30 Cdo 3825/2016
Datum rozhodnutí: 16.02.2017
Dotčené předpisy: § 30 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 138 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 241 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 104 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 151 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



30 Cdo 3825/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce F. F., proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení 20 000 000 Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 252/2014, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2015, č. j. 25 Co 517/2014-108, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.
Odůvodnění:
Obvodní soud pro Prahu 2 jako soud prvního stupně usnesením ze dne 20. 11. 2014, č. j. 22 C 252/2014-92, zamítl žádost žalobce o ustanovení právního zástupce. Soud prvního stupně uvedl, že žalobce přesvědčivým způsobem neprokázal, že jeho majetkové a sociální poměry osvobození od soudních poplatků opodstatňují. Žalobcem poskytnuté údaje jsou nedostatečné, neumožňují si udělat představu o tom, jak si žalobce opatřuje obživu, a zda je skutečně nezbytné žalobci osvobození od soudních poplatků poskytnout (resp. ustanovit právního zástupce). Soud dále odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 6. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1507/2009, a konstatoval, že žalobce ani po výzvě žalobu nedoplnil. Ta tak zůstává neprojednatelná, když neobsahuje minimální náležitosti.
Městský soud v Praze jako soud odvolací v napadeném usnesení výrokem I rozhodl, že soudce Obvodního soudu pro Prahu 2 JUDr. Veleman není vyloučen z projednávání a rozhodování této věci. Výrokem II usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Odvolací soud dospěl k závěru, že žalobce své osobní, sociální a finanční poměry věrohodně neprokázal. Vady žaloby přes podrobné poučení neodstranil. Nelze tak zjistit čeho a na jakém základě se žalobce domáhá. S ohledem na usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1507/2009 soud prvního stupně správně žádost žalobce zamítl.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 27. 4. 2015 (č. l. 113), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o ustanovení zástupce (advokáta).
Soud prvního stupně usnesením ze dne 21. 12. 2015, č. j. 22 C 252/2014-163, které bylo žalobci doručeno dne 4. 1. 2016, a usnesením ze dne 6. 6. 2016, č. j. 22 C 252/2014-181, které bylo žalobci doručeno dne 22. 7. 2016, vyzval žalobce, aby si pro podání dovolání zvolil zástupcem advokáta a aby jeho prostřednictvím podal řádné dovolání proti napadenému usnesení odvolacího soudu, a současně žalobce poučil, že nebude-li do deseti dnů ode dne doručení tohoto usnesení předložena soudu plná moc zvoleného advokáta a jím sepsané dovolání, Nejvyšší soud dovolací řízení zastaví.
Žalobce na uvedené výzvy reagoval podáním ze dne 6. 1. 2016 (č. l. 164) a podáním ze dne 5. 8. 2016 (č. l. 185) označeným jako dovolání, ve kterých opět požádal o ustanovení zástupce (advokáta).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Dovolací soud dospěl k závěru, že nejsou splněny předpoklady podle § 30 o. s. ř. ve spojení s § 138 o. s. ř. pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů. Nejvyššímu soudu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce zahajuje velké množství soudních sporů se státem, většinou neúspěšně. V podání, kterým řízení zahájil, a v podáních následujících přitom žalobce neuvedl ani takové rozhodné skutečnosti, na základě kterých by bylo možno alespoň předběžně učinit závěr o důvodnosti žaloby. Vzhledem ke všem okolnostem lze mít nárok žalobce (při daném stavu řízení) za zjevně bezúspěšné uplatňování práva (k tomu dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016).
S ohledem na výše uvedené se Nejvyšší soud dále nezabýval ostatními závěry soudu odvolacího (poměry žalobce), neboť nebyla splněna již první podmínka uvedená v ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky. V Brně dne 16. února 2017

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu