30 Cdo 3995/2016
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Dotčené předpisy: § 241a odst. 1 a 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



30 Cdo 3995/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců JUDr. Bohumila Dvořáka a JUDr. Františka Ištvánka v právní věci žalobkyně České asociace pro čipové karty, IČ 49157701, se sídlem ve Zlíně, Budovatelská 4821, zastoupené JUDr. PhDr. Oldřichem Choděrou, advokátem se sídlem v Praze 2, Jugoslávská 481/12, proti žalované České republice Ministerstvu financí , se sídlem v Praze 1, Letenská 15, o zaplacení 712 750 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 18 C 9/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, č. j. 55 Co 73/2016-62, takto:


I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í:
Obvodní soud pro Prahu 1 jako soud prvního stupně rozsudkem ze dne 1. 12. 2015, č. j. 18 C 9/2015-36, zamítl žalobu na zaplacení částky 712 750 Kč s příslušenstvím (výrok I) a dále rozhodl, že je žalobkyně povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 900 Kč (výrok II).
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném rozsudku ze dne 13. 4. 2016, č. j. 55 Co 73/2016-62, rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v rozsahu částky 639 450 Kč s příslušenstvím potvrdil, co do částky 73 300 Kč s příslušenstvím a ve výroku II jej zrušil a v tomto rozsahu vrátil zpět soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalobkyně se domáhala částky 94 000 Kč jako náhrady nákladů, které vynaložila na odměnu daňové poradkyně, jež ji zastupovala v průběhu daňové kontroly, a částky 618 750 Kč jako náhrady škody ve formě ušlého zisku, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu (žalobkyně se rozhodla nevybírat členské příspěvky od svých členů v důsledku jednání Finančního úřadu ve Zlíně).
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně v části, ve které byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I v rozsahu částky 639 450 Kč s příslušenstvím potvrzen, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud odmítl podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Zpochybňuje-li žalobkyně závěr odvolacího soudu, podle kterého bylo jedinou příčinou ušlého zisku rozhodnutí žalobkyně na valné hromadě nevybírat členské příspěvky, k čemuž žalobkyně přistoupila sama a důsledek jejího rozhodnutí nemůže nést stát, když mezi vydáním platebních výměrů a rozhodnutím žalobkyně nevybírat členské příspěvky není dána příčinná souvislost, uplatňuje nezpůsobilý dovolací důvod (srov. § 241a odst. 1 o. s. ř.). Uvedené závěry odvolacího soudu o nedostatku příčinné souvislosti (vztahu mezi škodnou událostí a tvrzenou majetkovou újmou) nejsou výsledkem aplikace právních norem na zjištěný skutkový stav, nýbrž výsledkem hodnocení provedených důkazů; nejde tudíž o závěr právní, ale o závěr skutkový. Obecně platí, že otázka příčinné souvislosti vztahu mezi škodnou událostí a vznikem škody je otázkou skutkovou, nikoli otázkou právní (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 2. 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001). Právní posouzení příčinné souvislosti může spočívat toliko ve stanovení, mezi jakými skutkovými okolnostmi má být její existence zjišťována, případně zda a jaké okolnosti jsou či naopak nejsou způsobilé tento vztah vyloučit (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2011, sp. zn. 28 Cdo 3471/2009, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 873/2015, proti němuž podaná ústavní stížnost byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 10. 2016, sp. zn. IV. ÚS 3318/15, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2016, sp. zn. 30 Cdo 3594/2015).
V posuzované věci je přitom zjevné, že samotné vydání platebních výměrů, ani probíhající daňová kontrola, nebyly příčinou žalobkyní tvrzené škody, když bez pohrůžky vystoupení členů žalobkyně by tato k rozhodnutí o ukončení výběru členských příspěvků (toliko v důsledku probíhající daňové kontroly a vydání platebních výměrů) nepřistoupila.
Dovolání napadající rozsudek odvolacího soudu v rozsahu, v němž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů za zastoupení žalobkyně finanční poradkyní, neobsahuje zákonné náležitosti (§ 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení proto nelze pro vady dovolání v uvedeném rozsahu pokračovat.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 28. února 2017

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu