30 Cdo 4375/2008
Datum rozhodnutí: 14.11.2008
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 předpisu č. 99/1963Sb., § 243b odst. 6 předpisu č. 99/1963Sb., § 218 odst. 6 písm. c) předpisu č. 99/1963Sb.




30 Cdo 4375/2008

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce P. F., proti žalované R. F., zastoupené advokátem, o výživné manžela, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 8 C 89/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 8. ledna 2008, č. j. 22 Co 540/2007-92, takto:

Dovolání se odmítá.

Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalobce potvrdil rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 17. července 2007, č. j.

8 C 89/2007-66, jímž byla zamítnuta žaloba na určení povinnosti žalované přispívat

na výživu žalobce od 23.2.2007 částkou 4.500,- Kč měsíčně, řízení o určení povinnosti žalované přispívat na výživu žalobce od 1.1.2006 do 22.2.2007 částkou 4.500,- Kč měsíčně zastaveno pro zpětvzetí žaloby v tomto rozsahu, a rozhodnuto, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení, a rozhodl, že žalované se nepřiznává právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Žalobce v podaném dovolání, směřujícímu proti té části výroku rozsudku odvolacího soudu, jíž byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, vyjadřuje nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu a požaduje, aby žalované bylo uloženo platit mu od 23.2.2007 výživné 4.500,- Kč měsíčně a zaplatit mu cestovné a ušlý zisk.

Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první, o. s. ř.) a dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o. s. ř.).

Podle § 237 odst. 1 o. s. ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam; podle odst. 2 písm. b) dovolání podle odst. 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.

Dovolání v této věci směřuje především proti výroku rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o výživném manžela potvrzen, přičemž nejde o rozsudek, jemuž by předcházel zrušující rozsudek odvolacího soudu. Z hlediska přípustnosti dovolání podle citovaných ustanovení o.s.ř. tak přichází v úvahu pouze § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. To se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených v zákoně o rodině, s výjimkou rozsudků o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (§ 237 odst. 2 písm. b/ o.s.ř.).

Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícímu rozsudek soudu prvního stupně ve věcech upravených zákonem o rodině, mezi něž patří i rozsudky upravující výživné mezi manžely podle

§ 91 zák. o rodině, aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu § 237 odst. 2

písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v niž odvolací soud rozhodoval, není dovolání ve smyslu § 237 o.s.ř. přípustné.

Pokud dovolání směřuje proti výroku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto

o nákladech odvolacího řízení, není přípustnost dovolání proti tomuto výroku, který má povahu usnesení (§ 167 odst. 1 o.s.ř.), podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dána, neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé. Dovolání proti tomuto výroku není přípustné ani podle § 238 a 238a o. s. ř., protože jím nebylo rozhodnuto ve věcech, které jsou taxativně vyjmenovány v těchto ustanoveních, a nejde rovněž ani o žádný z případů procesních rozhodnutí uvedených v § 239 o.s.ř.

Protože dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž z vyložených důvodů dovolání není přípustné, dovolacímu soudu nezbylo, než je odmítnout, aniž by se mohl zabývat jeho důvodností (§ 243b odst. 5, 6 část věty

za středníkem, § 218 písm. c/ o.s.ř.). Z tohoto důvodu nebylo třeba ani odstranit nedostatek podmínky zastoupení dovolatele v dovolacím řízení ve smyslu § 241b odst. 2 o.s.ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť dovolatel s ohledem

na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů tohoto řízení právo a žalované v tomto řízení podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 14. listopadu 2008

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu