30 Cdo 4059/2013
Datum rozhodnutí: 08.01.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 4059/2013


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou ve věci žalobkyně H. H. , zastoupené JUDr. Pavlem Sokolem, advokátem se sídlem v Táboře, Nerudova 3078, proti žalované ČEVAK, a. s., se sídlem v Českých Budějovicích, Severní 8/2264, identifikační číslo osoby 60849657, o nejasném podání žalobkyně, vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 24 Nc 1602/2012, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích pobočky v Táboře ze dne 1. března 2013, č. j. 15 Co 78/2013-27, takto:


Dovolání se odmítá.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3):
Okresní soud v Táboře usnesením ze dne 10. ledna 2013, č. j. 24 Nc 1602/2012-20 žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků a zamítl její žádost o ustanovení právního zástupce.
Krajský soud v Českých Budějovicích pobočka v Táboře k odvolání žalobkyně v záhlaví specifikovaným usnesením (dále již předmětné usnesení ) potvrdil usnesení soudu prvního stupně.
Proti předmětnému usnesení podala žalobkyně dovolání, neboť se domnívá, že dovolání je přípustné dle § 237 o. s. ř. Za dovolací důvod považuje to, že jí mělo být přiznáno osvobození od soudních poplatků a ustanoven zástupce podle § 30 o. s. ř. a v této souvislosti odkazuje na čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II., bod 7 zák. č. 404/2012 Sb.) dále jen o. s. ř. .
Nejvyšší soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. předsedou senátu (§ 243f odst. 2 o. s. ř.) odmítl, neboť neobsahuje náležitosti uvedené v § 241a odst. 2 o. s. ř.
Dovolatelka jednak v rozporu s § 241a odst. 2 o. s. ř. neuvedla, v jakém rozsahu usnesení odvolacího soudu napadá, a neuvedla v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, když pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. není dostačujícím, neboť dovolatelka musí uvést, konkrétně v čem spatřuje přípustnost dovolání. Dovolatelka rovněž nevymezila důvod dovolání v souladu s § 241a odst. 3 o. s. ř., neboť neuvedla právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a nevyložila, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení.
Za nesprávný považovala dovolatelka závěr soudu, že návrh směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí soudu a žádost o osvobození od soudního poplatku a následné ustanovení právního zástupce jsou zjevně bezdůvodné. Dovolatelka tak v zásadě namítá nesprávná skutková zjištění soudu, nevymezuje však právní posouzení, které pokládá za nesprávné (tj. při řešení které právní otázky se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, případně která právní otázka v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo která dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak), a tudíž ani neuvádí, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení. Nesprávná skutková zjištění však nejsou důvodem, pro který by bylo možno dovolání podat (§ 241a odst. 1 o. s. ř.).
Tyto vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, nebyly dovolatelkou odstraněny (§ 241b odst. 3 o. s. ř. a § 243b o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 8. ledna 2014

JUDr. Pavel V r c h a
předseda senátu