30 Cdo 3969/2015
Datum rozhodnutí: 23.02.2016
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013, § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



30 Cdo 3969/2015


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyně JUDr. K. B., proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Mgr. Jana Peroutky, soudního exekutora, se sídlem v Chomutově, Revoluční 48, o 950 000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 192/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 4. 2014, č. j. 51 Co 72/2014-120, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Napadeným rozsudkem potvrdil odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně o zaplacení částky 950 000,- Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy, která měla žalobkyni vzniknout nesprávným úředním postupem soudního exekutora.
Rozsudek odvolacího soudu napadla žalobkyně, s doloženým právnickým vzděláním, včasným dovoláním, kterým podle obsahu brojí proti zamítnutí žaloby.
Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , odmítl dovolání jako nepřípustné.
Dovolatelka má za to, že se odvolací soud ve smyslu § 237 o. s. ř. odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování přiměřenosti zajištění majetku k výši vymáhané pohledávky. Uvedená otázka přípustnost dovolání založit nemůže, neboť závěr odvolacího soudu, že soudcovské zástavní právo (exekutorské zástavní právo) má specifický charakter a neuplatní se hledisko nevhodnosti či nepoměru výše pohledávky oprávněného a ceny předmětu řízení, je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, ze které vyplývá, že soudcovské zástavní právo (exekutorské zástavní právo) na nemovitosti je zvláštním způsobem exekuce, jehož zvláštnost spočívá v tom, že zřízením tohoto práva nedochází k postižení majetku povinného; takto zřízené zástavní právo má jen funkci zajišťovací. Věřiteli jednak umožňuje získat v rozvrhu výtěžku prodeje nemovitosti postavení zástavního věřitele (tj. výhodnější pořadí) a jednak působí vůči každému pozdějšímu nabyvateli nemovitosti. Není-li pohledávka zajištěná zástavním právem včas splněna nebo byla-li splněna po své splatnosti jen částečně anebo nebylo-li splněno příslušenství pohledávky, má zástavní věřitel právo na uspokojení své pohledávky (zbytku pohledávky nebo příslušenství) z výtěžku zpeněžení zástavy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2011, sp. zn. 20 Cdo 1649/2009; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ). Z dovolatelkou citovaných rozhodnutí se žádný rozpor s judikaturou nepodává, uvedená rozhodnutí jsou k řešené otázce převážně nepřiléhavá, neboť se dotýkají prodeje nemovitosti. Naopak z dovolatelkou citovaného usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2014, sp. zn. 21 Cdo 855/2014, v protikladu k její argumentaci vyplývá, že exekutorské zástavní právo na nemovitostech v majetku povinného patří mezi tzv. prioritní způsoby vedení exekuce.
Ani otázka, zda udělení výtky soudnímu exekutorovi jeho dozorovým orgánem je odškodněním občana za nesprávný úřední postup soudního exekutora, přípustnost dovolání podle § 237 o. s. ř. založit nemůže, neboť na vyřešení této otázky napadené rozhodnutí nezáviselo, jak vyplývá z odůvodnění samotného rozhodnutí. Podle odvolacího soudu postačujícím zadostiučiněním v daném případě je omluva žalované žalobkyni za uvedený nesprávný úřední postup v rámci předběžného projednání žalobou uplatněného nároku a ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud dospěl k závěru, že takový postup splňuje požadavky zákona na odškodnění vzniklé nemajetkové újmy a je postačující. Tento závěr odvolacího soudu dovolatelka nezpochybnila.
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 23. 2. 2016

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu