30 Cdo 4185/2013
Datum rozhodnutí: 23.07.2014
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



30 Cdo 4185/2013

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a JUDr. Pavla Pavlíka v exekuční věci oprávněné VB Leasing CZ, spol. s r. o. se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, identifikační číslo osoby 60751606, zastoupené Mgr. Radanou Halškovou, advokátkou se sídlem v Brně, Jakubské nám. 5, proti povinnému M. S. , pro částku 534.637,70 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu Praha východ pod sp. zn. 27 EXE 421/2013 a Exekutorského úřadu Brno-město, soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty pod sp. zn. 159 EX 00194/13, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze z 29. července 2013, sp. zn. 19 Co 271/2013, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :

Shora označeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení z 16. dubna 2013, č.j. 159 EX 00194/13-006, jímž soudní exekutor zamítl návrh oprávněné na nařízení exekuce. Ve shodě s rozhodnutím soudního exekutora uzavřel, že rozhodčí doložka v souzené věci je neplatná, neboť jí bylo sjednáno, že řízení bude vedeno toliko před jediným rozhodcem, který bude jmenován předsedou dozorčí rady Společnosti sdružení rozhodců, a. s. se sídlem v Brně, Příkop 8. Toto ujednání o rozhodčí doložce neodpovídá požadavkům kladeným judikaturou obecných soudů i Ústavního soudu na rozhodčí doložky, neboť z uvedeného ujednání není vůbec zřejmý konkrétní postup při výběru rozhodce, jakož ani okruh konkrétních rozhodců.
V dovolání, jehož přípustnost dovozuje z toho, že ve věci je dána otázka hmotného práva, která dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena (konkrétně jde o otázku platnosti rozhodčí doložky, ve které je rozhodce určen tak, že jej jmenuje předseda dozorčí rady obchodní společnosti /tedy tzv. appointing authority/, kdy není osoba určena jmenovitě, nýbrž funkčním zařazením), oprávněná namítá nesprávně právní posouzení věci. Naplnění dovolacího důvodu podle § 241a odst. 1 o. s. ř. spatřuje v závěru odvolacího soudu o neplatnosti předmětné rozhodčí doložky. Podle dovolatelčina názoru rozhodčí doložka obsahuje veškeré náležitosti a splňuje veškeré podmínky stanovené zákonem č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění před novelou č. 19/2012 Sb .
Dovolací soud, jenž vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013, se zabýval nejprve otázkou jeho přípustnosti a v tomto směru dospěl k závěru, že dovolání přípustné není.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o. s. ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Otázkou přezkumu pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu vydaného do 31. března 2012 (kdy došlo ke změně zákona č. 216/1994 Sb. o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů zákonem č. 19/2012 Sb.) se Nejvyšší soud zabýval v usnesení ze dne 10. července 2013, sp. zn. 31 Cdo 958/2012, publikovaném pod číslem 92/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, v němž přijal závěr, že nevydal-li rozhodčí nález rozhodce, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel, resp. byl-li rozhodce určen právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, nemůže být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování a takovýto rozhodčí nález tudíž není způsobilým exekučním titulem ve smyslu § 40 odst. 1 písm. c) exekučního řádu, podle něhož by mohla být nařízena exekuce, jelikož rozhodce určený na základě absolutně neplatné rozhodčí doložky (§ 39 obč. zák.) neměl k vydání rozhodčího nálezu podle zákona o rozhodčím řízení pravomoc. Byla-li již exekuce v takovém případě přesto nařízena, resp. zjistí-li soud (dodatečně) nedostatek pravomoci orgánu, který exekuční titul vydal, je třeba exekuci v každém jejím stádiu pro nepřípustnost podle § 268 odst. 1 písm. h) o. s. ř. zastavit, jelikož zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení (přičemž podle judikatury Nejvyššího soudu srov. usnesení tohoto soudu ze dne 28. července 2011, sp. zn. 20 Cdo 2227/2011 takový závěr platí i bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítal) .
Otázkou platnosti rozhodčí smlouvy, která pro řešení sporů mezi účastníky určuje jediného rozhodce, jenž bude jmenován předsedou dozorčí rady právnické osoby, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona, se Nejvyšší soud zabýval v rozsudku z 28. listopadu 2013, sp. zn. 23 Cdo 1112/2013, publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 35/2014, a v tomto směru dospěl k závěru, že takováto rozhodčí smlouva je neplatná.
Protože, jak plyne z výše uvedeného, nejde o případ, kdy by napadené rozhodnutí záviselo na posouzení otázky, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena, Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné podle ustanovení § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
Dovolání bylo odmítnuto, výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 23. července 2014
JUDr. Vladimír Mikušek
předseda senátu