Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o.s.ř.):
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 4. prosince 2014, č.j. 85 C 98/2014-45 rozhodl, že námitka litispendence se zamítá (výrok I.), že žádost o zrušení usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 11. září 2014, č.j. 85 C 98/2014-24 (obsahující výzvu k zaplacení soudního poplatku) se zamítá (výrok II.), že soud nepřiznává žalobkyni osvobození od soudních poplatků (výrok III.), že žádost o vrácení zaplacené části soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč se zamítá (výrok IV.).
K odvolání žalobkyně Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 26. října 2015, č.j. 16 Co 20/2015-67, usnesení soudu prvního stupně ze dne 4. prosince 2014 potvrdil.
Proti uvedenému rozhodnutí odvolacího soudu podala žalobkyně, mající právnické vzdělání, včasné dovolání s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je neodborné, povrchní, neodpovídá kritériím rozumnosti, ani materiálnímu a morálnímu korektivu. Dovolatelka požaduje zrušení napadeného rozhodnutí.
Nejvyšší soud ČR jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014; po té se dovolací soud nejprve zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o.s.ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby mohlo být dovolání v projednávané věci kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj., že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu v rozhodování dovolacího soudu, dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani např. jen) pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. (či jeho části), srovnej shodně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013.
Lze současně připomenout též např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, v němž dovolací soud vyložil, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o.s.ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14 ). Jde tedy o právní otázku, na jejímž řešení bylo rozhodnutí odvolacího soudu skutečně založeno. Ústavní soud pak např. v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup .
Protože z tohoto pohledu dovolání žalobkyně uvedené předpoklady, které jsou jedině způsobilé založit jeho přípustnost, ve svém základu nesplňuje, když předmětné dovolání případný důvod, pro který by bylo možno dovolání považovat za přípustné, expressis verbis nevyjadřuje, Nejvyšší soud proto toto dovolání, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný. V Brně dne 8. února 2017

JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu