30 Cdo 419/2017
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Dotčené předpisy: § 241 o. s. ř., § 241b odst. 2 o. s. ř., § 30 o. s. ř., § 138 o. s. ř.



30 Cdo 419/2017


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobce B. V. , proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o náhradu škody, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 14 C 103/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2016, č. j. 35 Co 86/2016-177, takto:

Dovolací řízení se zastavuje .

O d ů v o d n ě n í:

Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 1. 2. 2016, č. j. 14 C 103/2006-173, zamítl žádost žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Městský soud v Praze napadeným usnesením zrušil usnesení soudu prvního stupně a řízení o návrhu žalobce na ustanovení zástupce pro dovolací řízení ze dne 2. 10. 2015 zastavil.
Odvolací soud konstatoval, že z obsahu spisu vyplývá, že žádost žalobce o ustanovení zástupce byla pravomocně zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 20. 6. 2013, č. j. 14 C 103/2006-141, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 10. 2013, č. j. 35 Co 426/2013-148, a to v souvislosti s dovoláním proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 10. 2012, č. j. 35 Co 227/2012-121. Opakovaná žádost žalobce o ustanovení advokáta byla zamítnuta usnesením soudu prvního stupně ze dne 12. 8. 2015, č. j. 14 C 103/2006-161, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2015, č. j. 35 Co 345/2015-165. Toto usnesení žalobce napadl dovoláním a znovu požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů, aniž by uvedl jakoukoli změnu, která by v jeho poměrech nastala od posledního rozhodnutí ve věci žádosti o ustanovení zástupce z řad advokátů, neučinil tak ani po výzvě soudu prvního stupně ze dne 5. 11. 2015 a nezmínil ji ani v podaném odvolání. Za této situace odvolací soud řízení o žádosti žalobce na ustanovení zástupce z řad advokátů zastavil, neboť o téže žádosti žalobce již bylo jednou pravomocně rozhodnuto a tato překážka brání jejímu opětovnému projednání.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání, ve kterém zároveň opětovně požádal o ustanovení zástupce.
Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 5. 1. 2017, č. j. 14 C 103/2006-194, doručeným žalobci dne 11. 1. 2017, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání v této věci zvolil dle § 241 odst. 1 o. s. ř. zástupcem advokátem a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 3. 2016, č. j. 35 Co 86/2016-177 s tím, že nebude-li do 10 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na tuto výzvu reagoval svým přípisem ze dne 17. 1. 2017, nedostatek povinného zastoupení však neodstranil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že tímto usnesením velkého senátu občanského a obchodního kolegia došlo ke sjednocení dosavadní nejednotné praxe jednotlivých tříčlenných senátů, a to postupem podle § 20 zákona o soudech a soudcích.
Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva pak jde např. tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013 (uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
Usnesením, jímž zamítne žádost účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků, je soud vázán. Opakované (později podané) žádosti téhož účastníka o přiznání osvobození od soudních poplatků může soud vyhovět jen tehdy, změní-li se u něj poměry, z nichž soud vycházel v původním (zamítavém) rozhodnutí při posouzení původní žádosti [srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013 (uveřejněné pod číslem 99/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Žalobce ve své opakované žádosti však žádné nové skutečnosti neuvedl.
Za těchto okolností je zřejmé, že opakované žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení nemůže být vyhověno, neboť se jedná o věc již rozhodnutou a žalobce tak své právo uplatňuje zřejmě bezúspěšně. Ve smyslu shora uvedené ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu tedy i dovolání proti usnesení odvolacího soudu o zastavení řízení o takové opakované žádosti je zřejmě bezúspěšným uplatňováním práva a nejsou splněny předpoklady pro to, aby byl dovolateli ustanoven zástupce pro řízení o dovolání ve smyslu § 138 a § 30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu soudu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28. února 2017

Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu