30 Cdo 3806/2013
Datum rozhodnutí: 11.11.2015
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013



30 Cdo 3806/2013


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Františka Ištvánka ve věci žalobce P. Š. , zastoupeného JUDr. Janem Zůbkem, advokátem se sídlem v Praze 3, Radhošťská č. 1942/2 proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , identifikační číslo osoby 000 25 429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská č. 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 23 C 145/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. července 2013, č. j. 21 Co 199/2013-59, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Nejvyšší soud České republiky podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 (viz čl. II bod 7. zákona č. 404/2012 Sb.), dále jen o. s. ř. , odmítl dovolání žalobce, neboť dovolání není podle § 237 o. s. ř. přípustné.
Odvolací soud postupoval při stanovení způsobu náhrady nemajetkové újmy v souladu s judikaturou soudu dovolacího. Vzal v úvahu celkovou dobu řízení, nikoliv pouze tu část řízení, která trvala nad rámec doby, kterou by bylo možné považovat za přiměřenou (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 30 Cdo 3930/2009 ). Zhodnotil, že konstatování porušení práva je v daném případě dostatečným zadostiučinění, když řízení mělo pro žalobce nepatrný význam s ohledem na jeho chování, postoje a přístupy, a to i bez ohledu na specifika konkursního řízení při uspokojování pracovněprávního nároku. Žalobce v konkursním řízení hájil především své zájmy v postavení jednatele, společníka a likvidátora úpadce, nikoliv jako zaměstnanec. Význam řízení pro žalobce lze posuzovat podle jeho projevů v podáních učiněných z titulu postavení společníka a jednatele o tom, že úpadce nemá k dispozici žádný majetek a z jeho vědomosti o tom, že veškeré účetní doklady a další listiny nejsou v držení úpadce. K významu předmětu řízení pro poškozeného jako kritéria pro stanovení zadostiučinění za nemajetkovou újmu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. března 2011, sp. zn. 30 Cdo 40/2009, Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. dubna 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2011, pod č. 58.
Skutečnost, že délka řízení byla v rozhodující míře způsobena tím, že obecné soudy nerespektovaly judikaturu Ústavního soudu, ze skutkových zjištění neplyne. Dovolatel konstruuje své odlišné právní posouzení věci na jiném skutkovém zjištění, než odvolací soud, a jeho námitka proto přípustnost dovolání nemůže založit, neboť jde ve skutečnosti o námitku proti skutkovým zjištěním odvolacího soudu, nikoli proti jím učiněnému právnímu posouzení.
Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 11. listopadu 2015

JUDr. Lubomír Ptáček, Ph.D. předseda senátu