30 Cdo 4045/2011
Datum rozhodnutí: 31.07.2014
Dotčené předpisy: § 237 odst. 1 písm. a) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009, § 44 odst. 3 předpisu č. 94/1963Sb., § 44 odst. 4 předpisu č. 94/1963Sb.




30 Cdo 4045/2011

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci péče o nezletilou R. M. , zastoupenou opatrovnicí Renatou Rašticovou, vyšší soudní úřednicí Okresního soudu v Uherském Hradišti, dceru M. Z., zastoupené JUDr. Miloslavou Šmokovou, advokátkou se sídlem v Uherském Brodě, 28. října 976, a R. M., za účasti Krajského státního zastupitelství v Brně, pobočka ve Zlíně, o zbavení rodičovské zodpovědnosti, výživné a úpravu styku, vedené u Okresního soudu v Uherském Hradišti pod sp. zn. Nc 471/2000, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 15. 12. 2010, č. j. 59 Co 294/2010-506, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 15.12.2010, č.j. 59 Co 294/2010-506, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Uherském Hradišti (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 16. 4. 2010, č.j. Nc 471/2000-446, zbavil otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilé (výrok I.), zákázal otci s nezletilou styk (výrok II.), zamítl návrh otce na snížení výživného (výrok III.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok IV).
Soud prvního stupně vzal za prokázané, že otec nezletilé byl ve dvou případech pravomocně trestně postižen pro úmyslné trestné činy, které byly namířeny vůči jeho bývalým partnerkám, jejich dětem a v posledním případě vůči vlastnímu dítěti. Vycházel přitom z rozsudku Okresního soudu v Uherském Hradišti, z něhož zjistil, že otec byl trestně postižen v roce 1989 pro tr. čin dle § 132 odst. 1a, § 247 odst. 1 tr. zákona k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 18ti měsíců, na toto rozhodnutí se však vztahovala amnestie prezidenta republiky ze dne 1. 1. 1990. Poté byl otec odsouzen Okresním soudem v Uherském Hradišti v roce 1992 pro trestný čin dle § 247 odst. 1, 3, § 238 odst. 1 tr. zákona, k trestu odnětí svobody na dobu deseti měsíců s podmíněným odkladem. Výkon trestu však byl u otce nařízen. Otec se dopustil další trestné činnosti podle § 231/1, § 197a, § 238/1, 2 a § 235 odst. 1 tr. zák., pro kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti dne 16.5.1995, č.j. 3T 1/95, k trestu odnětí svobody v trvání 26ti měsíců. Trestné činnosti se dopustil tak, že v letech 1992 až 1993, kdy otec žil ve společné domácnosti se svou družkou J. H. a jejími čtyřmi dětmi, bránil matce těchto dětí, aby jim dávala najíst, děti byl gumovou hadicí, v zimním období je nutil spávat bez přikrývky v málo vytopené místnosti. Svou tehdejší družku svazoval, ústa jí zalepil lepící páskou, zavěšoval ji za ruce na kovový hák ve sklepě. Tehdejší družka byla nucena sepsat listinu, podle které souhlasila, aby R. M. disponoval s její polovinou domu v B. V rámci tohoto trestního řízení byl zkoumán zdravotní stav R. M. znalci z oboru psychiatrie. Tito dospěli k závěru, že jmenovaný má dispozici k nezvládání zátěžových situací, k agresi a neadekvátnímu jednání ve vztazích s jinými lidmi. Byl hodnocen jako nezralá osobnost, patologicky vyžadující pozornost dalších osob, v negativním případě vyúsťující v neadekvátní reakce, záchvaty hysterie.
Další trestná činnost, pro kterou byl R. M. postižen, měla svou povahou návaznost na výše zmíněné trestní jednání R. M., a to proto, že se opět jednalo o násilí vůči blízké osobě, tentokrát vůči družce M. Z., která je matkou nezletilé. Okresní soud v Uherském Hradišti rozsudkem ze dne 17.7.2001, ve věci sp.zn. 2T 127/2001, uznal R. M. vinným, že nutil svou družku M. Z. k napsání prohlášení, že mu dává právo užívat její byt, této vyhrožoval zabitím, stejně tak i jejich dceři, dítě bral z postýlky, nakládal s ním způsobem, ze kterého měla matka obavy. Zakazoval matce, aby dítě přikrmovala. Posléze byl trestně postižen proto, že proti vůli matky dítěte si na této vynutil pohlavní styk. V průběhu řízení byla znalkyní z oboru psychologie posuzována M. Z. za účelem zjištění, zda poskytuje pravdivé informace o tvrzených událostech. Znalkyně tehdy uzavřela, že u jmenované je vysoké lži skóre, které nasvědčuje tomu, že určité události je ochotna nadsadit, až zkreslit. Znalkyně však nepředpokládala, že by si podstatu událostí, ke kterým došlo, vymyslela. Otec byl podle znalkyně taktéž schopen určité události účelově zkreslit, příp. popřít, jeho obecná věrohodnost byla na dobré úrovni, ovšem s ohledem na hysterické rysy své osobnosti může vnímat určitou událost tak, jak on sám chce a podle své vlastní pravdy a verze.
Soud prvního stupně uzavřel, že výše zmiňovaná jednání otce byla vždy nesena snahou vynutit si určitý prospěch a měla potvrdit dominantní postavení R. M. v jeho tehdejších vztazích. Jestliže Okresní soud v Uherském Hradišti původně řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti u R. M. zastavil, vycházel z toho, že od trestního postihu jmenovaného uplynula určitá doba, dotyčný se opětovně stal otcem a byl dán předpoklad, že v rámci této nové rodiny na straně R. M. dojde ke zklidnění a jmenovaný prokáže, že je schopen své rodičovské povinnosti řádně plnit. Tento předpoklad však podle soudu prvního stupně zůstal nenaplněn. Otec nadále zaujímal vůči matce nezletilé R. svérázné a nevyzpytatelné postoje, matka pak byla ochotna tvrdit, že za nepříznivými událostmi, které ji postihly, je právě R. M. To se týkalo zejména vykradení bytu matky, příp. požáru automobilu partnera matky. Otec ve svých postojích nehodlal nic měnit. Soud prvního stupně konstatoval, že při získání informací o jeho zaměstnavatelích, způsobu života apod., narážel na naprostý odpor otce. Tento postoj soud prvního stupně shledal i u vypracování znaleckého posudku z oboru psychologie, kdy se otec rozhodl, že určité informace znalkyni neposkytne. Jestliže vyšetření u znalkyně neprobíhalo jím předpokládaným způsobem, začal se chovat neadekvátně, impulzivně a byl neschopen sebekontroly. Za závažný považoval soud prvního stupně závěr znalkyně, že posuzovaný nemá vytvořen náhled na svoje jednání a není s trestním postižením vyrovnaný. Ze znaleckého posudku vyplynulo, že otec svůj negativní podíl na vzniku současné situace neakceptuje, v podstatě deleguje vyřešení problému na instituce. Tyto závěry znaleckého posudku vedly soud prvního stupně k úvaze, že z průběhu trestního řízení a následného trestního postihu, si otec nevzal žádné ponaučení. Pokud pak jde o poslední trestní postih, otec nepokrytě naznačoval, že byl odsouzen na základě lživé informace ze strany matky nezleti1é. Toto pak považoval za křivdu, za kterou ovšem musí následovat odplata . Matka nezletilé byla schopna tuto situaci dobře rozeznat, z otce dítěte má obavy, za jakoukoli nepříznivou událostí, která ji postihne, vidí jednání otce nezleti1é. Rodiče nejsou schopni jakékoli komunikace, na straně matky přetrvává zjevně obava z násilného jednání otce. Odmítá-li otec o své osobě sdělit soudu, příp. znalkyni, důležité informace, bylo podle soudu prvního stupně možné sdílet obavy matky v tom směru, že nebude mít nikdy jistotu, kde a jak se otec bude s dítětem zdržovat. Dopady rodinného násilí na psychiku takto postižené osoby mohou dlouhodobě odeznívat, leckdy se taková osoba s důsledky zmíněného jednání nevyrovná nikdy. Zejména to platí v těch případech, kdy je zjevné, že osoba, která se takového jednání dopustila, svůj postih chápe jako ne důvodný, nezákonný, příp. jako příkoří, které musí být napraveno. Podle názoru soudu prvního stupně, ze závěrů znaleckého posudku a nakonec i z postojů, které otec dítěte zaujal při soudním jednání, bylo možné učinit závěr, že obavy matky dítěte mají reálný základ. Soud prvního stupně uzavřel, že je nutno mít stále na paměti, že otec se vůči svým partnerkám, příp. jejich či vlastnímu dítěti, dopustil násilného jednání a nic nenasvědčuje tomu, že by se jednalo pouze o mimořádné vybočení jinak řádného života .
Krajský soud v Brně, pobočka ve Zlíně (dále jen odvolací soud ) rozsudkem ze dne 15.12.2010, č.j. 59 Co 294/2010-506, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilé nezbavil, potvrdil jej ve výroku o zákazu styku, rozhodl o snížení výživného na částku 800,- Kč měsíčně za dobu od 1.11.2006 do 31.8.2007 a rozhodl o nákladech státu a účastníků před soudy obou stupňů. Ve vztahu k otázce zbavení rodičovské zodpovědnosti otce dospěl odvolací soud k závěru, že podmínky pro zbavení rodičovské zodpovědnosti otce zde již nejsou dány. K závadnému chování, které by nesporně zakládalo důvodnost zbavení rodičovské zodpovědnosti, došlo v roce 2001, otec byl pro své chování pravomocně odsouzen a v době rozhodování odvolacího soudu bylo také rozhodnuto o osvědčení se o podmínečném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Odvolací soud odkázal na judikaturu, podle níž okolnosti, jež nastaly před několika lety a v době vyhlášení rozhodnutí již neexistují, nemohou být důvodem pro postup dle § 44 odst. 3 zák. o rodině a vést ke zbavení rodičovské zodpovědnosti. Odvolací soud proto zohlednil skutečnost, že otec po propuštění z výkonu trestu odnětí svobody vedl život, který sebou nenesl negativní projevy v jeho chování. Kdy se žádného dalšího trestného činu, popř. přestupku, nedopustil. Naopak navázal vztah s jinou ženou, z něhož se narodila dne 1. 11. 2006 dcera M. R. M. Skutečnost, že otec se doposud nevyrovnal se svým odsouzením, výsledek trestního řízení bere jako křivdu a zaujímá negativní postoj k matce, není podle odvolacího soudu důvodem pro zbavení rodičovské zodpovědnosti a objektivně nebylo zjištěno, že by otec své rodičovské zodpovědnosti v současné době zneužíval, což se nepodávalo ani z vypracovaného znaleckého posudku. Otec platí běžné výživné, byť lze mít vážné výhrady k okolnosti, že odmítá doplatit dlužné výživné. Odvolací soud však potvrdil výrok soudu prvního stupně o zákazu styku otce s nezletilou. Z obsahu znaleckého posudku vyplynulo, že otec neskrývá své negativní postoje k matce, vyžaduje vůči sobě pozitivní reakce ze strany dcery, neakceptuje postoje dcery vůči sobě, má tendence potlačovat její citové projevy a motivem jeho aktivit vůči dceři je náprava jeho prožívané křivdy. Nezletilá R. (jejíž názor byl v odvolacím řízení zjištěn) sama uvedla, že se nechce s otcem stýkat, není jí kontakt příjemný, vyhýbá se mu, z možného setkání projevuje strach. Odvolací soud uzavřel, že nezletilá důvodně projevuje obavy z kontaktu s otcem, který se nevyrovnal se svým trestním postihem, v zátěžových situacích není schopen ovládnout své chování, je osobou emočně nestabilní, má zvýšenou pohotovost k verbální agresi, která se může negativně projevit v jeho jednání vůči dceři. Má snahu ovlivňovat dítě ve svůj prospěch, potlačuje její citové projevy a snaží se podporovat závislost dítěte na sebe sama. Neskrývá své negativní postoje k matce a jejímu výchovnému působení i přesto, že nezletilá je v její péči, ta pak projevuje z kontaktu s otcem strach a je zřejmé, že se u ní bude jednat o neadekvátní psychickou zátěž.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání matka (dále též dovolatelka ). Za rozporný považuje závěr, jímž odvolací soud rozhodnutí o ponechání rodičovské zodpovědnosti otce odůvodňuje tak, že od odsouzení otce uplynulo několik let, že vedl život, který s sebou nenesl negativní projevy v jeho chování. Na druhé straně odvolací soud konstatoval, že dle znaleckého posudku neskrývá negativní postoje proti matce, neakceptuje postoje dcery vůči sobě, vyžaduje vůči sobě pozitivní reakce ze strany dcery, má tendence potlačovat její citové projevy a motivem jeho aktivit vůči dceři je náprava jeho prožívané křivdy. Zdůrazňuje, že v přezkoumávané věci došlo k trestné činnosti otce v létech 1992 - 1993, za kterou byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16. 5. 1995 a tato trestná činnost již měla charakter trestné činnosti dle ustanovení § 44 odst. 3 zákona o rodině. Další trestné činnosti se otec dopustil v r. 2000 již přímo ve vztahu k matce nezl. R. s dopadem na péči o nezletilou (bránění v přikrmování apod.) a taky jednání zcela nepřípustného vůči nezletilé. Je pravda, že v následujícím období došlo k podmínečnému propuštění z výkonu trestu odnětí svobody. Této trestné činnosti se otec dopustil po uplynutí 8-9 let od doby, kdy došlo ke spáchání předcházející trestné činnosti. Je proto zcela namístě konstatovat, že první odsouzení za trestnou činnost namířenou vůči matce a dítěti nemělo na chování otce prakticky žádný výchovný vliv, tedy u otce se jedná o projev jeho osobnosti, nikoliv o náhodné jednání. S odkazem na ustanovení § 31 odst. 1,2 zákona o rodině dovolatelka uvádí, že způsobilost nést rodičovskou zodpovědnost nespočívá jen ve vymezení toho, zda rodič spáchal trestnou činnost zmiňovanou v § 44 odst. 3 zákona o rodině a jaká doba od spáchání takové trestné činnosti uplynula, ale je třeba způsobilost k výkonu rodičovské zodpovědnosti posuzovat z daleko širšího hlediska, zejména ve vztahu k osobnosti rodiče. Soud prvního stupně proto důvodně po znalkyni požadoval posouzení osobnosti otce v současné době vzhledem k jeho chování v době, kdy byl trestně postižen. Dle posouzení znalkyně nedošlo v osobnosti otce ke změně, naopak znalkyně vidí psychickou způsobilost otce jako limitovanou a problematickou. To v postatě koresponduje s provedenými důkazy, neboť ze spisu je zřejmé, že otec byl v r. 1995 odsouzen pro trestnou činnost dle § 231/1, §197a, §238/1 a 235 odst. 1 tr.zák. páchanou v letech 1992-1993 a pro další stejnorodou trestnou činnost byl odsouzen po šesti letech v r. 2001. Odvolací soud tak podle dovolatelky chybně aplikoval právo na zjištěný skutkový stav, neboť opřel svoje rozhodnutí pouze o časový odstup od posledního odsouzení otce a učinil závěr, že od posledního odsouzení otce uplynula dostatečně dlouhá doba. Nezabýval se dalšími rozhodujícími skutečnostmi, tj. s jakou intenzitou otec zcela evidentně porušuje svoji další základní rodičovskou povinnost zajišťovat výživu nezl. dítěte. V neposlední řadě soud nevzal v úvahu závěry znaleckého posudku, týkající se osobnostních rysů otce, když v zásadě v průběhu řízení bylo z nepochybně prokázaných skutečností a také z chování otce zřejmé, že znalecký posudek vystihuje osobnost otce naprosto přesně. Činí-li znalec závěr, že zjištěné rysy osobnosti neinklinují k významným změnám v časovém období a jsou stálé, pak otec svým dlouhodobým chováním v řádu přesahujícím deset let tyto závěry potvrzuje. Právě obsah rodičovské zodpovědnosti tak, jak ji má na mysli ustanovení §31 zákona o rodině, je pro rozhodování o zbavení rodičovské zodpovědnosti základním kritériem. Rozhoduje-li soud pouze na základě toho, zda rodič byl či nebyl soudně trestán, event. v jakém časovém odstupu, jde o nepřípustné zúžení pohledu na tak citlivou a zásadní věc, jako je výchova dítěte v komplexním pojetí ustanovení § 31 zákona o rodině. Dovolatelka klade otázku, jak má otec naplňovat obsah rodičovské zodpovědnosti, je-li emočně nestabilní, má snahu ovlivňovat dítě ve svůj prospěch, potlačuje její citové projevy, snaží se podporovat její závislost na sobě, projevuje svoje negativní postoje k matce nezletilé a vyvolává tím neadekvátní psychickou zátěž u dítěte. K tomu přistupuje dvojí odsouzení za trestné činy dle ustanovení § 44 zákona o rodině spáchané ve značném časovém odstupu, tedy svědčící o tom, že ani delší časový odstup není zárukou toho, že došlo k nápravě otce. O postoji otce k matce i dítěti také svědčí to, že otec se bez dohody s matkou rozhodl splácet dlužné výživné ve výši 55.230,-Kč formou stavebního spoření, přičemž poslední splátku na toto spoření vložil 17. 3. 2008 a k tomuto datu bylo na stavebním spoření uloženo 17.648,-Kč. Toto stavební spoření nebylo dceři vyplaceno a je otázkou, zda a kdy bude vyplaceno. Dovolatelka z výše uvedených důvodů navrhla, aby Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a občanského soudního řádu, dále jen o.s.ř. ) věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád podle o.s.ř. ve znění účinném od 1. 7. 2009. Dovolání proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu bylo podáno oprávněnou osobou (účastníkem řízení) ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Po přezkoumání rozsudku odvolacího soudu ve smyslu ustanovení § 242 o.s.ř., které provedl bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.), Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání je opodstatněné.
Podle § 44 odst. 3 zákona o rodině, zneužívá-li rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon nebo ji závažným způsobem zanedbává, soud jej rodičovské zodpovědnosti zbaví.
Podle § 44 odst. 4 zákona o rodině, dopustil-li se rodič úmyslného trestného činu proti svému dítěti či ke spáchání trestného činu své dítě mladší patnácti let použil, popřípadě se dopustil trestného činu jako spolupachatel, návodce či pomocník k trestnému činu spáchanému jeho dítětem, soud vždy posoudí, zda tu nejsou důvody pro zahájení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti.
Zbavení rodičovské zodpovědnosti představuje nejtvrdší zásah do vztahů mezi rodiči a dětmi. K naplnění skutkové podstaty zbavení rodičovské zodpovědnosti musí být splněna jedna ze dvou skutečností předvídaných v hypotéze ustanovení § 44 odst. 3 zákona o rodině, a to že rodič svou rodičovskou zodpovědnost nebo její výkon zneužívá, anebo ji závažným způsobem zanedbává. Aby byl tento zásah odůvodněný, nestačí ojedinělé vybočení nebo opomenutí rodičovské péče. Zejména v případě zanedbávání povinností rodičem musí být dán jeho tak značný stupeň, že zbavení rodičovské zodpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte.
Za zneužívání rodičovské zodpovědnosti je především považováno ohrožení tělesného a duševního vývoje dětí, umožnění jim páchat trestnou činnost, svádění k nemorálnímu způsobu života, týrání dětí apod. Za závažné zanedbávání rodičovské zodpovědnosti se považuje zejména dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností k nezletilému, absolutní nezájem o nezletilého, zejména o jeho výchovu a výživu, trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod. (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 8. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2873/2005, a stanovisko Nejvyššího soudu SR ze dne 28. června 1989, sp. zn. Cpj 19/89, uveřejněné ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 21, ročník 1990). Doba, po kterou jeden z rodičů rodičovskou zodpovědnost řádně nevykonával, sama o sobě nepředstavuje rozhodující skutečnost pro zbavení rodičovské zodpovědnosti. Rozhodující je intenzita takového chování, které musí být závažné a zaviněné (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 5. 2011, sp. zn. 30 Cdo 3522/2009). Pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení (§ 154 odst. 1 o.s.ř.). Nelze proto zbavit rodiče jejich práv k dětem z důvodů, které již pominuly a kde došlo k podstatné změně v jejich postoji k výchově dětí (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ČSSR sp.zn. Cpj 41/76, ze dne 3.1.1976, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 41, ročník 1976). Z uvedeného vyplývá obecný korektiv pro uvedený krajní zásah do vztahu mezi rodičem a dítětem, spočívající v tom, že takový zásah musí být současně "jediným účinným prostředkem ochrany dítěte"; potřeba jeho provedení musí v každém konkrétním případě, z hlediska intenzity řádného nevykonávání rodičovské zodpovědnosti rodičem, převážit nad právem dítěte na rodinný život, zachování rodinných svazků, na péči rodičů a osobní kontakt s nimi, nad právem znát své rodiče (srov. Čl. 10 odst. 2 Listiny základních práv a svobod vyhlášené pod č. 2/1993 Sb., Čl. 7 odst. 1, Čl. 8 odst. 1 a Čl. 9 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte vyhlášené pod č. 104/1991 Sb.). Jinými slovy takový zásah musí být v zájmu dítěte, sledovat jeho blaho (srov. Čl. 3 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o právech dítěte vyhlášené pod č. 104/1991 Sb.). Jen takové pojetí podmínek zbavení rodičovské zodpovědnosti dle ustanovení § 44 odst. 3 zákona o rodině odpovídá jeho ústavně konformnímu výkladu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2011, sp. zn. 21 Cdo 3909/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 6/2012).
Jak bylo zdůrazněno ve výše citovaném R 6/2012, zbavení rodičovské odpovědnosti sleduje blaho dítěte tam, kde tento zásah je současně jediným účinným prostředkem ochrany dítěte a potřeba jeho provedení musí v každém konkrétním případě, z hlediska intenzity řádného nevykonávání rodičovské zodpovědnosti rodičem, převážit nad právem dítěte na rodinný život, zachování rodinných svazků, na péči rodičů a osobní kontakt s nimi, nad právem znát své rodiče. Výchovná opatření podle části druhé, hlavy druhé zákona o rodině jsou přitom odstupňována hierarchicky s přihlédnutím k tomu, zda mají sankční povahu (omezení či zbavení rodičovské zodpovědnosti), či nesankční (pozastavení rodičovské odpovědnosti). I v takové situaci, kdy je dán zájem dítěte na úpravě již nastolených rodinných vztahů, je třeba při výběru konkrétního opatření představujícího zásah do práva na rodinný život zvažovat jeho přiměřenost. Lze-li legitimního cíle dosáhnout mírnějšími prostředky, než jaké jsou některým z účastníků navrhovány, pak je na místě zvažovat tento mírnější zásah (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1686/2011).
V rozsudku 30 Cdo 3430/2011 ze dne 18.7.2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 102/2012 Nejvyšší soud uvedl, že zásada nejlepšího zájmu dítěte (čl. 3 Úmluvy) stanoví za cíl, zatímco participační právo (právo být slyšeno v řízení) dítěte poskytuje způsob, jakým jej lze dosáhnout. Jinak řečeno, nelze usuzovat, že rozhodnutí bude v nejlepším zájmu dítěte, jestliže požadavek čl. 12, objektivně vzato, nebude naplněn. Zjištění názoru dítěte pro české soudy plyne nejen z článku 12 Úmluvy o právech dítěte (vtělené do ustanovení § 100 odst. 4 o.s.ř.), ale rovněž z Evropské úmluvy o výkonu práv dětí přijaté ve Štrasburku dne 25.1.1996 (sdělení Ministerstva zahraničních věcí č. 54/2001 Sb. m.s.), kdy při ratifikaci této úmluvy Česká republika podle článku 1 odst. 4 prohlásila, že tuto úmluvu použije na řízení o osvojení, řízení o svěření dítěte do pěstounské péče a řízení o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti, jakož i na všechna další řízení ve věcech rodinných, jež se dotýkají práv dítěte. V této souvislosti je třeba poukázat i na to, že Nejvyšší soud ve stanovisku ze dne 8. prosince 2010, sp. zn. Cpjn 202/2010, uveřejněném pod č. 31 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011, zdůraznil význam, který je třeba přikládat právu dítěte být slyšeno v každém řízení, které se jej dotýká. Nejvyšší soud zde rovněž uvedl, že pro rodiče a dítě je možnost být spolu základním prvkem rodinného života. Opatření, která jim v tom brání, představují zásah do práva na rodinný život (srov. čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod . Takový zásah ze strany státu (soudu) je možný, jen je-li nezbytný a v souladu se zákonem; nezbytnost znamená, že zásah je založen na naléhavé společenské potřebě, která je zejména přiměřená sledovanému legitimnímu cíli, kterým je ochrana zájmu dětí (srov. např. rozsudky Evropského soudu pro lidská práva dále jen ESLP ze dne 26. 10. 2006 ve věci Wallová a Walla proti České republice , stížnost č. 23848/04, nebo ze dne 21. 6. 2007 ve věci Havelka a ostatní proti České republice , stížnost č. 23499/06). Pojem nezbytnosti znamená zásah založený na naléhavé společenské potřebě, která je zejména přiměřená sledovanému legitimnímu cíli (viz například rozsudek ESLP ze dne 1.7.2004 Couillard Maugery proti Francii , stížnost č. 64796/01). Jakmile je prokázána existence rodinného vztahu, musí orgány veřejné moci v zásadě jednat tak, aby se tento vztah mohl rozvíjet, a přijmout vhodná opatření za účelem sloučení rodiče s dítětem (rozsudek ESLP ze dne 26.2.2002 ve věci Kutzner proti Německu , stížnost č. 46544/99, § 61).
Soud je při rozhodování o zbavení rodičovské zodpovědnosti povinen zvážit intenzitu zneužívání či zanedbávání rodičovské zodpovědnosti a to s ohledem na všechny skutečnosti, které v řízení ovládaném vyšetřovací zásadou vyjdou najevo. Zbavení rodičovské zodpovědnosti je především ochranným institutem dítěte pramenícím z toho, že nositel rodičovské zodpovědnosti mimo jiné vykonává péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (srov. ustanovení § 31 odst. 1 písm. a) zákona o rodině). Změna postoje rodiče ke svému životu a k nezletilému na kterou lze v době rozhodování soudu spolehlivě usuzovat - může převážit nad důsledky jeho chování v minulosti. Je však třeba pečlivě vážit, jak se negativní postoje opravňující soud zbavit dotčeného rodiče jeho rodičovské zodpovědnosti promítají do jeho současných postojů, jinými slovy v jaké míře minulost utváří přítomnost takového rodiče (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.3.2012, sp.zn. 30 Cdo 4366/2011).
Zejména závěry vyloženými v posledně citovaném rozhodnutí se odvolací soud neřídil. Závěr citovaný v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. 30 Cdo 4366/2011 doplňuje závěr, uveřejněný již v stanovisku Nejvyššího soudu ČSSR sp. zn. Cpj 41/76, ze dne 3. 1. 1976, podle něhož nelze zbavit rodiče jejich práv k dětem z důvodů, které již pominuly a kde došlo k podstatné změně v jejich postoji k výchově dětí. V této souvislosti je třeba obezřetně hodnotit závěry znalkyně ustanovené v řízení, a to i v souvislosti s předchozím znaleckým posudkem z (téhož) oboru psychologie, vypracovaným pro účely trestního řízení. Odvolací soud připustil, že je jednání otce, za které byl trestně postižen (rozsudek Okresního soudu v Uherském Hradišti, ze dne 17. 7. 2001, sp. zn. 2T 127/2001) odůvodňovalo zbavení otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilé, nicméně tyto důvody již pominuly. K přijetí závěru, zda důvody pro zbavení rodičovské zodpovědnosti pominuly a zda u otce došlo k podstatné změně v jeho postoji k výchově nezletilé, nestačí jen prosté zjištění, že v době rozhodování soudu podle ustanovení § 44 odst. 3 zákona o rodině tyto důvody nejsou dány ve stejné intenzitě, jaké tu byly v době trestního řízení, ale zda způsob, jakým rodič vykonává rodičovskou zodpovědnost k dítěti, vylučuje recidivu chování, které je důvodem pro zbavení rodičovské zodpovědnosti. Jinými slovy, spočíval-li důvod pro zbavení rodičovské zodpovědnosti otce v tom, že nutil svou družku M. Z. (matku nezletilé) k napsání prohlášení, že mu dává právo užívat její byt, vyhrožoval jí i jejich dceři zabitím, dítě bral z postýlky, nakládal s ním způsobem, ze kterého měla matka obavy a zakazoval matce, aby dítě přikrmovala , pak pro negativní závěr o zbavení rodičovské zodpovědnosti otce musí být prokázáno, že opakování takového jednání je vyloučeno. Je třeba brát v úvahu, že dosažení takového závěr ztěžuje skutečnost, že dotčený rodič mnohdy nemá faktickou příležitost, aby takové jednání opakoval. V takovém případě je třeba požadovaný závěr učinit i na základě jiných, objektivizovaných skutečností. V přezkoumávané věci to byl závěr znalkyně, že otec se nevyrovnal se svým trestním postihem, v zátěžových situacích není schopen ovládnout své chování, je osobou emočně nestabilní, má zvýšenou pohotovost k verbální agresi, která se může negativně projevit v jeho jednání vůči dceři. Má snahu ovlivňovat dítě ve svůj prospěch, potlačuje její citové projevy a snaží se podporovat závislost dítěte na sebe sama. Otec nemá vytvořen náhled na svoje jednání a není s trestním postižením vyrovnaný. Svůj negativní podíl na vzniku současné situace neakceptuje, v podstatě deleguje vyřešení problému na instituce . Tento závěr, který odvolací soud ve spojení se zjištěným názorem nezletilé promítl pouze do potvrzujícího výroku o zákazu styku, je však promítnout i do úvahy o zbavení rodičovské zodpovědnosti. Zbavení rodičovské zodpovědnosti je především ochranným institutem dítěte pramenícím z toho, že nositel rodičovské zodpovědnosti mimo jiné vykonává péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, jeho tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj (srov. ustanovení § 31 odst. 1 písm. a) zákona o rodině). Nelze-li s přihlédnutím ke všem okolnostem případu spolehlivě vyloučit, že důvody pro zbavení rodičovské zodpovědnosti pominuly a že dotčený rodič podstatně změnil svůj postoj k výchově dítěte, pak musí převážit zájem na ochraně dítěte. Tyto závěry, plynoucí z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, nevzal odvolací soud ve své úplnosti do úvahy a jen po jejich zvážení může závěr odvolacího soudu teprve obstát. Právní názor odvolacího soudu je tak předčasný, a proto nesprávný.
Pro další řízení však bude významné i přímé zjištění názoru samotné nezletilé. V přezkoumávané věci je však třeba zdůraznit, že soudy obou stupňů názor dítěte zjišťovaly prostřednictvím orgánu sociálně právní ochrany dítěte, i když s ohledem na pasivitu a ryze formální výkon opatrovnictví pro řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti bude na místě, aby nezletilou, nebudou-li tomu bránit závažné důvody, vyslechl přímo.
Ve vztahu ke zbavení rodičovské zodpovědnosti pak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 6. 8. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1721/2009 vyložil, že jakkoliv nemůže být žádných pochyb o tom, že dítě má právo být slyšeno v každém řízení, které se ho dotýká (srov. čl. 12 odst. 2 Úmluvy o právech dítěte publikované pod č. 104/1991 Sb. a § 31 odst. 3 zák. o rod.), neznamená to ještě, že dítě musí být bezpodmínečně v každém takovém řízení slyšeno, zejména v procesní situaci, kdy již pro absenci jiných právně významných skutečností by takový postup či další dokazování bylo zjevně nadbytečné a neúčelné. Tak tomu může být např. v procesní situaci, kdy soud dospěje k závěru, že v jím posuzované věci podmínky pro zbavení rodičovské zodpovědnosti rodiče k nezletilému dítěti nejsou osvědčeny. Ovšem v opačné procesní situaci povaha věci většinou vyžaduje znát u dítěte, které je již schopno s ohledem na stupeň svého vývoje vytvořit si vlastní názor a posoudit dosah opatření, jeho se týkajících, jeho vlastní názor k předmětné věci.
K důvodům, kdy se výslech dítěte může jevit nevhodným, se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 22. 5. 2013, sp. zn. 30 Cdo 1376/2012, uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 82/2013. K zjišťování názoru dítěte srov. též nález Ústavního soudu ze dne 30. 5. 2014, sp. zn. I. ÚS 1506/13.
Důvody pro vyslechnutí nezletilé přímo soudem spatřuje dovolací soud v následujícím. V řízení soud rozhodoval o úpravě výchovy a výživy k nezletilé, úpravě styku a zbavení rodičovské zodpovědnosti. Podle obsahu spisu byla usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 7. 8. 2002, č.j. Nc 471/2000-30a, nezletilé R. v řízení o zbavení otce rodičovské zodpovědnosti (zahájené usnesením téhož soudu ze dne 7.8.2002, č.j. Nc 471/2000-29a) ustanovena opatrovníkem Mgr. P. H., justiční čekatelka Okresního soudu v Uherském Hradišti. Následně (usnesením téhož soudu ze dne 15.9.2004, č.j. Nc 471/2000-117) však byla z této funkce odvolána, neboť se zřetelem na jiné pracovní zařazení již nemohla funkci vykonávat.
V řízení o úpravu styku byl nezletilé usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 16.10.2002, č.j. Nc 471/2000-44, ustanoven opatrovníkem Okresní úřad Uherské Hradiště.
Přesto bylo usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25.8.2003, č.j. 54 Co 242/2003-77 o úpravu styku, doručováno opatrovnici Mgr. P. H., na což nepřímo poukázal opatrovník Městský úřad Uherský Brod v žádosti o zaslání usnesení odvolacího soudu na č.l. 87 a 240 spisu. Rovněž usnesení o svěření nezletilé do výchovy matky předběžným opatřením ze dne 14.5.2004, č.j. Nc 471/2000-84, byl doručováno Mgr. P. H., jako opatrovníku; stejné se týká i zamítnutí návrhu otce na vydání předběžného opatření usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 11.6.2004, č.j. Nc 471/2000-97, o úpravě styku s nezletilou, kdy s tímto opatrovníkem jednal i odvolací soud (usnesení Krajského soudu Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 26.8.2004, č.j. 59 Co 130/2004-111, a usnesení téhož soudu ze dne 26.8.2004, č.j. 59 Co 109/2004-114.
V řízení o úpravu poměrů k nezletilé byl usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 15.1.2001, č.j. Nc 471/2000-7, ustanoven opatrovníkem Okresní úřad Uherské Hradiště.
V řízení o snížení výživného byl usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 2.3.2009, č.j. Nc 471/2000-347, ustanoven opatrovníkem Městský úřad Uherský Brod.
Při jednání dne 22.4.2005 (na č.l. 152) byla jako opatrovník v řízení o úpravu poměrů a zbavení rodičovské zodpovědnosti předvolána paní R. i OPD Uherský Brod . Při tomto jednání opatrovník mimo jiné uvedl, že nečiní návrh na zbavení otce rodičovské zodpovědnosti. V rozsudku ze dne 25.4.2005, č.j. Nc 471/2000-167, o zbavení výkonu rodičovské zodpovědnosti otce je jako kolizní opatrovník nezletilé uvedena Renata Rašticová, vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Uherském Hradišti. Skutečnost, že jako opatrovník nezletilé v řízení o zbavení otce k rodičovské zodpovědnosti vystupoval někdo (pí. Rašticová), kdo předtím nebyl jako opatrovník nezletilé ustanoven, nezůstala nepovšimnuta odvolacím soudem a byla důvodem pro zrušení rozsudku ze dne 25.4.2005, č.j. Nc 471/2000-167, jak se podává z usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 26.1.2006, č.j. 59 Co 258/2005-259. Teprve usnesením ze dne 10.5.2006, č.j. Nc 471/2000-269a, byla v řízení o zbavení výkonu rodičovské zodpovědnosti otce jako opatrovník nezletilé ustanovena Renata Rašticová, vyšší soudní úřednice Okresního soudu v Uherském Hradišti. K jednání ve věci o úpravu poměrů, zbavení rodičovské zodpovědnosti a úpravu styku byl předvolání opatrovník Městský úřad v Uherském Brodě i opatrovník pí. Rašticová, posledně jmenovaná se s omluvou nedostavila. Městský úřad v Uherském Brodě pak při jednání navrhl zastavení řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti otce, státní zastupitelství na projednání věci trvalo a navrhlo doplnění dokazování. Usnesením Okresního soudu v Uherském Hradišti ze dne 30.1.2007, č.j. Nc 471/2000-300, bylo řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti otce zastaveno, aby bylo k odvolání státního zástupce zrušeno usnesením Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně ze dne 29.10.2007, č.j. 59 Co 148/2007-314, a soudu prvního stupně uloženo v řízení pokračovat a doplnit dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru psychologie k osobě otce a jeho vztahu k nezletilé. K dalšímu jednání ve věci zbavení otce rodičovské zodpovědnosti nařízeném na 1. 4. 2008 sice soud prvního stupně předvolal opatrovníka pí. Rašticovou, která předvolání k jednání převzala dne 23. 1. 2008, k jednání se však bez omluvy nedostavila a soud při tomto jednání jako s opatrovníkem jednal s Městským úřadem v Uherském Hradišti, pí. Š., který rovněž činil procesní návrhy a k jednání se vyjadřoval. Tentýž opatrovník se pak na stav věci dotazoval podáním ze dne 29. 12. 2008, na č. l. 339. K jednání dne 27. 10. 2009 ve věci úpravy poměrů, byly předvolány jak pí. Rašticová (č. l. 400, ačkoliv v protokolu o jednání její přítomnost nebyla zjišťována a doručení nebylo vykázáno) a znalkyně, která se však nedostavila a jednání bylo odročeno poté, co byl čten znalecký posudek vypracovaný pro řízení o zbavení rodičovské zodpovědnosti otce. Znalkyně byla vyslechnuta před (dožádaným) Městským soudem v Brně, opatrovnice pí. Rašticová o tomto roku vyrozuměna nebyla. K následnému jednání ve věci úpravy rodičovské zodpovědnosti, snížení výživného a úpravu styku nařízeném na 15. 4. 2010 sice soud prvního stupně předvolal opatrovníka pí. Rašticovou, která předvolání k jednání převzala dne 1. 3. 2010, k jednání se však bez omluvy nedostavila a soud při tomto jednání jako s opatrovníkem jednal s Městským úřadem v Uherském Hradišti, pí. Š., který navrhl zbavit otce rodičovské zodpovědnosti a zakázat styk.
Z výše vyložených důvodů proto Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu hodnotí jako nesprávný (§ 243b odst. 2 o. s. ř.) a proto jej proto zrušil, aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o. s. ř.).
Odvolací soud je vázán právním názorem dovolacího soudu (§ 243d odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona). O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně 31. července 2014
JUDr. Lubomír P t á č e k, Ph.D.
předseda senátu