30 Cdo 417/2006
Datum rozhodnutí: 19.12.2007
Dotčené předpisy:




30 Cdo 417/2006

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy

JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce V. M., zastoupeného advokátem, proti žalované C. S. L. & P. p., a.s.,

o zaplacení částky 2,000.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 201/2000, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2005, č.j. 20 Co 258/2005, 20 Co 259/2005-104, takto:

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2005, č.j. 20 Co 258/2005, 20 Co 259/2005-104, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 24. listopadu 2004, č.j. 24 C 201/2000-77, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 18. května 2005, č.j. 24 C 201/2000-96, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í :

Obvodní soud pro Prahu 1 mezitímním rozsudkem ze dne 25. února 2004, č.j. 201/2000-47, rozhodl o nároku na pojistné plnění z úrazového pojištění tak, že nárok žalobce je co do základu po právu (výrok I.) a že o jeho výši a nákladech řízení bude rozhodnuto rozsudkem konečným (výrok II.). Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že dne 22.5.1996 účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo životní a úrazové pojištění žalobce - u životního pojištění s pojistnou částkou 5 milionů Kč, u úrazového 10 milionů Kč - s počátkem pojištění 23.5.1996 a koncem pojištění 22.5.2001. Na výslovný dotaz, zda má pojištěný sjednáno již životní či úrazové pojištění u pojistníka, případně jiné společnosti, žalobce odpověděl, že nikoliv. Dne 4.11.1996 oznámil žalobce žalované, že dne 20.9.1996 došlo k pojistné události - úrazu. Žalovaná dopisem ze dne 16.7.1997 odstoupila od pojistné smlouvy a současně odmítla poskytnout plnění, neboť ze sdělení Policie ČR - OÚV Semily, které bylo doručeno žalované dne 21.4.1997, zjistila, že žalobce v době uzavření smlouvy se žalovanou již měl uzavřenou smlouvu o úrazovém pojištění s G. p., a.s. ze dne 1.1.1996 a ČS ž. p. smlouvu o pojištění pro případ smrti. Žalobce tak neodpověděl pravdivě na dotaz pojišťovny týkající se sjednávaného pojištění. V otázce platného odstoupení od pojistné smlouvy soud prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že tak lze postupovat pouze před vznikem pojistné události vzhledem k systematickému a logickému výkladu institutu odstoupení od smlouvy i odmítnutí plnění upravených v ustanovení § 802 obč. zák. Dovodil, že jestliže se žalovaná dozvěděla o porušení povinnosti žalobcem jako pojištěným až po pojistné události, nemohla využít institutu odstoupení od smlouvy a tento právní úkon je neplatný pro rozpor se zákonem. Odmítnutí plnění nepřichází v úvahu proto, že příčinou pojistné události, kterou je úraz, nemohlo být zatajení stejných typů pojištění pojištěncem uzavřených s jinými subjekty.

K odvolání žalované Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. června 2004, č.j. 14 Co 154/2004-63, rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud na rozdíl od soudu prvního stupně dospěl k právnímu závěru, že odstoupení od smlouvy dle ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák. je důsledkem spojeným s vědomým porušením povinností stanovených v ustanovení § 793 obč. zák. Možnost odstoupení od smlouvy je přitom vázána na okamžik, kdy pojistitel zjistil, že pojištěný neuvedl pravdivé a úplné odpovědi na písemné dotazy při uzavírání pojistné smlouvy s tím, že kdyby tyto skutečnosti byly pravdivě a úplně zodpovězeny při sepisu návrhu pojištění, pojistná smlouva by uzavřena nebyla. Důsledek uvedený v ustanovení § 802 odst. 2 obč. zák. je specielní úpravou pro případ, kdy příčinou vzniku pojistné události je sama zatajená skutečnost. Ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák. nelze proto vykládat tak, že by pojistitel měl možnost odstoupit od smlouvy po splnění zákonných podmínek jen před vznikem pojistné události.V daném případě neměla pojistná událost (úraz žalobce) za následek zánik pojistného vztahu a při splnění podmínek dle ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák. může pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit. Za situace, kdy soud prvního stupně dospěl k opačnému právnímu závěru o možnosti pojistitele postupovat dle ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák., bylo mu uloženo, aby se zabýval otázkou, zda při pravdivém uvedení skutečnosti, že je žalobce úrazově a pro případ smrti pojištěn u jiných subjektů, by pojistitel s žalobcem pojistnou smlouvu neuzavřel, a zda tedy pojistitel platně odstoupil od smlouvy dle ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák. Pokud jde o možnost žalované odmítnout plnění podle ustanovení § 802 odst. 2 obč. zák., považoval odvolací soud závěr soudu prvního stupně o neexistenci příčinné souvislosti mezi zatajenou skutečností a pojistnou událostí za správný.

V následujícím řízení Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 24. listopadu 2004, č.j. 21 C 201/2000-77, ve spojení s doplňujícím rozsudkem ze dne 18. května 2005, č.j. 24 C 201/2000-96, žalobu, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci

2 miliony Kč s 26% úrokem od 1.8.1997 do zaplacení, zamítl (výrok I.). Současně rozhodl, že žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení a náklady svědečného ve výši 160,- Kč nese stát (výrok II.). Vycházeje z výše uvedeného právního názoru odvolacího soudu, soud prvního stupně dospěl po doplněném dokazování k závěru, že žalovaná by při pravdivém a úplném zodpovězení písemných dotazů pojistitele pojistnou smlouvu ze dne 22.5.1996 neuzavřela. Vycházel ze zjištění, že informace o tom, že je klient pojištěn jinde, jsou (vedle informací o zdravotním stavu) součástí návrhu na uzavření pojistné smlouvy. Kdyby žalobce uvedl, že je pojištěn u jiných pojišťoven, a částky by přesáhly 10 milionů Kč, nebyla by pojistná smlouva uzavřena. Bylo by postupováno tak, že by byl potenciálnímu pojištěnému nabídnut zkušební návrh, k němuž by bylo nutné doložit finanční podklady, výši příjmu, a výše pojistného by nemohla přesahovat pětinásobek ročního příjmu. Žalobce na dotaz pojistitele o tom, zda uzavřel pojistnou smlouvu s jiným pojistitelem, odpověděl, že nikoliv. Uvedením tohoto nepravdivého údaje v písemném návrhu na uzavření pojistné smlouvy žalobce vědomě porušil ustanovení § 793 obč. zák. a žalovaná právem odstoupila od pojistné smlouvy v tříměsíční prekluzivní lhůtě podle ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. září 2005, č.j. 20 Co 258/2005, 20 Co 259/2005-104, rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil (výrok I.). Současně nepřiznal žalované náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok II.). Z odůvodnění potvrzujícího rozsudku ve věci samé vyplývá, že odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a s jeho právním závěrem o platném odstoupení od pojistné smlouvy ze dne 22.5.1996 ve smyslu ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák. Povinnost žalobce pravdivě a úplně odpovědět na otázku, zda má již sjednáno životní nebo úrazové pojištění i u jiné společnosti, vyplývá z návrhu na uzavření smlouvy (ze dne 22.5.1996), jehož součástí je upozornění na to, že každá otázka musí být zodpovězena pravdivě a úplně, včetně důsledků neuvedení pravdivých a úplných údajů s tím, že osoba, která návrh na sjednání pojištění podepisuje, odpovídá za správnost odpovědí i tehdy, jestliže je vypisovala jiná osoba. Již z toho důvodu je bez významu, zda za žalobce vyplňovala návrh jiná osoba, a jak byl případně informován pracovníkem žalované o nutnosti sdělování pravdivých a úplných odpovědí na jednotlivé dotazy. Žalobce žádné důkazy k prokázání tvrzení o tom,

za jakých okolností byl sepisován návrh na uzavření pojistné smlouvy před soudem prvního stupně, nenavrhl, v rámci odvolacího řízení pak platí zákaz nových skutečností a důkazů (§ 205a o.s.ř.). Nutno uzavřít, že neuvedením pravdivých údajů o existenci dalších smluv o úrazovém, případně životním pojištění v době sjednání předmětné pojistné smlouvy, vědomě porušil povinnosti stanovené v ustanovení § 793 obč. zák. Pro pojistitele je nezbytné, aby s ohledem na druh sjednaného pojištění získal odpovědí na písemné dotazy přesné údaje o skutečnostech, které jsou rozhodující pro ohodnocení pojistitelem přebíraného pojistného rizika, a tím určující pro výši pojistné částky a pojistného plnění. Žalobce neuvedením údaje o uzavřených pojistných smlouvách s jinými pojišťovnami znemožnil pojistiteli získat reálné podklady pro ocenění pojistného rizika, které by se odrazilo v odlišné výši než sjednaného pojistného plnění. Nutno dovodit, že při pravdivém uvedení údaje o dalších uzavřených pojistných smlouvách by žalovaná se žalobcem pojistnou smlouvu ze dne 22.5.1996 nesjednala, neboť podkladem pro její uzavření byly nedostatečné informace pro ocenění pojistného rizika. Pokud žalobce namítal, že pojistitel nemůže po pojistné události platně odstoupit od pojistné smlouvy dle ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák., přičemž poukazoval na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2907/2000, odvolací soud uzavřel, že citované rozhodnutí na daný případ nedopadá.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání. Jeho přípustnost dovozuje zřejmě z ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a podává je z důvodu nesprávného právního posouzení věci podle ustanovení § 241a odst. 1 písm. b) o.s.ř. Namítá, že právní názor vyslovený ve zrušujícím usnesením Městského soudu ze dne 25. června 2004, č.j. 14 Co 154/2004-63, kterým byl soud prvního stupně vázán, není správný. Naopak soud prvního stupně rozsudkem ze dne 25. února 2004, č.j. 201/2000-47, projednávanou věc posoudil po právní stránce správně, přičemž s odůvodněním tohoto rozhodnutí se žalobce zcela ztotožňuje. Navrhl, aby dovolací soud rozsudky soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části první Čl. II, bodu 3 zákona č. 59/2005 Sb., jímž byl změněn občanský soudní řád (zákon č. 99/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. března 2005.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o.s.ř.) a že přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu je založena ustanovením § 237 odst.1 písm.b) o.s.ř., přezkoumal napadený rozsudek bez nařízení jednání (§ 243a odst. 1, věta první o.s.ř.) a dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.

Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu jen z důvodů uplatněných v dovolání. Jestliže je dovolání přípustné, jako je tomu v posuzované věci, přihlédne k případným vadám uvedeným v ust. § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a), b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Při posuzování dovolacího důvodu přitom vychází z toho, jak jej odvolatel obsahově vymezil (§ 41 odst. 2 o.s.ř.).

Dovolatel v dovolání uplatňuje dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci odvolacím soudem, přičemž nesouhlasí s jeho právním názorem vysloveným

ve zrušujícím usnesením ze dne 25. června 2004, č.j. 14 Co 154/2004-63, jenž byl určující i pro napadený rozsudek. Odvolací soud dospěl k právnímu závěru, že možnost odstoupení od smlouvy je vázána na okamžik, kdy pojistitel zjistil, že pojištěný neuvedl pravdivé a úplné odpovědi na písemné dotazy při uzavírání pojistné smlouvy; důsledek uvedený v ustanovení § 802 odst. 2 obč. zák. je speciální úpravou pro případ, kdy příčinou vzniku pojistné události je sama zatajená skutečnost. Ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák. proto nelze vykládat tak, že by pojistitel měl možnost odstoupit od smlouvy po splnění zákonných podmínek jen před vznikem pojistné události.V případě, kdy neměla pojistná událost za následek zánik pojistného vztahu a při splnění podmínek dle ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák., může dle závěru odvolacího soudu pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit. Dovolacímu přezkumu je tak otevřena otázka, jejíž řešení bylo pro napadené rozhodnutí určující, zda pojistitel může odstoupit od pojistné smlouvy podle ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák. i po nastalé pojistné události.

Právní posouzení věci je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.



Podle ustanovení § 793 odst. 1 obč. zák., kdo s pojistitelem uzavírá pojistnou smlouvu, je povinen odpovědět pravdivě a úplně na všechny písemné dotazy pojistitele týkající se sjednávaného pojištění. To platí též, jde-li o změnu pojištění.

Podle ustanovení § 793 odst. 2 obč. zák. tuto povinnost má i ten, na jehož majetek, život nebo zdraví anebo odpovědnost za škody se má pojištění vztahovat, i když pojistnou smlouvu sám neuzavírá.

Podle ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák. při vědomém porušení povinností uvedených v ustanovení § 793 může pojistitel od pojistné smlouvy odstoupit, jestliže

při pravdivém a úplném odpovězení dotazů by pojistnou smlouvu neuzavřel. Toto právo může pojistitel uplatnit do tří měsíců ode dne, kdy takovou skutečnost zjistil; jinak právo zanikne.

Podle ustanovení § 802 odst. 2 obč. zák. dozví-li se pojistitel až po pojistné události, že její příčinou je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohl zjistit při sjednávání pojištění a která pro uzavření pojistné smlouvy byla podstatná, je oprávněn plnění z pojistné smlouvy odmítnout; odmítnutím plnění pojištění zanikne.

Výklad právní otázky uplatněné dovolatelem v rámci dovolacího důvodu podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. se v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu již ustálil. Byl přijat názor, že v případě, že se pojistitel až po pojistné události dozví, že její příčinou je skutečnost, kterou pro vědomě nepravdivé nebo neúplné odpovědi nemohl zjistit při sjednávání pojištění a která pro uzavření pojistné smlouvy byla podstatná, lze pouze odmítnout plnění dle ustanovení § 802 odst. 2 obč. zák. V tomto případě nelze od pojistné smlouvy odstoupit podle ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.10.200, sp. zn. 29 Cdo 2249/99, uveřejněný v časopise Soudní rozhledy pod číslem 3, číslo sešitu 3, str. 83). Obdobně i právní teorie zastává stanovisko, že ustanovení § 802 odst. 2 obč. zák. upravuje případ, kdy pojistitel nemohl využít možnosti odstoupit od pojistné smlouvy podle ustanovení § 802 odst. 1 obč. zák., předtím než pojistná událost nastala, resp. odborná literatura z uvedeného právního závěru judikatury Nejvyššího soudu vychází (srov. Jehlička, Švestka, Škárová a kol.: Občanský zákoník. Komentář. C.H.BECK, Praha 2004, vydání deváté, str. 1198; Holub a kol.: Občanský zákoník. Komentář. Linde, a.s., Praha 2002, 2. svazek, str. 1254). Lze tedy uzavřít, že v případě, kdy se pojistitel dozví o důvodech uvedených v ustanovení § 793 obč. zák. až po pojistné události, aplikuje se ustanovení § 802 odst. 2 obč. zák.

Z uvedených závěrů - jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku - odvolací soud v projednávané věci nevycházel.

Z uvedeného vyplývá, že napadený rozsudek odvolacího soudu spočívá

na nesprávném právním posouzení věci; Nejvyšší soud České republiky proto napadený rozsudek podle ustanovení § 243b odst. 2, části věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Protože důvody, pro které byl zrušen rozsudek odvolacího soudu, platí i na rozsudek soudu prvního stupně, zrušil Nejvyšší soud i toto rozhodnutí a věc v tomto rozsahu vrátil Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta druhá o.s.ř.).

Právní názor vyslovený v tomto rozsudku je závazný; v novém rozhodnutí o věci rozhodne soud nejen o náhradě nákladů, vzniklých v novém řízení a v dovolacím řízení, ale znovu i o nákladech původního řízení (§ 243d odst. 1, část první věty za středníkem a věta druhá o.s.ř.) a přihlédne ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci (§ 132, část věty za středníkem o.s.ř.).



Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. prosince 2007

JUDr. Karel Podolka, v. r.

předseda senátu