30 Cdo 4098/2016
Datum rozhodnutí: 22.03.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 4098/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka, v právní věci žalobce J. P. , zastoupeného JUDr. Petrem Maiem, advokátem se sídlem v Praze 3, Nám. W. Churchilla 2, proti žalovaným 1) Mgr. V. D. , a 2) Mgr. M. A. A. , oběma zastoupeným JUDr. Václavem Luťchou, advokátem se sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 65/2012, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2016, č. j. 20 Co 79/2016-175, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.364,60 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Václava Luťchy, advokáta se sídlem v Praze 3, nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) konstatuje, že dovolání žalobce (dále též dovolatel ) proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již odvolací soud ), kterým byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu po Prahu 6 (dále již soud prvního stupně ) ze dne 4. listopadu 2015, č. j. 14 C 65/2012-155 (jímž byla zamítnuta žaloba o určení, že žalovaný 1/ je vlastníkem předmětných nemovitostí a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) a rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, není ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné.
Je tomu tak z toho důvodu, že dovolatel (jak se podává z obsahu jeho podání) v dovolání zpochybňuje skutková zjištění (učiněná soudem prvního stupně), z nichž při (meritorním) rozhodnutí vycházel odvolací soud, a jimiž je i dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání vázán, aniž by je mohl revidovat. Jinými slovy řečeno, nelze-li v dovolacím řízení revidovat skutková zjištění, pak dovolací argumentace, jež právě na takové skutkové revizi buduje oponentní právní závěr, nemůže být způsobilá k tomu, aby dovolací soud na jejím základě posuzoval přípustnost dovolání. Směřuje-li dovolání proti hodnocení skutečností, z nichž při rozhodování vycházel odvolací soud, pak je třeba zdůraznit, že řešení této otázky je pouze a jen věcí soudů v nalézacím řízení.
V posuzované věci nelze ani dovodit, že by odvolací soud řešil v rozsahu žalobcem uplatněné dovolací argumentace otázku z oblasti procesního práva v rozporu s judikaturou dovolacího soudu, anebo že by taková otázka měla být dovolacím soudem posouzena jinak, případně, že taková procesní otázka dovolacím soudem dosud nebyla řešena. Dovolacímu soudu přitom nepřísluší v dovolacím řízení posuzovat hodnocení důkazů odvolacím soudem, přičemž samotná skutečnost, že důkazy bylo možno hodnotit více způsoby a případně s jiným možným výsledkem, neznamená, že zvolené hodnocení odvolacím soudem je nesprávné.
Námitka dovolatele, že odvolací soud nerespektoval závěry vyplývající z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011, sp. zn. 33 Cdo 2323/2009, není rovněž relevantní, jelikož napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na řešení právní otázky týkající se posouzení platnosti kupní smlouvy uzavřené mezi žalovanými 1) a 2) dne 30. května 2006. Poté, co Nejvyšší soud svým předchozím kasačním rozsudkem ze dne 22. října 2014, sp. zn. 30 Cdo 3980/2014, zrušil předchozí rozsudky obou soudů, soud prvního stupně v dalším řízení učinil skutková zjištění, která jej vedla, resp. i odvolací soud k právně kvalifikačnímu závěru, že předmětná kupní smlouva uzavřená mezi žalovanými 1) a 2) není postižena absolutní neplatností, neboť se nejednalo o simulovaný právní úkon, ani o právní úkon postižený jinou vadou, jež by měla vést k závěru o jeho absolutní neplatnosti. Dokazováním bylo totiž zjištěno, že žalovaný 2) (coby kupující) ve smlouvě sjednanou kupní cenu žalovanému 1) (coby prodávajícímu) zaplatil způsobem popsaným v odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, resp. odvolacího soudu. Nejvyššímu soudu jak již bylo shora vyloženo vzhledem k úpravě dovolacího řízení nepřísluší zpochybňovat uvedená skutková zjištění, která jsou určitě a srozumitelně vyložena v odůvodnění (písemného vyhotovení) rozsudku soudu prvního stupně, resp. reflektována v rozhodnutí odvolacího soudu, a zaujímat jiný skutkový závěr, který by posléze podrobil právnímu posouzení.
Jestliže je tedy z odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku (ve vazbě na skutkové závěry soudu prvního stupně) zřejmé, jaká dílčí skutková zjištění a jaký závěr o skutkovém stavu věci odvolací soud učinil, resp. z jakého skutkového závěru při rozhodování odvolací soud vycházel, a pokud je současně odvolacím soudem učiněné právní posouzení věci podřaditelné pod takto zjištěný skutkový stav věci, pak při uplatněné dovolací argumentaci (dovolatelem vymezeného předpokladu přípustnosti jeho dovolání) nebylo možno dospět k závěru (pro pouhou dovolatelovu skutkovou polemiku a při jím zaujímané skutkové verzi případu a z toho plynoucího oproti odvolacímu soudu odlišného právní posouzení věci) o přípustnosti tohoto dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř.
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243c odst. 3 věty první, § 224 odst. 1, § 146 odst. 3 o. s. ř. Náklady dovolacího řízení žalovaných v dané věci sestávají z odměny jejich advokáta za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání) určené podle § 9 dst. 4 písm. b) (spor se týkal určení vlastnického práva k nemovitostem, kde za tarifní hodnotu se v daném případě považuje částka 50.000,- Kč; k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 3141/2011). Tomu - vzhledem k zastupování dvou osob (§ 12 odst. 4 cit. vyhl.) - odpovídá (podle § 7 bodu 5 advokátního tarifu) mimosmluvní odměna ve výši 4.960,- Kč. Spolu s náhradou hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300,- Kč, jde o částku 5.260,- Kč; s připočtením náhrady za 21 % daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 3 o. s. ř.) činí celkem náhrada nákladů dovolacího řízení žalovaných 6.364,60 Kč.
Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.364,60 Kč je žalobce povinen zaplatit žalovaným, oprávněným společně a nerozdílně, k rukám advokáta, který žalované v tomto dovolacím řízení zastupoval (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou se oprávnění domáhat výkonu rozhodnutí.

V Brně dne 22. března 2017

JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu