30 Cdo 4238/2016
Datum rozhodnutí: 08.03.2017
Dotčené předpisy: § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.



30 Cdo 4238/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Bohumila Dvořáka, Ph.D., LL.M., v právní věci žalobců a) J. U. , a b) S. P. , zastoupených JUDr. Jaroslavem Svejkovským, advokátem se sídlem v Plzni, Kamenická 1, proti žalované J. B. , zastoupené JUDr. Josefem Šperkem, advokátem se sídlem v Hořicích, náměstí Jiřího z Poděbrad 157, o ochranu osobnosti , vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 16 C 112/2011, o dovolání žalobců proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. května 2016, č.j. 3 Co 47/2015-291, takto:

Dovolání se odmítá.
Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):


Krajský soud v Hradci Králové (dále také soud prvního stupně ) usnesením ze dne 18. února 2015, č.j. 16 C 112/2011-283, přiznal ustanovenému právnímu zástupci žalobců odměnu a hotové výdaje za zastupování v řízení před soudem prvního a druhého stupně ve výši 47.830 Kč.
Vrchní soud v Praze (dále také odvolací soud ) usnesením ze dne 10. května 2016, č.j. 3 Co 47/2015-291, k odvolání žalobců usnesení soudu prvního stupně změnil tak, že ustanovenému zástupci žalobců přiznal odměnu a hotové výdaje ve výši 45.871 Kč. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně nepostupoval při výpočtu správně, když nevzal v úvahu, že ustanovený zástupce zastupoval dva účastníky, zároveň ale odvolací soud posoudil některé porady uvedené zástupcem jako neúčelné, a proto ustanovenému zástupci přiznanou odměnu o tuto částku snížil.
Usnesení odvolacího soudu bylo žalobcům doručeno dne 31. května 2016, přičemž právní moci nabylo téhož dne.
Žalobci podali dne 26. července 2016 včasné dovolání proti usnesení odvolacího soudu, ve kterém namítají nesprávné právní posouzení výše přiznané odměny zástupci ze strany odvolacího soudu, přičemž se domnívají, že by správná výše přiznané odměny a hotových výdajů měla dosahovat částky 71.086,56 Kč. Dovolatelé poukazují na účelnost vynaložených nákladů a pokládají dovolání za přípustné, neboť by dovolací soud měl vyřešenou právní otázku posoudit jinak. Dovolatelé proto navrhují, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu změnil tak, že se dovolatelům přiznává odměna a hotové výdaje v jimi požadované výši, případně aby dovolací soud zrušil usnesení soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014.
Dovolací soud uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, přičemž byly splněny předpoklady ustanovení § 241 o.s.ř., a stalo se tak ve lhůtě stanovené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř. Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o.s.ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. vyplývá, že proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2, není dovolání podle § 237 o.s.ř. přípustné.
Pro posouzení, zda dovoláním napadeným výrokem o nákladech řízení bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč, je určující výše nákladů řízení, jejichž náhradu takto dovolateli podle dovolání soudy odepřely (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. listopadu 2013, sp. zn. 29 Cdo 2578/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 5/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2016, sp. zn. 33 Cdo 1571/2016, popř. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. dubna 2016, sp. zn. 25 Cdo 1237/2016).
V posuzovaném případě není dovolání vzhledem k ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř. objektivně přípustné, protože směřuje proti usnesení odvolacího soudu, kterým nebyla zástupci dovolatelů přiznána částka 25.215,56 Kč, tedy částka nepřevyšující 50.000 Kč.
Dovolání, jehož přípustnost je procesním předpisem vyloučena, Nejvyšší soud, aniž nařizoval jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), odmítl (§ 243c odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 8. března 2017
JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu