30 Cdo 4354/2011
Datum rozhodnutí: 18.01.2012
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.



30 Cdo 4354/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobkyně Z. S. , zastoupené JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 4, Nad Úpadem 234, proti žalovaným 1) Ing. J. M. , a 2) H. D. , o určení neplatnosti právního úkonu, vedené u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 2 C 40/2011, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. září 2011, č.j. 7 Co 2160/2011-127, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Proti v záhlaví označenému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále již odvolací soud ), kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 18. srpna 2011, č. j. 2 C 40/2011-120 (jímž bylo zastaveno řízení o odvolání žalobkyně ze dne 19. července 2011 proti cit. rozsudku soudu prvního stupně pro nezaplacení soudního poplatku, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) a rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, podala žalobkyně (prostřednictvím svého advokáta) dovolání, které však není přípustné.
Přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu je upravena v ustanoveních § 237, § 238, § 238a a také v § 239 o. s. ř.
V daném případě přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. není dána, neboť napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo změněno (§ 237 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.) či potvrzeno (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o. s. ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o věci samé.
Dovolání není přípustné ani podle § 238, § 238a odst. 1 a § 239 o. s. ř., neboť nejde o žádný z případů v citovaných ustanovení uvedených.
Podle § 239 odst. 2 písm. a) a b) o. s. ř. je sice přípustné dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o zastavení řízení, avšak pouze pokud k zastavení řízení došlo podle § 104 odst. 1 o. s. ř. (pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení), popř. podle § 107 odst. 5 o. s. ř. (neumožňuje-li povaha věci pokračovat v řízení poté, co v jeho průběhu některý z účastníků ztratil způsobilost být účastníkem řízení); o takový případ se však v dané věci nejedná.
Z uvedeného vyplývá, že přípustnost dovolání nelze opřít o žádné v úvahu přicházející ustanovení občanského soudního řádu. Za této situace Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. dovolání žalobkyně pro nepřípustnost odmítl, aniž se jím mohl věcně zabývat.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5, věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. odst. 1 písm. c) o. s. ř. (per analogiam), neboť důvody pro aplikaci § 146 odst. 3 o. s. ř. [vzhledem k tomu, že žalovaným žádné (účelně vynaložené) náklady v tomto dovolacím řízení nevznikly] osvědčeny nebyly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek podle občanského soudního řádu.
V Brně 18. ledna 2012

JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu