30 Cdo 3839/2016
Datum rozhodnutí: 30.01.2017
Dotčené předpisy: § 138 odst. 1 o. s. ř., § 241b odst. 2 o. s. ř., § 104 odst. 2 o. s. ř.



30 Cdo 3839/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřeným členem senátu Mgr. Vítem Bičákem v právní věci žalobkyně PhDr. H. P. , proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o odškodnění nemajetkové újmy, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 45/2013, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2016, č. j. 29 Co 28/2016-133, takto:

Dovolací řízení se zastavuje .

O d ů v o d n ě n í:

Městský soud v Praze napadeným usnesením potvrdil usnesení soudu prvního stupně, který zamítl návrh žalobkyně na ustanovení zástupce z řad advokátů pro dovolací řízení (proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 4. 2015, č. j. 29 Co 380/2014-81).
Odvolací soud potvrdil závěr soudu prvního stupně, že vydání rozhodnutí soudu prvního stupně asistentem soudce není nesprávným obsazením soudu a nepředstavuje vadu řízení, pro kterou by bylo nutno napadené rozhodnutí zrušit, a byť odvolatelka neuplatnila žádné konkrétní námitky proti obsahu napadeného rozhodnutí, přezkoumal odvolací soud i jeho věcnou správnost.
Odvolací soud vyhodnotil jako diskutabilní závěry soudu prvního stupně, že žalobkyni nic nebrání opatřit si výdělečnou činností prostředky pro vedení soudního sporu, a o tom, že žalobkyně dostatečně neosvědčila své tíživé majetkové a příjmové poměry jen proto, že detailně nevysvětlila, z jakých prostředků uspokojuje své náklady na živobytí. Z obsahu spisu však dovodil, že u žalobkyně podmínky pro osvobození od soudních poplatků splněny nejsou, neboť žalobkyně v řízení zjevně bezúspěšně uplatňuje právo na náhradu imateriální újmy, jež jí měla být způsobena urážlivým, nepřípustně paušalizujícím, záměrně zlovolným a z pohledu mantinelu výkonné nezávislé rozhodovací činnosti excesivním odůvodněním usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 3.2012, č. j. 8 A12/2012-36. Odvolací soud uzavřel, že konstatování ve zmíněném usnesení, kterým soud prvního stupně poukazoval na sudičské chování žalobkyně a zneužívání nástrojů zakotvených zákonem o svobodném přístupu k informacím nemá povahu excesivního odůvodnění soudního rozhodnutí a nemůže proto založit odpovědnost státu podle zákona č. 82/ 1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk ), zvláště za situace, kdy soud prvního stupně konstatoval objektivní fakta za pomoci argumentace a formulací doslova převzatých z rozhodnutí Ústavního soudu v jiné věci žalobkyně. Žalobkyni výroková část rozhodnutí z povahy věci nemohla urazit a způsobit jí tak tvrzenou nemajetkovou újmu a nelze dovodit ani odpovědnost z titulu nezákonného rozhodnutí dle § 7 OdpŠk, bylo tak možné shledat žalobní nárok žalobkyně jako bezdůvodný.
Proti usnesení odvolacího soudu podala žalobkyně včasné dovolání, ve kterém zároveň opětovně požádala o ustanovení zástupce.
Usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. 23 C 45/2013-154, doručeným žalobkyni dne 11. 4. 2016, Obvodní soud pro Prahu 2 vyzval žalobkyni, aby si pro podání dovolání v této věci zvolila zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podala řádné dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 2. 2016, č. j. 29 Co 28/2016-133, s tím, že nebude-li do 15 dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena podepsanému soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobkyně na tuto výzvu reagovala svým podáním ze dne 28. 4. 2016 (opětovná žádost o ustanovení zástupce), nedostatek zastoupení však neodstranila.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Podle § 241 odst. 1 a 2 o. s. ř. musí být dovolatel zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, toto zastoupení nebo případné právnické vzdělání dovolatele prokazující, nebyly předloženy. Dovolatel pak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění výzvy poučen.
Směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, jsou ve smyslu § 30 o. s. ř. splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů, pak tohoto zástupce dovolateli sám ustanoví. Dospěje-li Nejvyšší soud jako soud dovolací k závěru, že v řízení o dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, nejsou splněny předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů a byl-li dovolatel předtím řádně vyzván (v řízení o dovolání proti onomu usnesení) k odstranění tohoto nedostatku, je to důvodem pro zastavení dovolacího řízení (§ 104 odst. 2, § 241 a § 241b odst. 2 o. s. ř.) (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sp. zn. 31 NSČR 9/2015, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 78/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou též dostupná na www.nsoud.cz ). Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že tímto usnesením velkého senátu občanského a obchodního kolegia došlo ke sjednocení dosavadní nejednotné praxe jednotlivých tříčlenných senátů, a to postupem podle § 20 zákona o soudech a soudcích.
Podle § 30 o. s. ř. účastníku, u něhož jsou předpoklady, aby byl soudem osvobozen od soudních poplatků (§ 138 o. s. ř.), předseda senátu ustanoví na jeho žádost zástupce, jestliže je to nezbytně třeba k ochraně jeho zájmů. O tom, že může tuto žádost podat, je předseda senátu povinen účastníka poučit (odstavec 1). Vyžaduje-li to ochrana zájmů účastníka nebo jde-li o ustanovení zástupce pro řízení, v němž je povinné zastoupení advokátem (notářem), ustanoví mu předseda senátu v případě uvedeném v odstavci 1 zástupce z řad advokátů (odstavec 2).
Podle § 138 odst. 1 věty první o. s. ř. může předseda senátu na návrh přiznat účastníkovi zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva; přiznat účastníkovi osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li proto zvlášť závažné důvody, a toto rozhodnutí musí být odůvodněno.
Nejvyšší soud považuje za přiléhavý názor odvolacího soudu o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva. O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka nebo z toho, co je soudu známo z obsahu spisu nebo z jiné úřední činnosti nebo co je obecně známé, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. Pro závěr, zda jde o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř., platí v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení vždy shodná hlediska (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 67/2014).
Protože žalobkyně nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že nelze ustanovit žalobkyni advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobkyně přes výzvu soudu neodstranila nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil.
Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není ani na místě odklad právní moci dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. b) o. s. ř.].
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 30. ledna 2017
Mgr. Vít Bičák
pověřený člen senátu