30 Cdo 4165/2016
Datum rozhodnutí: 15.03.2017
Dotčené předpisy: § 240 odst. 1,2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 241b odst. 2 a 3 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



30 Cdo 4165/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně MUDr. N. N. D., zastoupené Mgr. Janem Kutějem, advokátem, se sídlem v Praze 5, Lamačova 824/9, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1 285 500 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 281/2013, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 9. 2015, č. j. 12 Co 98/2015-91, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Napadeným rozsudkem Městský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 2 (dále jen soud prvního stupně ) ze dne 30. 10. 2014, č. j. 23 C 281/2013-68, který zastavil řízení v části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 985 500 Kč s příslušenstvím, zamítl žalobu, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 300 000 Kč s příslušenstvím, a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odvolací soud dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.
Rozsudek odvolacího soudu byl žalobkyni doručen, podle jejího vlastního vyjádření v dovolání, dne 19. 10. 2015.
Rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu napadla sama žalobkyně, nezastoupená advokátem, včasným dovoláním doručeným soudu dne 21. 12. 2015, resp. předtím elektronicky dne 17. 12. 2015 (§ 240 odst. 1 ve spojení s 42 odst. 3 a § 57 odst. 2 a 3 o. s. ř.).
Obvodní soud pro Prahu 2 usnesením ze dne 11. 1. 2016, č. j. 23 C 281/2013-102, které bylo žalobkyni (i podle jejího vyjádření) doručeno 22. 1. 2016, vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení, předložila soudu plnou moc udělenou advokátovi a jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti napadenému rozsudku s tím, že nebude-li plná moc ve stanovené lhůtě soudu předložena, soud spis předloží Nejvyššímu soudu, který dovolací řízení zastaví, a to pro nesplnění jedné z podmínek dovolacího řízení.
Přípisem, doručeným soudu prvního stupně dne 5. 2. 2016, oznámila žalobkyně soudu, že udělila advokátovi Mgr. Janu Kutějovi plnou moc pro zastupování ve věci, a tuto plnou moc soudu současně předložila, nicméně z obsahu plné moci nevyplývá, že ji advokát přijímá. Zároveň žalobkyně požádala o prodloužení lhůty k podání dovolání do dne 11. 3. 2016 z důvodu nepřítomnosti advokáta žalobkyně v České republice.
Soud prvního stupně vyzval advokáta Mgr. Jana Kutěje, přípisem doručeným advokátovi dne 23. 2. 2016, aby sdělil soudu, zda zastupuje žalobkyni v dovolacím řízení a v kladném případě doložil plnou moc a doplnil dovolání dle usnesení ze dne 11. 1. 2016.
Přípisem, doručeným soudu prvního stupně dne 11. 3. 2016, žalobkyně opětovně požádala o prodloužení lhůty k podání dovolání, přičemž opětovně předložila plnou moc, tentokráte i s přípisem advokáta Mgr. Jana Kutěje ze dne 10. 3. 2016, že zmocnění v plném rozsahu přijímá.
Soud prvního stupně opakovaně vyzval advokáta Mgr. Jana Kutěje, přípisem doručeným advokátovi dne 8. 4. 2016, aby v lhůtě 7 dnů sdělil, zda zastupuje žalobkyni v dovolacím řízení a pokud ano, aby v téže lhůtě dovolání doplnil svým podáním, případně sdělil, zda se ztotožňuje s podáním (dovoláním) žalobkyně.
Doplnění dovolání sepsané advokátem bylo doručeno soudu dne 15. 4. 2016.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , a dovolání pro vady odmítl.
Podle § 240 o. s. ř. účastník může podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni (odstavec 1 věta první). Zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout (odstavec 2 věta první).
Podle § 241 o. s. ř. není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem (odstavec 1 věta první). Dovolání musí být sepsáno, s výjimkou případu uvedeno v odstavci 2 písm. a) advokátem, notářem nebo osobou uvedenou v § 21, 21a, 21b, anebo v § 26a odst. 3, která má právnické vzdělání (odstavec 4).
Podle § 241a odst. 5 o. s. ř. k obsahu podání, v němž dovolatel uvedl, v jakém rozsahu napadá rozhodnutí odvolacího soudu, nebo v němž vymezil důvody dovolání, aniž by byla splněna podmínka stanovená v § 241, se nepřihlíží.
Podle § 241b o. s. ř. není-li splněna podmínka uvedená v § 241, postupuje se obdobně podle § 104 odst. 2; to neplatí, bylo-li dovolání podáno opožděně, někým, kdo k dovolání není oprávněn, nebo směřuje-li proti rozhodnutí, proti němuž není dovolání podle § 238 přípustné (odstavec 2). Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání. Nebyla-li v době podání dovolání splněna podmínka uvedená v § 241 o. s. ř., běží tato lhůta až do uplynutí lhůty, která byla dovolateli určena ke plnění této podmínky; požádal-li dovolatel před uplynutím lhůty o ustanovení zástupce, běží lhůta podle věty první znovu až od právní moci usnesení, kterým bylo o této žádosti rozhodnuto (odstavec 3).
Žalobkyně podané dovolání sepsala sama. Podle § 241 odst. 4 o. s. ř. však dovolání musí být sepsáno advokátem a ve smyslu § 241a odst. 5 o. s. ř. nelze přihlížet k tomu, co o náležitostech dovolání (co do rozsahu napadeného rozhodnutí a vymezení dovolacího důvodu) uvedl sám dovolatel.
Žalobkyně po výzvě soudu (§ 241b odst. 2 ve spojení s § 104 odst. 2 o. s. ř.) si dodatečně zvolila pro dovolací řízení zástupce z řad advokátů, přičemž tak sama učinila ještě v zákonné lhůtě pro podání dovolání (§ 240 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 241b odst. 3, část druhé věty před středníkem, o. s. ř.), avšak advokát zmocnění prokazatelně přijal až 10. 3. 2016, což bylo soudu doloženo dne 11. 3. 2016.
Soud přes opakované žádosti žalobkyně lhůtu stanovenou postupem podle § 241b odst. 2 ve spojení s § 104 odst. 2 o. s. ř. k splnění podmínky uvedené v § 241 neprodloužil, ani postupem podle týchž ustanovení nestanovil lhůtu novou.
Do uplynutí lhůty uvedené v usnesení ze dne 11. 1. 2016, tedy v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 241b odst. 3, část druhé věty před středníkem, o. s. ř.), zvolený advokát dovolání nedoplnil, a to alespoň tak, aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá a pro jaký dovolací důvod.
Protože k obsahu podání samotné dovolatelky nelze podle § 241a odst. 5 o. s. ř. přihlížet (přinejmenším v částech, v nichž vymezuje dovolací důvod a rozsah, v jakém napadá rozhodnutí odvolacího soudu), posuzované dovolání pro nedostatek vymezení rozsahu a důvodu dovolání trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat.
Jenom pro úplnost dovolací soud dodává, že lhůta pro doplnění dovolání (§ 241b odst. 3 o. s. ř.) je lhůtou zákonnou, jejíž zmeškání soud nemůže prominout (srov. § 240 odst. 1 a 2 o. s. ř.), ani ji nemůže prodloužit (§ 55 o. s. ř. a contrario). To platí i v případě, že se tato lhůta odvíjí od lhůty stanovené soudem podle § 241b odst. 2 o. s. ř. pro splnění podmínky uvedené v § 241 o. s. ř., tj. povinné zastoupení advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2005, sp. zn. 29 Odo 25/2005).
Za situace, kdy dovolatelka byla již advokátem zastoupena a své zastoupení soudu doložila, tedy zvláštní podmínka dovolacího řízení byla splněna, nebyl již dán ani důvod pro prodloužení či opětovné stanovení lhůty ke splnění této podmínky. Zákonnou lhůtu pro doplnění dovolání pak soud ani nemohl prodloužit, jak bylo již shora uvedeno, ani její zmeškání nemohl prominout (§ 240 odst. 2 o. s. ř.).
Současně nelze uzavřít, že by dovolatelce byl přičítán k tíži nesprávný postup soudu prvního stupně, který v rozporu s § 241b odst. 2 a 3 o. s. ř. stanovil novou lhůtu pro doplnění dovolání (přípisem doručeným dne 8. 4. 2016), neboť tento procesní postup ani ve spojení s případným legitimním očekáváním dovolatelky nemohl mít za důsledek opožděnost předmětného dovolání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 3. 2016, sp. zn. III. ÚS 3740/15, jakož i tam citovanou předchozí judikaturu Ústavního soudu, kde ve všech případech byla výzva soudu s nesprávně stanovenou lhůtou doručena dovolateli ještě předtím, než uplynula lhůta zákonná). Oba výše uvedené přípisy soudu byly totiž právnímu zástupci dovolatelky doručeny až po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené usnesením soudu ze dne 11. 1. 2016, která uplynula dnem 8. 2. 2016. V této lhůtě přitom dovolatelka ani netvrdila, že by nebylo v jejích možnostech si zastoupení advokátem zajistit (naopak oznámila zastoupení advokátem Mgr. Janem Kutějem). Převzal-li (či přislíbil-li) zastoupení účastníka advokát, kterému přitom bylo známo, že v zákonné lhůtě nemůže požadovanou službu právní pomoci poskytnout, místo aby účastníka odkázal na právní pomoc jiného advokáta či poskytnutí požadované služby řešil substitucí, jde tato skutečnost z procesního hlediska plně k tíži takto zastoupeného účastníka, přičemž jiné řešení (tolerování překročení zákonné lhůty) by znamenalo nedůvodné zvýhodnění jedné strany sporu a tím i porušení práva na spravedlivý proces.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. března 2017

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu