30 Cdo 3896/2016
Datum rozhodnutí: 28.02.2017
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 3896/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a Mgr. Víta Bičáka v právních věcech I. (hlavního interventa) žalobce J. P. , zastoupeného Mgr. Václavem Hatákem, advokátem se sídlem v Pardubicích Trnové, Jožky Jabůrkové 275, proti žalovaným 1) SPIRÁLA PROFI CZ, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 10, V Olšinách 906/12, identifikační číslo osoby 261 77 625, zastoupené JUDr. Boženou Montagovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 19/864, a 2) TOP INDUSTRY s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Modřanská 97, identifikační číslo osoby 283 62 021, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, advokátem Advokátní kanceláře Brož, Sedlatý s. r. o., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, a II. (původní) žalobkyně 1) SPIRÁLA PROFI CZ, spol. s r. o. , se sídlem v Praze 10, V Olšinách 906/12, identifikační číslo osoby 261 77 625, zastoupené JUDr. Boženou Montagovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Mánesova 19/864, proti (původní) žalované 2) TOP INDUSTRY s. r. o. , se sídlem v Praze 4, Modřanská 97, identifikační číslo osoby 283 62 021, zastoupené JUDr. Jiřím Brožem, advokátem Advokátní kanceláře Brož, Sedlatý s. r. o., se sídlem v Praze 3, Vinohradská 2828/151, za účasti A. B. , vedlejší účastnice na straně (původně) žalované, zastoupené JUDr. Petrem Vaňkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Poříčí 1041/12, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedených u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 12 C 27/2010 [(řízení o původní žalobě) a pod sp. zn. 40 C 194/2015 (řízení o intervenční žalobě), věcí nyní společně projednávaných u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Co 60/2012], o dovolání (hlavního interventa) žalobce a (původní) žalované a vedlejší účastnice na straně (původní) žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2016, č. j. 12 Co 60/2012-225, takto:

Dovolání se odmítají .

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):

Městský soud v Praze (dále již odvolací soud ) - v průběhu odvolacího řízení (zahájeného na základě odvolání původní žalované) proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. května 2011, č. j. 12 C 27/2010-68 (kterým bylo v řízení o původní žalobě určeno, že původní žalobkyně je vlastnicí označeného nemovitého majetku, a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení) - svým usnesením ze dne 15. ledna 2016, č. j. 12 Co 60/2012-225, výrokem I. rozhodl, že Řízení ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 40 C 194/2015, se spojuje ke společnému projednání s věcí vedenou u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Co 60/2012. Věc bude nadále vedena pod sp. zn. 12 Co 60/2012 , dále výrokem II. rozhodl, že Návrh žalobce J. P. (coby hlavního interventa) na přerušení řízení do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 73 Cm 317/2014, se zamítá , a konečně výrokem III. rozhodl, že Návrh (původní) žalované na přerušení řízení ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 12 Co 60/2010 do pravomocného skončení řízení vedeného u Městského soudu v Praze pracoviště Slezská pod sp. zn. 75 Cm 256/2015, se zamítá.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podali dovolání (hlavní intervent) žalobce J. P., žalovaná z řízení o původní žalobě a vedlejší účastník na její straně.
Dovolání (hlavního interventa) žalobce a (původní) žalované však nejsou přípustná, neboť napadené usnesení odvolacího soudu není ve smyslu § 237 o. s. ř. rozhodnutím odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí (odvolací soud napadeným usnesením nerozhodl o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně), přičemž nejde ani o (procesní) rozhodnutí předvídané v § 238a o. s. ř.
Pokud jde o dovolání vedlejší účastnice na straně (původně) žalované, pak tato účastnice k němu není subjektivně legitimována (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. května 2003, sp. zn. 25 Cdo 162/2003, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 3/2004).
Okolnost, že odvolací soud poskytl účastníkům v napadeném usnesení nesprávné poučení o tom, že dovolání (při splnění dalších podmínek) přípustné být může, možnost podat dovolání tam, kde to zákon nepřipouští, nezakládá (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a nález Ústavního soudu ze dne 2. prosince 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07 uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).
Z vyložených důvodů proto Nejvyšší soud uvedená dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů (tohoto) dovolacího řízení rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 28. února 2017

JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu