30 Cdo 4007/2015
Datum rozhodnutí: 10.12.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 a 2 o. s. ř.



30 Cdo 4007/2015


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Pavla Vrchy a JUDr. Pavla Vlacha, ve věci posuzovaného PhDr. J. V., zastoupeného opatrovnicí JUDr. Margit Beranovou, advokátku se sídlem Brně, Rooseveltova 6/8, a JUDr. Ing. Jiřím Malantou, LL.M., advokátem se sídlem v Brně, Wurmova 16, za účasti navrhovatelek JUDr. L. N. V., Mgr. M. V., a MUDr. Z. S., a Krajského státního zastupitelství v Brně, se sídlem v Brně, Mozartova 3, o svéprávnost a opatrovnictví člověka, vedené u Městského soudu v Brně pod sp.zn. 82 Nc 916/2014, o dovolání posuzovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. června 2015, č.j. 44 Co 190/2015-40, takto:

Dovolání posuzovaného se odmítá .

Stručné odůvodnění
(§ 243f odst. 3 o.s.ř.):

Městský soud v Brně usnesením ze dne 13. října 2014, č.j. 82 Nc 916/2014-10, výrokem I. zahájil řízení ve věcech opatrovnictví PhDr. J. V., výrokem II. spojil řízení ve věci svéprávnosti a ve věci opatrovnictví, výrokem III. jmenoval JUDr. Margit Beranovou, advokátku se sídlem v Brně, Rooseveltova 6/8, opatrovnicí posuzovaného v řízení o svéprávnosti a výrokem IV. ustanovil JUDr. Zlatu Pernicovou znalkyní z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie.
Poté Městský soud v Brně usnesením ze dne 23. března 2015, č.j. 82 Nc 916/2014-31, nařídil podle ustanovení § 38 odst. 3 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, vyšetřování posuzovaného formou hospitalizace v Psychiatrické nemocnici Brno, Húskova 2, a to po dobu nezbytně nutnou k vyšetření jeho zdravotního stavu z psychiatrického hlediska pro účely podání znaleckého posudku znalkyní MUDr. Zlatou Pernicovou, nejvýše však po dobu 4 týdnů, a uložil posuzovanému povinnost nastoupit k hospitalizaci do Psychiatrické nemocnice Brno, Húskova 2, za účelem vyšetřování jeho zdravotního stavu nejpozději do 14 dnů.
K odvolání posuzovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 3. června 2015, č.j. 44 Co 190/2015-40, uvedené usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Ztotožnil se s názorem soudu prvního stupně, že nástup posuzovaného k hospitalizaci bylo nutné nařídit poté, co se posuzovaný na opakované výzvy znalkyně nedostavil k vyšetření. Důvod, který uvedl posuzovaný jako překážku k nástupu hospitalizace, ničím nedoložil, navíce byl dán dostatečný časový prostor, aby mohl k hospitalizaci nastoupit.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal posuzovaný dovolání. Jeho přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), s odkazem na jeho poslední větu, že má být vyřešená právní otázka dovolacím soudem posouzena jinak a dovolací důvod vymezuje ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. Domnívá se, že v dosavadním řízení nebylo při rozhodování ve věci samé vycházeno z jeho skutečného zdravotního stavu. V rámci jeho pobytu na psychiatrickém oddělení Psychiatrické nemocnice Brno mohli lékaři kvalifikovaně posoudit jeho zdravotní stav, navíc byla zcela určitě vypracována závěrečná zpráva, která může znalkyni posloužit k vyhodnocení jeho současného stavu. Je přesvědčen, že pobytem v psychiatrické nemocnici by došlo ke zhoršení jeho zdravotního stavu. V době o něj pečuje jeho dlouhodobá přítelkyně a zajišťuje mu komplexní péči. Navrhuje proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů, a současně žádá o odložení právní moci napadených rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. ledna 2014.
Podle ustanovení § 38 odst. 3 zákona o zvláštních řízeních soudních může soud nařídit na návrh znalce, aby posuzovaný byl po dobu nejvýše 4 týdnů vyšetřován ve zdravotním ústavu, jestliže je to nezbytně třeba k vyšetření zdravotního stavu a nelze-li toho dosáhnout jinak.
Podle ustanovení § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237 o.s.ř.).
Podle ustanovení § 241a o.s.ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci (odst. 1). V dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o.s.ř.) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o.s.ř.) a čeho se dovolatel domáhá, tj. dovolací návrh (odst. 2). Důvod dovolání se vymezí tak, že dovolatel uvede právní posouzení věci, které pokládá za nesprávné, a že vyloží, v čem spočívá nesprávnost tohoto právního posouzení (odst. 3). V dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení (odst. 4). V dovolání nelze uplatnit nové skutečnosti nebo důkazy (odst. 6).
Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání (§ 242 odst. 3 věta první o.s.ř.).
Aby dovolání v projednávané věci mohlo být kvalifikováno jako přípustné, muselo by být ve smyslu ustanovení § 237 o.s.ř. ve vztahu k dovoláním napadenému rozhodnutí odvolacího soudu shledáno, že nastala jedna z těchto okolností, tj.,že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva,
- při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v takovém případě je zapotřebí alespoň stručně uvést, od kterého rozhodnutí, respektive od kterých rozhodnutí se konkrétně měl odvolací soud odchýlit, a v jakém smyslu), nebo
- která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena (zde je třeba vymezit, která právní otázka, na níž závisí rozhodnutí odvolacího soudu, v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena), nebo
- je dovolacím soudem rozhodována rozdílně (zde je třeba vymezit rozhodnutí dovolacího soudu, která takový rozpor v judikatuře dovolacího soudu mají podle názoru dovolatele zakládat a je tak třeba tyto rozpory odstranit), anebo
- má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (zde je zapotřebí vymezit příslušnou právní otázku, její dosavadní řešení v rozhodovací praxi dovolacího soudu a alespoň stručně uvést, pro jaké důvody by měla být dovolacím soudem posouzena jinak).
Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladu přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o.s.ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje (ani jen) pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. , či jeho části (srovnej obdobně například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sp. zn. 29 NSČR 55/2013).
Je možno současně připomenout též například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. května 2015, sp. zn. 30 Cdo 1833/2015, v němž dovolací soud vyložil, že úkolem Nejvyššího soudu není z moci úřední přezkoumávat správnost (věcného) rozhodnutí odvolacího soudu při sebemenší pochybnosti dovolatele o správnosti takového závěru, nýbrž je vždy povinností dovolatele, aby způsobem předvídaným v § 241a ve vazbě na § 237 o.s.ř. vymezil předpoklady přípustnosti dovolání z hlediska konkrétně odvolacím soudem vyřešené právní otázky ať již z oblasti hmotného či procesního práva (k tomu srovnej například usnesení Ústavního soudu ze dne 29. června 2014, sp. zn. III. ÚS 1675/14). Ústavní soud pak například v usnesení ze dne 28. dubna 2015, sp. zn. I. ÚS 1092/15, naznal, že pokud Nejvyšší soud požaduje po dovolateli dodržení zákonem stanovených formálních náležitosti dovolání, nejedná se o přepjatý formalismus, ale o zákonem stanovený postup.
S ohledem na vyložené skutečnosti je možno uzavřít, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř., aniž by bylo z dovolání zřejmé, od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odvolací soud odchýlil, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva má být dovolacím soudem vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, případně od kterého (svého dříve přijatého) řešení se dovolací soud má odchýlit (srovnej například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2013, sp. zn. 25 Cdo 1559/2013, nebo usnesení téhož soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013), přičemž k tomu, aby dovolání nevykazovalo vady, je nezbytné, aby kromě jiného obsahovalo nejen vylíčení dovolacího důvodu, ale i vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (usnesení Ústavního soudu ze dne 21. ledna 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).
Při konfrontaci výše zmíněných požadavků s důvody, na kterých staví posuzovaný svoje dovolání, nelze shledat odůvodnění dovolání dostačujícím. Dovolatel sice označil, na jaké okolnosti své dovolání buduje, tedy na skutečnosti, že měla být právní otázka posouzena jinak, ale tato okolnost znamená, že dovolání je přípustné tehdy, dospěje-li dovolací soud k závěru, že by se měl odchýlit od své dosavadní rozhodovací praxe. V tomto případě není dovolání nárokové, a závisí pouze na uvážení soudu, zda se rozhodne svoji ustálenou judikaturu přehodnotit (srovnej Svoboda, Smolík, Levý, Šímová, a kol. Občanský soudní řád, Komentář, 1. Vydání, Praha: C. H. Beck, 2013, str. 736). Dovolatel ovšem v dovolání neoznačuje žádné rozhodnutí soudů, ve kterých byla dotčená právní otázka posouzena, a podle kterých by se měla posoudit jinak.
Dovolání žalobce proti rozsudku odvolacího soudu tak neobsahuje relevantní údaje o tom, v čem by bylo třeba spatřovat splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v § 237 o.s.ř. je třeba považovat za splněné. Z vyložených důvodů proto dovolací soud toto dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 a 2 o.s.ř.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. prosince 2015

JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu