30 Cdo 3877/2016
Datum rozhodnutí: 18.01.2017
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 3877/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Vrchou, JUDr. Pavlem Pavlíkem a Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobkyně M. V. , zastoupené JUDr. Petrem Jirátem, advokátem se sídlem v Chomutově, Školní 3315, proti žalovanému J. B. , zastoupenému Mgr. Ing. L. V., o určení vlastnického práva k bytové jednotce, vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 28 C 250/2008-275, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. září 2013, č. j. 14 Co 541/2013-281, takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. září 2013, č. j. 14 Co 541/2013-281, se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ústí nad Labem k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Okresní soud v Chomutově (dále již soud prvního stupně ) usnesením ze dne 9. dubna 2013, č. j. 28 C 250/2008-275, žalovanému nepřiznal osvobození od soudních poplatků a dále zamítl jeho žádost o ustanovení právního zástupce.
K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem (dále již odvolací soud ) v záhlaví označeným usnesením napadené usnesení soudu prvního stupně potvrdil.
Odvolací soud vycházel ze zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se s jeho závěrem (ve stručnosti shrnuto), že v daném případě nelze žalovaného osvobodit od soudních poplatků a z toho důvodu mu ani nelze ustanovit zástupce pro dané řízení. Podle odvolacího soudu zjištěné poměry žalovaného nejsou natolik nepříznivé, aby přiznání osvobození od soudních poplatků žalovanému mohly odůvodnit, přičemž duševní onemocnění žalovaného nemá z hlediska předpokladů pro osvobození od soudních poplatků význam.
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal nejprve sám žalovaný (který nemá právnické vzdělání) dovolání; byl proto správně soudem prvního stupně (formou usnesení) vyzván k tomu, aby doplnil své dovolání podáním učiněným advokátem, což posléze žalovaný (dále též dovolatel ) splnil prostřednictvím svého advokáta Mgr. Jiřího Kasala, se sídlem v Dačicích, Krajířova 15/I.
V podaném dovolání žalovaný uplatňuje dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. a předpoklady přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. vymezuje jednak tím, že napadeným rozhodnutím se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu při posuzování poměrů účastníka žádajícího osvobození od soudních poplatků, a dále tím, že napadené usnesení odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky procesního práva, a to z hlediska posuzování životního minima jednotlivce ve vztahu k soudnímu poplatku, a dále při posuzování psychické choroby jako důvodu pro ustanovení advokáta podle § 30 o. s. ř., kteréžto otázky podle dovolatele dosud v rozhodování dovolacího soudu nebyly vyřešeny. Dovolatel je přesvědčen o tom, že jeho majetkové poměry odůvodňují osvobození od soudních poplatků a ve spojení s jeho psychickou chorobou ovlivňují jeho úsudek a psychickou výkonnost (dovolatel je pro tuto chorobu plně invalidní) a dále ve spojení s právní úpravou, vyžadující právní zastoupení v dovolacím řízení, odůvodňují i ustanovení právního zástupce. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
Poté, co dovolatel prostřednictvím uvedeného advokáta zákonu odpovídajícím doplnil dovolání, zaslal dovolacímu soudu (generální) plnou moc, jíž zmocnil (i) pro zastupování v této právní věci svého (v záhlaví označeného) zástupce. Vzhledem k tomu, že žalovaný podal dovolání prostřednictvím svého advokáta, nebrání výše uvedená procesní okolnost projednání této věci.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalovaného jak bude rozvedeno níže je ve smyslu § 237 o. s. ř. přípustné i důvodné.
Podle ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. na návrh může předseda senátu přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno. Nerozhodne-li předseda senátu jinak, vztahuje se osvobození na celé řízení a má i zpětnou účinnost; poplatky zaplacené před rozhodnutím o osvobození se však nevracejí.
Nejvyšší soud např. ve svém usnesení ze dne 17. července 2013, sp. zn. 29 Cdo 1301/2013, které bylo publikováno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 99/2013, vyložil a odůvodnil právní názor, že osvobození od soudních poplatků může být přiznáno na jejich žádost fyzickým osobám, právnickým osobám, obcím nebo krajům. Účastníku nesmí být jen pro jeho nepříznivou majetkovou situaci znemožněno uplatňovat nebo bránit své právo u soudu a naplnit své právo na právní pomoc v občanském soudním řízení od počátku řízení. Při rozhodování o osvobození od soudních poplatků soud přihlíží k celkovým majetkovým poměrům žadatele, k výši soudního poplatku, k nákladům, které si pravděpodobně vyžádá dokazování, k povaze uplatněného nároku a k dalším podobným okolnostem. U fyzických osob bere v úvahu také jejich sociální poměry, zdravotní stav apod. Přihlédne nejen k výši příjmů žadatele a množství disponibilních finančních prostředků, ale též k jeho možnosti si tyto prostředky opatřit, jakož i k důsledkům, které by pro jeho poměry mohlo mít zaplacení příslušného soudního poplatku (nebo jiných plateb v příslušném řízení předpokládaných). U právnických osob a u fyzických osob, které jsou podnikateli, lze vzít v úvahu rovněž povahu jejich podnikatelské nebo jiné činnosti, stav a strukturu majetku, platební (ne)schopnost; je však též nutno přihlížet k tomu, zda se spekulativně nezbavily majetku či jiných výhod, aby se poplatkové povinnosti vyhnuly. Soud tedy zkoumá nejen faktické poměry žadatele v době podání žádosti, ale musí zvažovat, zda ze strany žadatele nejde o obcházení zákona za účelem získání neoprávněné výhody (osvobození od soudních poplatků). Celkové zhodnocení všech okolností, které vypovídají o poměrech účastníka, se pak musí promítnout do závěru, zda účastník (vedlejší účastník) je s ohledem na své poměry schopen zaplatit soudní poplatky a nést další výdaje spojené s řízením, včetně nákladů spojených s poskytnutím právní pomoci (se zastoupením). Jestliže mu to jeho poměry nedovolují, je soud povinen mu přiznat tomu odpovídající osvobození od soudních poplatků (v plném rozsahu, zčásti, pro část řízení nebo jen pro některé úkony). Účastník je přitom povinen soudu prokázat věrohodným způsobem své poměry, které jsou rozhodné pro posouzení důvodnosti jeho žádosti.
Jak vyplývá z reference obsahu dovoláním napadeného usnesení, odvolací soud nepřiznal relevanci tvrzenému špatnému zdravotnímu stavu dovolatele (jeho tvrzenému duševnímu onemocnění, resp. duševní poruše, v důsledku které má být dovolatel v invalidním důchodu), čímž se dostal do rozporu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, která vychází naopak ze závěru, při posuzování poměrů účastníka z hlediska rozhodování o osvobození od soudních poplatků je nezbytné též přihlédnout k jeho zdravotnímu stavu.
Trpí-li tedy dovolatel duševním onemocněním, resp. duševní poruchou, bylo nezbytné, aby odvolací soud při rozhodování pečlivě přihlédl k okolnostem týkajícím se zdravotního stavu dovolatele a z toho případně plynoucích negativ, jež mohou (mají) vliv z hlediska účasti dovolatele v daném řízení a realizace jeho práv v řádném (spravedlivém) procesu, a to při zohlednění jeho majetkových poměrů. Na druhé straně nutno zdůraznit, že sama okolnost duševní poruchy nemusí bez dalšího vést vždy k závěru o nezbytnosti soudní poplatkové liberace takto zdravotně postiženého účastníka a k nutnosti ustanovení zástupce (např. s ohledem právě na jeho majetkové poměry, jež mu umožňují zajistit si kvalifikované právní zastoupení standardním způsobem), když konečný závěr bude otázkou posouzení konkrétních okolností daného případu rozhodujícím soudem; učiněná zjištění a odpovídající hodnotící závěry přirozeně musejí seznatelně vyplývat z odůvodnění předmětného písemného vyhotovení vydaného soudního rozhodnutí.
Neboť posouzení této právně významné otázky v odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu chybí, Nejvyššímu soudu nezbylo, než přistoupit k vydání tohoto kasačního rozhodnutí (§ 243e odst. 1 a 2 věta první o. s. ř.).
Právní názor vyslovený v tomto usnesení je závazný (§ 243g odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 18. ledna 2017
JUDr. Pavel Vrcha
předseda senátu