30 Cdo 3696/2012
Datum rozhodnutí: 17.01.2013
Dotčené předpisy: § 2243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 3696/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobkyně A. K. , zastoupené Mgr. Lenkou Piknovou, advokátkou se sídlem v Brně, Veselá 237/37, proti žalované MEGA Production a. s. , se sídlem v Brně, Nejedlého 5, identifikační číslo osoby 25580230, zastoupené JUDr. Zdeňkou Jedličkovou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 21, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu v Břeclavi pod sp. zn. 9 C 43/2007, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. května 2012, č.j. 14 Co 270/2011-217, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá .
II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.413,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Zdeňky Jedličkové, advokátky se sídlem v Brně, Pekařská 21. O d ů v o d n ě n í :
Úvodem Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) předesílá, že se zřetelem k době vydání dovoláním napadeného rozsudku odvolacího soudu se uplatní pro dovolací řízení v souladu s bodem 7. článku II., části první, přechodných ustanovení zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony občanský soudní řád ve znění účinném do 31. prosince 2012 (dále již o. s. ř. ).
Proti v záhlaví označenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále již odvolací soud ), jímž byl v meritu věci potvrzen rozsudek Okresního soudu v Břeclavi ze dne 10. února 2011, č.j. 43/2007-167, kterým byla zamítnuta žaloba o určení, že žalobkyně je vlastnicí specifikovaných nemovitostí, podala žalobkyně (dále již dovolatelka ) dovolání, které není ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť žalobkyně přípustnost dovolání odvozuje na základě nepřípustně uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., když zcela pomíjí, že podle § 237 odst. 3, věta za středníkem, o. s. ř. dovolací soud při posuzování přípustnosti dovolání k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 nepřihlíží.
Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi přitom konstantně zaujímá právní názor, že přípustnost tzv. nenárokového dovolání [§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.] může být založena jen v případě, kdy dovolatel v dovolání označí pro výsledek sporu relevantní právní otázku, jejíž řešení odvolacím soudem činí rozhodnutí tohoto soudu rozhodnutím zásadního právního významu. Neuvede-li dovolatel v dovolání žádnou takovou otázku nebo jen otázku skutkovou, nemůže dovolací soud shledat nenárokové dovolání přípustným [k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. března 2007, sp. zn. 22 Cdo 1217/2006, jež je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz, a dále publikované (s citovanou právní větou) v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, C. H. Beck, pod č. 5042]. V tomto případě ovšem dovolatelka žádnou takovou otázkou ve svém dovolání neformulovala a výhradně se zaměřila na vymezení dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. prostřednictvím uplatněných okolností o procesním pochybení odvolacího soudu, k nimž ovšem jak již shora bylo uvedeno dovolací soud nemohl při posuzování přípustnosti tohoto dovolání přihlížet.
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn § 243b odst. 5 věty první o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř., neboť žalovaná má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů dovolacího řízení, které sestávají z odměny za zastupování advokátkou (vyjádření k dovolání) v částce 5.000,- Kč [§ 2 odst. 1, § 10 odst. 3, § 14 odst. 3, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů] a z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), vše navýšeno o 21 % DPH (tj. o částku 2.160,- Kč) podle § 137 odst. 3 a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši 6.413,- Kč je dovolatelka povinna zaplatit žalované, a to k rukám advokátky žalované, jak je uvedeno shora (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně 17. ledna 2013


JUDr. Pavel V r c h a, v. r.
předseda senátu