30 Cdo 3773/2014
Datum rozhodnutí: 22.10.2014
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 3773/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a Mgr. Víta Bičáka v exekuční věci oprávněné Ing. S. K. , zastoupené JUDr. Olgou Kotkovou, advokátkou se sídlem v Praze 6, Charlese de Gaulla 531/8, proti povinné V. Š. , zastoupené JUDr. Františkem Jarošem, advokátem se sídlem v Praze 9, K Moravině 1872/5, pro 61 355,025 EUR s příslušenstvím, vedené Okresním soudem v Liberci pod sp. zn. 45 Nc 4425/2002, o dovolání povinné proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem pobočky v Liberci ze dne 27. 1. 2014, č. j. 36 Co 382/2013-160, takto:
Dovolání se odmítá .
Odůvodnění


Krajský soud v Ústí nad Labem pobočka v Liberci v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení Okresního soudu v Liberci ze dne 18. 3. 2013, č. j. 45 Nc 4425/2002-91, kterým okresní soud zamítl návrh povinné na zastavení exekuce nařízené svým usnesením ze dne 27. 5. 2002, č. j. 45 Nc 4425/2002-13, v rozsahu, v němž má být exekucí postižen spoluvlastnický podíl povinné o velikosti id. 1/2 k nemovitým věcem v usnesení blíže specifikovaným.
Usnesení odvolacího soudu napadla povinná dovoláním. Uvádí, že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci a napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení, přičemž má být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak . Namítá, že není povinnou, exekuce je vedena na její majetek, který nepodléhá exekuci, navíc je vedena pro zaniklou pohledávku. Povinná navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu i soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. .
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Z § 241a odst. 2 o. s. ř. vyplývá, že v dovolání musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Podle § 243c odst. 1 o. s. ř. dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu, které není přípustné nebo které trpí vadami, jež nebyly ve lhůtě (§ 241b odst. 3) odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolací soud odmítne.
Nejvyšší soud již v rámci své předchozí rozhodovací činnosti vysvětlil, že může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části). Dovolací námitka, že vyřešená právní otázka v této věci má být dovolacím soudem posouzena jinak , není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu § 237 o. s. ř. Spatřuje-li dovolatel přípustnost dovolání v tom, že dovolacím soudem vyřešená právní otázka má být posouzena jinak , musí být z dovolání zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. srpna 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. srpna 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013).
Dovolatelka však dostatečně nevymezila, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu § 237 a 241a odst. 2 o. s .ř., neboť neuvedla, od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má dovolací soud odchýlit, a to ani uvedením spisových značek v minulosti vydaných rozhodnutí, případně uvedením čísla (tzv. R), pod kterým tato rozhodnutí měla být publikována ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu či jiným konkrétním způsobem. Protože dovolání má vady, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, a tyto vady nebyly odstraněny v průběhu trvání lhůty k dovolání, Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (§ 243f odst. 3 o. s. ř.) odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení se rozhoduje ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. října 2014

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu