30 Cdo 4330/2007
Datum rozhodnutí: 24.10.2007
Dotčené předpisy:





30 Cdo 4330/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobkyně T. A. S., zastoupené advokátem, proti žalovanému M. S., zastoupenému advokátkou, o výživné manželky, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn.


18 C 502/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. dubna 2007, č. j. 18 Co 50/2007-294, takto:


I. Dovolání žalovaného se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 26. dubna 2006, č. j.


18 C 502/2000-252, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne 6. prosince 2006, č.j. 18 C 502/2000-285, uložil žalovanému zaplatit žalobkyni výživné za období


od 18. 9. 2000 do 8. 6. 2004 v částce 670.500,- Kč ve splátkách 20.000,- Kč, splatných vždy do každého patnáctého dne v měsíci, počínaje dnem následujícím po právní moci rozsudku pod ztrátou výhody splátek (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně domáhala placení výživného 35.000,- Kč měsíčně od 18. 9. 2000 řízení zastavil (výrok II.), nepřipustil rozšíření žaloby spočívající v požadavku žalobkyně na zaplacení úroku z prodlení 2% z částky 660.000,- Kč od 9. 6. 2004 do zaplacení (výrok III.) a žalobkyni uložil zaplatit žalovanému náklady řízení 21.075,- Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalovaného (výrok IV.).


Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání žalovaného rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ohledně částky 15.000,- Kč zrušil a řízení v tomto rozsahu zastavil, a ohledně částky 660.000,- Kč


a výroku o náhradě nákladů řízení rozsudek potvrdil a žalovanému uložil zaplatit žalobkyni na nákladech odvolacího řízení 49.445,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. G. B.


Žalovaný v podaném dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) a c) o. s. ř., vyjadřuje nesouhlas s rozsudkem odvolacího soudu


a domáhá se jeho zrušení, jakož i zrušení rozsudku soudu prvního stupně a vrácení věci tomuto soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky, který jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.). Občanský soudní řád tak činí v ustanoveních


§ 237, § 238, § 1238a a § 239 o.s.ř.


Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu


o výživném manželky, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, který byl v pořadí druhým rozsudkem ve věci samé, když jeho předchozí rozsudek ze dne


27. srpna 2003, č. j. 18 C 502/2000-98, jímž byla žaloba, aby byl žalovaný povinen platit žalobkyni na její výživu částku 50.000,- Kč měsíčně od 18. 9. 2000, zamítnuta


a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, byl zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 28. ledna 2005, č. j. 18 Co 515/2004-127, a věc byla soudu prvního stupně vrácena k dalšímu řízení. Z hlediska přípustnosti dovolání přichází v úvahu ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. Podle tohoto ustanovení je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil.


Nic z uvedeného se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení (§ 237 odst. 2 o.s.ř.).


Se zřetelem k této zákonné úpravě přípustnosti dovolání proti rozsudku odvolacího soudu potvrzujícího rozsudek soudu prvního stupně, který byl dalším rozsudkem ve věci a jímž soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku, jsa vázán právním názorem odvolacího soudu, vyjádřeném v předchozím zrušovacím usnesení, přičemž jde o rozhodnutí ve věci upravené zákonem o rodině, t. j. ve věci výživného manželky podle § 91 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, aniž by posuzovaná věc byla výjimkou ve smyslu § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř., nelze učinit jiný závěr, než že pro povahu věci, v níž soud prvního stupně i soud odvolací rozhodoval, není dovolání ve smyslu § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. přípustné.


Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalovaného - aniž by se mohl věcí dále zabývat - podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5, § 224 odst. 1


a § 151 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný, který neměl v dovolacím řízení úspěch,


na náhradu nákladů řízení nemá právo a žalobkyni žádné základy dovolacího řízení nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 24. října 2007


JUDr. Karel Podolka, v. r.


předseda senátu