30 Cdo 3681/2016
Datum rozhodnutí: 10.02.2017
Dotčené předpisy: § 104 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013, § 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2013 do 31.12.2013



30 Cdo 3681/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce B. V., proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 53 600 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 18 C 325/2006, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2016, č. j. 17 Co 44/2016-205, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í :

Městský soud v Praze jako soud odvolací v záhlaví uvedeným usnesením potvrdil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 jako soudu prvního stupně ze dne 30. 10. 2015, č. j. 18 C 325/2006-200, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání, podanému proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2015, č. j. 17 Co 472/2014-198, jímž bylo odmítnuto odvolání žalobce.
Odvolací soud se plně ztotožnil s posouzením věci soudem prvního stupně, když majetkové poměry žalobce tak, jak je zjistil v jiném řízení, aniž by je žalobce v podaném odvolání zpochybnil, svědčí o tom, že žalobce není osobou, která splňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Jako správný potvrdil i závěr soudu prvního stupně o tom, že žalobce není osobou nemajetnou, když je vlastníkem několika nemovitostí na území České republiky, získal nemalé finanční prostředky děděním po matce a na základě soudního řízení, které vedl proti státu.
Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce dne 3. 5. 2016 dovolání (č. l. 207), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a opětovně požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Nejvyšší soud poukázal na skutečnost, že usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2015, č. j. 17 Co 472/2014-198, bylo odvolání žalobce podle § 43 odst. 2 a § 211 o. s. ř. odmítnuto pro vady. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dovolání (č. l. 199), při jehož podání nebyl zastoupen advokátem a požádal o ustanovení zástupce pro dovolací řízení. O žádosti žalobce bylo rozhodnuto soudy obou stupňů tak, jak je shora uvedeno. Usnesení odvolacího soudu, kterým nebylo vyhověno žádosti žalobce o ustanovení zástupce pro dovolací řízení, napadl žalobce dovoláním (č. l. 207), které je předmětem tohoto řízení.
V daném případě dospěl Nejvyšší soud k závěru, že nejsou splněny předpoklady pro to, aby žalobci byl v tomto dovolacím řízení ustanoven zástupce z řad advokátů, když žalobce uplatňuje dovoláním proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. 9. 2015, č. j. 17 Co 472/2014-198, právo zřejmě bezúspěšně (srov. § 30 odst. 1 ve spojení s § 138 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
O zřejmě bezúspěšné uplatňování práva jde ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. zpravidla tehdy, je-li již ze samotných údajů (tvrzení) účastníka, z toho, co je soudu známo z obsahu spisu, z jiné úřední činnosti nebo z toho, co je obecně známo, bez dalšího nepochybné, že požadavku účastníka nemůže být vyhověno. O zřejmě bezúspěšné uplatňování (řádného nebo mimořádného) opravného prostředku pak jde zejména tehdy, jestliže byl podán opožděně, osobou, která k němu není (subjektivně) oprávněna, nebo je objektivně nepřípustný, nebo jestliže (s přihlédnutím ke všemu, co je soudu známo) je bez dalšího nepochybné, že opravný prostředek nemůže být úspěšný (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
V daném případě se žalobce domáhá ustanovení zástupce z řad advokátů pro řízení o dovolání proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu o odmítnutí odvolání. Z právní úpravy přitom vyplývá, že dovolání podle § 237 o. s. ř. není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle § 229 odst. 4 o. s. ř. [§ 238 odst. 1 písm. f) o. s. ř.], což je mimo jiné případ pravomocného usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Je tedy zřejmé, že dovolání proti uvedenému usnesení odvolacího soudu není objektivně přípustné.
Na uvedeném nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalobce nebyl v tomto dovolacím řízení vyzván, aby si zvolil zástupcem advokáta a jeho prostřednictvím podal řádné dovolání. Nejvyššímu soudu je z jeho činnosti známo, že žalobce podává značné množství dovolání. Žalobce si proto musel být vědom podmínky povinného zastoupení, když byl již mnohokrát poučen o následcích neodstranění takové vady, naposledy nejpozději v řízení o žalobě v této věci usnesením soudu prvního stupně ze dne 24. 10. 2012, č. j. 18 C 325/2006-134a, které bylo žalobci řádně doručeno dne 1. 11. 2012.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání a kdy žalobce sám neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 10. února 2017

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu