30 Cdo 3813/2010
Datum rozhodnutí: 27.10.2010
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 3813/2010


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně JUDr. M. R. , zastoupené JUDr. Daliborem Lorencem, advokátem se sídlem v Brně, Masná č. 20, proti žalované Fakultní nemocnici u sv. Anny v Brně, IČO: 00159816, se sídlem v Brně, Pekařská č. 53, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalované Kooperativa pojišťovna, a.s. Vienna Insurance Group, IČO: 47116617, se sídlem v Praze 1, Templová 747, o ochranu osobnosti, vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 24 C 23/2009, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. května 2010, č.j. 1 Co 2/2010-81, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. září 2009, č.j. 24 C 23/2009-37, zamítl žalobu na zaplacení částky 50.000,- Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy v penězích podle ustanovení § 13 odst. 2 občanského zákoníku a rozhodl o náhradě nákladů řízení.
Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 5. května 2010, č.j. 1 Co 2/2010-81, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) potvrdil a rozhodl i o náhradě nákladů odvolacího řízení.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dne 21. července 2010 dovolání. Navrhla, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu zrušil, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
K dovolání se vyjádřila žalovaná a navrhla jeho odmítnutí.
Dovolací soud za situace, kdy napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno dne 5. května 2010, přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a vyšel tak ze znění tohoto procesního předpisu účinného od. 1. července 2009.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,
a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Podle ustanovení § 237 odst. 2 písm. a) o.s.ř. není dovolání podle § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč a v obchodních věcech 100.000 Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.
Jak vyplývá z výroku napadeného rozsudku Vrchního soudu v Praze, bylo jím rozhodnuto (ve věci nikoliv obchodní) o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50.000,- Kč. Nejvyššímu soudu ČR proto nezbylo, než dovolání odmítnout jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona, aniž se tak mohl zabývat důvody tohoto dovolání.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalobkyně s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. října 2010 JUDr. Pavel P a v l í k, v. r. předseda senátu