30 Cdo 4323/2016
Datum rozhodnutí: 30.11.2016
Dotčené předpisy: § 241 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 241b odst. 2 část věty před středníkem o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 104 odst. 2 věta třetí o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 4323/2016

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce J. H. , proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 77 300 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 15 C 46/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 12. 2015, č. j. 11 Co 266/2015-92, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze jako soud odvolací potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 21. 3. 2014, č. j. 15 C 46/2013-63, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení 77 300 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jež měla žalobci vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 43 Cm 1/2002 a u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 11 C 46/2009 a dále průtahy v konkurzním řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 40 K 15/2002.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dne 2. 2. 2016 včasné dovolání, při jehož podání nebyl zastoupen advokátem, a současně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Soud prvního stupně o jeho žádosti rozhodl usnesením ze dne 25. 2. 2016, č. j. 15 C 46/2013-108, tak, že návrh žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení zamítl. Uvedené usnesení soudu prvního stupně bylo žalobci řádně doručeno dne 3. 3. 2016 a právní moci nabylo dne 19. 3. 2016.
Usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 6. 2016, č. j. 15 C 46/2013-111, které bylo žalobci řádně doručeno dne 4. 7. 2016, byl žalobce vyzván, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Současně byl žalobce poučen, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc pro zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví. Žalobce však na výzvu soudu prvního stupně nikterak nereagoval.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Ustanovení § 241 o. s. ř., které stanovuje tzv. povinné zastoupení dovolatele při podání dovolání, představuje zvláštní podmínku dovolacího řízení, jejíž nedostatek lze odstranit, bez jejíhož splnění však nelze meritorně rozhodnout o dovolání. Výjimku stanovuje § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř., podle kterého není třeba podmínku povinného zastoupení dovolatele advokátem nebo notářem splnit, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle § 241b odst. 3 o. s. ř. dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen po dobu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241, běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke splnění této podmínky; požádal-li však dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce (§ 30), běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto.
Žalobce při podání dovolání proti napadenému rozsudku odvolacího soudu nebyl zastoupen advokátem nebo notářem, ani neprokázal, že sám má právnické vzdělání. Žalobce před uplynutím dovolací lhůty požádal, aby mu byl ustanoven advokát pro podání dovolání v této věci (č. l. 97). Dvouměsíční lhůta ke splnění podmínky uvedené v § 241 o. s. ř. tedy žalobci začala znovu běžet až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (srov. § 241b odst. 3 o. s. ř.). O žádosti žalobce o ustanovení advokáta pro dovolací řízení bylo rozhodnuto usnesením soudu prvního stupně ze dne 25. 2. 2016, č. j. 15 C 46/2013-108, které bylo žalobci doručeno dne 3. 3. 2016, a které nabylo právní moci dne 19. 3. 2016. Žalobce ve dvouměsíční lhůtě od právní moci tohoto usnesení (poslední den lhůty 19. 5. 2016), a ostatně ani později, nesplnil podmínku stanovenou v § 241 o. s. ř., a to ani přes výzvu a poučení soudu o důsledcích své nečinnosti. Nejvyšší soud proto postupoval podle ustanovení § 241b odst. 2 části věty před středníkem a § 104 odst. 2 věty třetí o. s. ř. a řízení zastavil.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 30. listopadu 2016
JUDr. Pavel Simon
předseda senátu