30 Cdo 3823/2009
Datum rozhodnutí: 16.09.2010
Dotčené předpisy: § 159a odst. 5 o. s. ř.




30 Cdo 3823/2009


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Miloše Holečka a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce Ing. L. M., zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou se sídlem v Ostravě Moravská Ostrava, Masná č. 8, proti žalované M. V., zastoupené JUDr. Vladimírem Doležalem, advokátem se sídlem v Praze 7, Dobrovského č. 10, o zaplacení částky 300.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 56 C 124/2007, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. ledna 2009, č.j. 42 Co 16/2009-45, takto:

I. Dovolání žalobce se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 12.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Vladimíra Doležala, advokáta se sídlem v Praze 7, Dobrovského č. 10.

O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Ostravě usnesením ze dne 5. září 2008, č.j. 56 C 124/2007-25, řízení v označené věci zastavil podle ustanovení § 104 odst. 1 věta první občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) ve spojení s ustanovením § 159a odst. 5 téhož zákona a rozhodl o náhradě nákladů řízení a o vrácení zaplaceného soudního poplatku.
K odvolání žalobce Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 28. ledna 2009, č.j. 42 Co 16/2009-45, usnesení soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil ve výroku o zastavení řízení, ve výroku o náhradě nákladů řízení je změnil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud mimo jiné poukázal na skutečnost, že žalobce stejně jako v řízení vedeném pod sp.zn. 58 C 10/2003 u Okresního soudu v Ostravě se domáhá po žalované vydání bezdůvodného obohacení na základě tvrzení, že podle rozsudku téhož okresního soudu ze dne 10. října 2002, č.j. 29 C 164/99-105, je vůči němu právně neúčinná kupní smlouva, kterou dlužník Ostramo, Vlček a spol., s.r.o. převedl na žalovanou v rozhodnutí označené nemovitosti v katastrálním území J. V obou žalobách uvedl, že žalovaná dotčené nemovitosti od roku 1998 do roku 2001 pronajímala za částky 10.000,- Kč a 15.000,- Kč měsíčně a obohatila se tak celkem o 720.000,- Kč. Žalobce tak peněžité plnění požadoval se shodným skutkovým tvrzením. Tím není, pokud žalobce nově uvedl, že v osmdesátých a devadesátých letech byl změněn stavebně-technický účel stavby v souvislosti s milionovými investicemi. Podle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. října 2002, č.j. 8 C 174/99-65, je (ve skutečnosti) vlastníkem dotčených nemovitostí obec J. Toto usnesení odvolacího soudu bylo žalobci doručeno dne 24. února 2009 a právní moci nabylo dne 25. února téhož roku.


Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 23. dubna 2009 včasné dovolání, doplněné podáním jeho zástupkyně (dáno na poštu dne 3. srpna 2009; z tohoto důvodu k němu však již nebylo možno přihlížet s ohledem na ustanovení § 242 odst. 4 o.s.ř., neboť dovolací lhůta žalobci uplynula již dne 24. dubna 2009). Dovolatel vyvozuje přípustnost tohoto mimořádného opravného prostředku z ustanovení § 237 odst. 2 písm. c) o.s.ř. Uplatňuje dovolací důvod ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Dovozuje, že v posuzované věci nejde o případ litispendence (správně o případ překážky věci rozsouzené), neboť žaloba spočívá na odlišném právním vztahu. Navrhuje, aby dovolací soud usnesení soudů obou stupňů zrušil, a aby věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
K dovolání se prostřednictvím svého zástupce písemně vyjádřila žalovaná, přičemž dovozuje, že není opodstatněné.
Dovolací soud přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a uvážil, že dovolání bylo podáno oprávněnou osobou, která je zastoupena advokátem podle ustanovení § 241 odst. 1 o.s.ř., stalo se tak ve lhůtě vymezené ustanovením § 240 odst. 1 o.s.ř., je charakterizováno obsahovými i formálními znaky požadovanými ustanovením § 241a odst. 1 o.s.ř. a je přípustné podle ustanovení § 239 odst. 2 písm. a) o.s.ř.
Poté dovolací soud usnesení Krajského soudu v Ostravě přezkoumal v souladu s ustanovením § 242 odst. 1 až 3 o.s.ř. a dospěl k závěru, že toto dovolání není důvodné.
Z ustanovení § 242 o.s.ř. vyplývá, že právní úprava institutu dovolání obecně vychází ze zásady vázanosti dovolacího soudu podaným dovoláním. Dovolací soud je přitom vázán nejen rozsahem dovolacího návrhu, ale i uplatněným dovolacím důvodem. Současně je však v případech, je-li dovolání přípustné, povinen přihlédnout i k vadám uvedeným v ustanovení § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, které však z obsahu napadeného spisu nebyly seznány.
Podle § 159a odst. 5 o.s.ř. jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být tatáž věc v rozsahu závaznosti výroku rozsudku projednávána znovu.
Citované ustanovení vymezuje překážku věci pravomocně rozsouzené (rei iudicatae), která brání tomu, aby věc, o níž bylo pravomocně rozhodnuto, byla znovu projednávána. Jde-li o neodstranitelnou překážku řízení, soud řízení zastaví (§ 104 odst. 1 o.s.ř.). O stejnou věc, o níž již bylo pravomocně rozhodnuto, se jedná tehdy, týká-li se stejného předmětu řízení a těchže osob (k tomu srovnej též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. března 2002, sp. zn. 22 Cdo 1646/2000, publikované v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu pod C 1103). Z hlediska podmínek řízení pro zastavení řízení z důvodu překážky věci rozsouzené není třeba zabývat se s daným případem souvisejícími otázkami hmotného práva. Z tohoto hlediska je podstatná toliko totožnost účastníků řízení a předmětu řízení. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem (údajem o tom, čeho se žalobce domáhá) vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn, t.j. ze stejného skutku).
Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, odvolací soud jak již bylo uvedeno při svém rozhodování vyšel ze skutečnosti, že se žalobce, stejně jako v řízení vedeném pod sp.zn. 58 C 10/2003 u Okresního soudu v Ostravě, domáhá po žalované vydání bezdůvodného obohacení na základě tvrzení, že podle rozsudku téhož okresního soudu ze dne 10. října 2002, č.j. 29 C 164/99-105, je vůči němu právně neúčinná kupní smlouva, kterou dlužník Ostramo, Vlček a spol., s.r.o. převedl na žalovanou v rozhodnutí označené nemovitosti v katastrálním území J. V obou žalobách uvedl, že žalovaná dotčené nemovitosti od roku 1998 do roku 2001 pronajímala za částky 10.000,- Kč a 15.000,- Kč měsíčně a měla se tak obohatit celkem o 720.000,- Kč. Žalobce proto peněžité plnění požadoval se shodným skutkovým tvrzením, na čemž nemohlo nic změnit to, pokud nově uvedl, že v osmdesátých a devadesátých letech byl změněn stavebně -technický účel stavby v souvislosti s milionovými investicemi, neboť podle pravomocného rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 29. října 2002, č.j. 8 C 174/99-65 je vlastníkem dotčených nemovitostí obec J. Z uvedeného je patrné, že odvolací soud při posouzení věci správně vycházel z výše vyložených zásad.
Je proto třeba uzavřít, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněného dovolacího důvodu správné. Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací proto podle § 243b odst. 2 věty před středníkem o.s.ř. dovolání žalobce zamítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a § 142 odst. 1 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalované vznikly náklady spojené s jejím zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 10.000,- Kč (srov. § 2 odst. 1, § 3, § 10 odst. 3, § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006) a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- Kč (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 10.300,- Kč, která je po úpravě o 20% daň z přidané hodnoty představována částkou 12.360,- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. září 2010

JUDr. Pavel Pavlík, v. r.
předseda senátu