30 Cdo 4063/2016
Datum rozhodnutí: 22.02.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř.



30 Cdo 4063/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a Mgr. Víta Bičáka, ve věci J. Ch. , omezené ve svéprávnosti, zastoupené opatrovnicí Mgr. J. Ch., o odvolání z funkce opatrovnice, k návrhu V. Ch. , zastoupeného Mgr. Vojtěchem Veverkou, advokátem se sídlem v Kladně, Hajnova 40, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 0 P 137/2009, o dovolání navrhovatele V. Ch. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. ledna 2016, č. j. 24 Co 483/2015-771, takto:

I. Dovolání navrhovatele se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Okresní soud v Rakovníku (dále též soud prvního stupně ) usnesením ze dne 7. srpna 2015, č. j. 0 P 137/2009-686, zamítl návrh V. Ch. (dále též navrhovatel nebo také dovolatel ) na odvolání opatrovnice Mgr. J. Ch., a rozhodl o náhradě nákladů řízení. Své rozhodnutí soud prvního stupně odůvodnil tím, že opatrovnice svou funkci vykonává řádně, zodpovědně a v souladu se zákonem.
K odvolání navrhovatele Krajský soud v Praze (dále též odvolací soud ) usnesením ze dne 14. ledna 2016, č.j. 24 Co 483/2015-771, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, protože dospěl k totožným závěrům jako soud prvního stupně o zodpovědném přístupu opatrovnice k opatrovance a o jí řádnému vykonávání této funkce. Zároveň odmítl úvahu navrhovatele, podle které by bylo namístě jmenovat opatrovance pro předmětné řízení procesního opatrovníka. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti usnesení odvolacího soudu navrhovatel podal dne 15. dubna 2016 dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 o.s.ř. Domnívá se, že ačkoliv odvolací soud v otázce neustanovení opatrovníka pro řízení omezené ve svéprávnosti vycházel z rozhodnutí Nejvyššího soudu, měl by dovolací soud tuto otázku posoudit jinak. Dovolatel se domnívá, že právní názor odvolacího soudu v této otázce nemůže obstát s přihlédnutím k podstatným změnám, kterými právní úprava (v mezidobí) prošla. Dovolatel se domnívá, že se jedná o vadu, která měla za následek vadné rozhodnutí ve věci samé. Navrhl proto, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Opatrovnice se k dovolání vyjádřila v podání ze dne 2. května 2016, ve kterém uvedla, že nijak ve funkci opatrovnice nepochybila a odkázala též na zamítavé rozhodnutí soudů o dřívějším návrhu dovolatele na změnu opatrovníka.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od 1. ledna 2014. Zabýval se pak otázkou přípustnosti tohoto dovolání.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj.,že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Dovolatel ve svém dovolání uvádí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu spočívá ve smyslu ustanovení § 241a (odst. 1) o.s.ř. na nesprávném právním posouzení věci při řešení otázky, zda v řízení o odvolání stálého opatrovníka podle § 463 odst. 2 o.z. má být opatrovanci ustanoven opatrovník pro řízení a že by dovolací soud měl jím nastolenou otázku posoudit jinak. Z obsahu spisu však jednoznačně vyplývá, že rozhodnutí odvolacího soudu na vyřešení otázky, jež byla navrhovatelem v dovolání vymezena, nezávisí. Odvolací soud založil své rozhodnutí na závěru o řádném výkonu funkce opatrovnicí Mgr. J. Ch. a uzavřel, že je zřejmé, že opakovaný návrh dovolatele na odvolání stávající opatrovnice z funkce je motivován zejména nesouhlasem s výsledkem řízení v předchozím řízení o odvolání opatrovnice, v němž neuspěl. Je tedy zjevné, že napadené rozhodnutí na hodnocení žádosti navrhovatele na jmenování opatrovníka pro řízení o jeho návrhu nezávisí. Daná otázka tak přípustnost dovolání podle § 237 o.s.ř. nezakládá, neboť na jejím řešení usnesení odvolacího soudu založeno není.
Protože tedy dovolání navrhovatele neobsahuje přiléhavé uvedení údaje, který by byl způsobilý založit pozitivní úvahu, v čem by bylo důvodné spatřovat splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř., dovolací soud proto předmětné dovolání odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 o.s.ř.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není odůvodňován s přihlédnutím k ustanovení § 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2017

JUDr. Pavel Pavlík
předseda senátu