30 Cdo 389/2007
Datum rozhodnutí: 22.02.2007
Dotčené předpisy:





30 Cdo 389/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka v opatrovnické věci A. J., zastoupené soudní tajemnicí Obvodního soudu pro P., dále zastoupené advokátem, za účasti navrhovatelky Ž. V., o zbavení způsobilosti k právním úkonům, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp.zn. 14 Nc 2370/2004, o dovolání A. J. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. května 2006, č.j. 28 Co 57/2006-64, takto:


I. Dovolání A. J. se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


O d ů v o d n ě n í :


Městský soud v Praze rozsudkem v záhlaví označeným k odvolání A. J. potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 21. října 2005, č.j. 14 Nc 2370/2004-44, jímž byla jmenovaná zbavena způsobilosti k právním úkonům a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení způsobem ve výroku uvedeným, a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.


Proti rozsudku odvolacího soudu podala A. J. (dále dovolatelka) dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ust. § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. a jež podává z důvodů uvedených v § 241a odst. 2 písm. a), b) o.s.ř. Soudům obou stupňů vytýká, že neprovedly její výslech, přestože se sama provedení tohoto důkazu domáhala v řízení před soudy obou stupňů. Poukazuje na znalecký posudek P. Z., z jehož obsahu se nepodává, že by její výslech nebylo možno provést. Tímto nesprávným postupem soudů obou stupňů byla zkrácena na svém právu garantovaném v čl. 38 odst. 8 Listiny základních práva a svobod. V důsledku tohoto vadného procesního postupu jsou vadné i závěry o aktuálním psychickém stavu. Namítá, že soudy přecenily zpracovaný znalecký posudek, ačkoli je pouze jedním z důkazů a podlého hodnocení podle § 132 o.s.ř. Lze mít proto vážné pochybnosti o správnosti závěru, že trpí duševní poruchou, která není jen přechodná. Odvolacímu soudu vytýká, že se nevypořádal s argumentací obsaženou v jejím opravném prostředku a jednotlivými vznesenými výhradami se nezabýval. Navrhuje, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Navrhovatelka ve vyjádření k dovolání uvedla, že již nemůže sdělit žádné nové skutečnosti, jelikož vše podstatné uvedla ve svém vyjádření k odvolání dovolatelky.


Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu podáno ve lhůtě uvedené v ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř. oprávněnou osobou - účastníkem řízení -


a po přezkoumání věci ve smyslu ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř., bez jednání (§ 243a


odst. 1 o.s.ř.), dospěl k závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.


Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst. 1 o.s.ř.).


Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé [písm. a)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil [písm. b)], jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje


k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam [písm. c)].


Dovolatelka dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen, aniž předcházelo zrušující usnesení odvolacího soudu; přípustnost dovolání lze proto posuzovat pouze podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř.


Dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. je přípustné jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek (jiné otázky, zejména posouzení správnosti nebo úplnosti skutkových zjištění, přípustnost dovolání nezakládají) a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu. Rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem [§ 237 odst. 3 o.s.ř.]. O rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadního významu jde nejen tehdy, jestliže odvolací soud posuzoval právní otázku, která v projednávané věci měla


pro rozhodnutí ve věci zásadní význam (tedy nejde o posouzení jen takové právní otázky, které pro rozhodnutí věci nebylo určující). Rozhodnutí odvolacího soudu musí současně mít po právní stránce zásadní význam z hlediska rozhodovací činnosti soudů vůbec (mající obecný dopad na případy obdobné povahy). Přípustnost dovolání není založena již tím, že dovolatel tvrdí, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má


po právní stránce zásadní význam; přípustnost dovolání nastává tehdy, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam skutečně má.


V posuzovaném případě je rozhodnutí odvolacího soudu, který se ztotožnil


s důvody uvedenými v rozhodnutí soudu prvního stupně, založeno především


na skutkovém a právním závěru, že dovolatelka trpí duševní poruchou, která není jen přechodná, v jejímž důsledku není vůbec schopna činit právní úkony, takže jsou splněny podmínky jejího zbavení způsobilosti k právním úkonům podle § 10 odst. 1 obč. zák. Odvolací soud se při posouzení věci nedostal do interpretačních potíží a posoudil ji konformě s ustálenou judikaturou soudů (srv. např. rozhodnutí č. 44/1967, 3/1979, 77/1965 Sb. soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud neshledává důvodu se


od tohoto právního názoru odchýlit; dovolatelka ostatně v podaném dovolání žádnou právní otázku ve shora vyloženém smyslu ani neformuluje. Z náležitostí vylíčení důvodů dovolání však vyplývá, že nesouhlasí především s tím, jak soudy obou stupňů zjistily skutkový stav a tvrdí, že z provedených důkazů skutkový stav nebyl zjištěn správně. Nesouhlasí též s hodnocením provedených důkazů soudem. Ve skutečnosti tedy dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu v otázce skutkových zjištění, nikoliv pro samotné právní posouzení věci. Okolnost, že rozsudek odvolacího soudu eventuálně vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování (srov. ustanovení § 241a odst. 3 o.s.ř.), však nemůže založit přípustnost dovolání podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Námitky proti skutkovým závěrům a neúplnosti skutkových zjištění totiž nejsou námitkami proti právnímu posouzení (§ 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.), tím méně pak mohou být otázkou zásadního právního významu ve smyslu § 237 odst. 3 o.s.ř.


Námitka nesprávného hodnocení provedených důkazů a výtky, týkající se provádění dalších důkazů (§ 120 odst. 3 o.s.ř.) se týkají postupu soudu při zjišťování skutkového stavu, což opět není dovolacím důvodem podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.


Při dovolacím přezkumu pak nelze přihlížet ani k dalším namítaným vadám řízení (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.) jímž je rovněž vyhrazen dovolací důvod podle


§ 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. a které rovněž samy o sobě přípustnost dovolání podle


§ 237 odst. 1 o.s.ř. nezakládají.


Z vyložených důvodů nelze rozhodnutí odvolacího soudu považovat po právní stránce za zásadně významné a nelze dovodit přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. Dovolání dovolatele tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný, a Nejvyšší soud ČR je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.


O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť dovolatelka s ohledem


na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů dovolacího řízení právo


a ostatním účastníkům v tomto řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 22. února 2007


JUDr. Karel Podolka, v.r.


předseda senátu