30 Cdo 4098/2008
Datum rozhodnutí: 17.12.2009
Dotčené předpisy:





U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce L. A.,


zastoupeného advokátkou, proti žalované D. A., zastoupené advokátem, o zaplacení 128.000,- Kč, vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 14 C 233/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. května 2008, č.j. 16 Co 181/2006-96, t a k t o :


I. Dovolání žalobce se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění:


(§ 243c odst. 2 o.s.ř.)


Okresní soud Brno-venkov rozsudkem ze dne 14. října 2005, č.j. 14 C 233/2004-74, zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal proti žalované zaplacení částky 128.000,- Kč a rozhodl o náhradě nákladů řízení a povinnosti zaplatit soudní poplatek. Vyšel


ze zjištění, že žalobce má se žalovanou v podílovém spoluvlastnictví rodinný dům v B. č.p. 303. S jeho stavbou pomáhal (zletilý) syn žalované z prvního manželství, který od dokončení domu obývá se svou rodinou první patro a hradí jeho nutné opravy. Žalovaná obývá v přízemí domu dvě místnosti a kuchyň. Další dvě místnosti má žalobce uzamčeny, přičemž užívá ještě garáž a bere užitky ze zahrady. Žalobce tvrdí, že mu žalovaná dlouhodobě brání v užívání domu, a požaduje proto na ní vydání bezdůvodného obohacení, které jí mělo vzniknout za období září 2002 až duben 2005 užíváním bytových prostor v domě nad rámec jejího spoluvlastnického podílu. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná není ve věci pasivně legitimována. Oba účastníci jsou vlastníci ideální jedné poloviny předmětné nemovitosti, přičemž žalovaná užívá zhruba jednu čtvrtinu domu, a žádným způsobem žalobci v užívání domu nebrání. Osobou, které tak vzniklo bezdůvodné obohacení je pak syn žalované, který v domě bydlí s rodinou.


Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. května 2008, č.j. 16 Co 181/2006-96, podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se se skutkovým zjištěním soudu prvního stupně, podle něhož do rozvodu manželství účastníků byla nemovitost užívána na základě konkludentní dohody účastníků též synem žalované. Teprve podáním této žaloby byl uvedený souhlas ze strany žalobce odvolán. Žalovaná nemovitost neužívá nad rámec svého ideálního spoluvlastnického podílu, když užívá (ve skutečnosti) menší díl. Odvolací soud poukázal na to, že pokud není žalobce se způsobem užívání nemovitosti srozuměn, může podat návrh na úpravu užívání věci či na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví.


Rozsudek odvolacího soudu byl doručen zástupkyni žalobce dne 18. června 2008 a právní moci nabyl dne 20. června 2008.


Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalobce dne 11. července 2008 včasné dovolání, jehož přípustnost vyvozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.


a má za to, že je dán dovolací důvod uvedený v § 241a odst. 2 písm. b) (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci). Namítá, že dosavadní judikatura Nejvyššího soudu ČR kvalifikovala užívání věci nad rámec spoluvlastnického podílu jako bezdůvodné obohacení, což je v rozporu s výkladem odvolacího soudu opřeného


o nález Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 471/2005. Jestliže uplatněný nárok nelze z tohoto pohledu považovat za nárok z bezdůvodného obohacení, lze jej podřadit pod nárok na náhradu podle ustanovení § 137 odst. 1 o.z., a to při nezměněných skutkových závěrech ode dne 25. července 2003. Odvolací soud nesprávně aplikoval nález Ústavního soudu ČR, když žalovaný nárok neposoudil podle uvedeného ustanovení o.z. Žalobce navrhuje, aby dovolací soud rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc mu vrátil k novému projednání.


K podanému dovolání nebylo podáno vyjádření.


Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II. bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Odvolací soud za základ svého rozhodnutí vzal faktické zjištění, že žalovaná není pasivně legitimovaná, protože dotčené bytové prostory v domě účastníků užívá třetí osoba, přičemž žalovaná užívá nemovitost v menším rozsahu, než by odpovídalo jejímu spoluvlastnickému podílu (což činí nepřípadným i poukaz dovolatele na ustanovení § 137 odst. 1 o.z.). Tyto závěry pak dovolání není způsobilé vyvrátit. Současně je třeba připomenout, že pokud odvolací soud (a následně pak též dovolatel v podaném dovolání) poukazuje na diference aktuální judikatury Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu České republiky, pak řešení této otázky ve skutečnosti nebylo jak již bylo naznačeno předmětem napadeného rozhodnutí (není tak naplněn dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.). Pokud z dovolání případně vyplývá faktické uplatnění dovolacího důvodu podle 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř., pak nesměřuje k podmínce existence právní otázky zásadního významu, a jestliže z obsahu dovolání případně vyplývá i dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř., nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne


29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopise Soudní judikatura, ročník 2004, nebo usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Podané dovolání proto bylo odmítnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, a § 151 o.s.ř., když žalobce s ohledem na jeho výsledek nemá na náhradu těchto nákladů nárok, přičemž však žalované


v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 17. prosince 2009


JUDr. Pavel P a v l í k , v. r.


předseda senátu