30 Cdo 3678/2013
Datum rozhodnutí: 21.05.2014
Dotčené předpisy: § 23 předpisu č. 216/1994Sb. ve znění od 01.04.2012, § 45 o. s. ř. ve znění od 01.07.2009



30 Cdo 3678/2013
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph. D. a soudců JUDr. Vladimíra Mikuška a JUDr. Lenky Dopitové v exekuční věci oprávněné Credium, a. s., se sídlem v Praze 13, Bucharova 2657/12, identifikační číslo osoby 25139886, zastoupené JUDr. Vladimírem Muzikářem, advokátem se sídlem v Brně, Havlíčkova 13, proti povinné DOPON, s. r. o., se sídlem v Praze 3, Koněvova 2660/141, identifikační číslo osoby 27962822, pro 591.340,15 Kč s příslušenstvím, vedené soudním exekutorem Mgr. Janem Krejstou, Exekutorský úřad Brno město pod sp. zn. 159 EX 00282/13, o dovolání oprávněné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2013, č. j. 23 Co 241/2013-10, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. června 2013, č. j. 23 Co 241/2013-10, a usnesení soudního exekutora Mgr. Jana Krejsty ze dne 29. dubna 2013, č. j. 159 EX 00282/13-006, se zrušuje a věc se vrací soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Napadeným rozhodnutím Městský soud v Praze potvrdil usnesení ze dne 29. 4. 2013, č. j. 159 EX 00282/13-006, kterým soudní exekutor Mgr. Jan Krejsta zamítl návrh, jímž se oprávněná domáhala nařízení exekuce k vymožení pohledávky podle rozhodčího nálezu ze dne 18. 10. 2012, č. j. RN/BL/Pul/Bed/-DOPON/16113028-P. V odůvodnění usnesení soudní exekutor uvedl, že exekuční soud neudělil exekutorovi pověření k provedení exekuce, protože exekuční titul nebyl povinné doručen v souladu se zákonem do datové schránky, tudíž je nevykonatelný.
Městský soud v Praze uzavřel, že rozhodčí nález přestože je opatřen doložkou právní moci a vykonatelnosti podkladem pro nařízení exekuce být nemůže, neboť není vykonatelný. Protože zákon č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen zákon č. 216/1994 Sb. ), nestanoví jinak, užijí se na doručování písemností v rozhodčím řízení přiměřeně ustanovení § 45 a následující zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen o. s. ř. ). Jak vyplývá z ustanovení § 45 o. s. ř., občanský soudní řád stanoví závazné pořadí, v jakém má soud přistoupit k doručování listin. Nedojde-li k doručení při jednání, je soud povinen doručit účastníkovi písemnost prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky v souladu se zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů (dále jen zákon č. 300/2008 Sb. ). Pokud v daném případě rozhodci nepostupovali při doručování rozhodčího nálezu podle ustanovení § 45 o. s. ř. a podle ustanovení § 18a zákona č. 300/2008 Sb. a nedoručili jej povinné do její datové schránky, nelze jej považovat za řádně doručený, nemohl nabýt právní moci a vykonatelnosti, a nelze podle něj vést exekuci na majetek povinné.
Oprávněná podala včas dovolání, kterým napadla usnesení odvolacího soudu v plném rozsahu. Napadené usnesení považuje oprávněná za nesprávné, a to z důvodu, že spočívá na nesprávném právním posouzení věci (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Oprávněná se neztotožňuje se závěrem obou soudů o tom, že rozhodci jsou rovněž povinni, pokud nedojde k doručení při jednání, doručit písemnost účastníkovi prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Podle § 30 zákona č. 216/1994 Sb. se ustanovení občanského soudního řádu na řízení před rozhodci užijí přiměřeně, nikoliv tedy přímo a doslovně. To znamená, že ustanovení občanského soudního řádu nelze užít mechanicky tam, kde strany, rozhodci či zákon č. 216/1994 Sb. mlčí, nýbrž že při této aplikaci je nutné zohlednit zásady, na nichž je rozhodčí řízení vystavěno. Z ustanovení § 18a zákona č. 300/2008 Sb. vyplývá, že datové schránky jsou určeny primárně k tomu, aby jejich prostřednictvím doručovaly dokumenty orgány veřejné moci právnickým a fyzickým osobám a naopak k doručování dokumentů mezi orgány veřejné moci navzájem. Rozhodce vykonávající působnost podle zákona č. 216/1994 Sb. je zásadně podnikající fyzickou osobou, není subjektem, kterému se zřizuje datová schránka automaticky, tj. nemá ex lege povinnost datovou schránku mít. Bylo by tedy proti logice věci, kdyby byl následně povinen v rámci rozhodčího řízení do datové schránky doručovat ostatním subjektům. Dovolatelka požaduje, aby Nejvyšší soud napadené usnesení odvolacího soudu zrušil a současně dle § 243d písm. b) o. s. ř. změnil pokyn Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 16. 4. 2013 tak, že vydá pověření o nařízení exekuce na majetek povinné dle předmětného rozhodčího nálezu.
Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srov. část první, čl. II, bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a část první, čl. II, bod 2 zákona č. 293/2013 Sb., dále jen o. s. ř. ).
Dovolání je přípustné, neboť otázkou doručování rozhodčího nálezu prostřednictvím datové schránky podle zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 31. 12. 2013 (na níž spočívá rozhodnutí odvolacího soudu), se dovolací soud dosud nezabýval; dovolání je proto přípustné a je i důvodné.
Projednávanou věc je třeba i v současné době posuzovat s ohledem na to, že rozhodčí nález byl vydán 18. 10. 2012 (rozhodčí řízení bylo zahájeno 1. 8. 2012), podle zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném od 1. 4. 2012 do 31. 12. 2013.
Podle § 23 zákona č. 216/1994 Sb. rozhodčí řízení končí
a) právní mocí rozhodčího nálezu, nebo
b) doručením usnesení v těch případech, kdy se nevydává rozhodčí nález; usnesení musí být podepsáno, odůvodněno a doručeno jako rozhodčí nález; je-li žaloba podaná u stálého rozhodčího soudu vzata zpět ještě před ustavením senátu nebo jmenováním rozhodce, vydává a podepisuje usnesení o zastavení řízení předseda stálého rozhodčího soudu.
Podle § 30 zákona č. 216/1994 Sb. nestanoví-li zákon jinak, užijí se na řízení před rozhodci přiměřeně ustanovení občanského soudního řádu.
Nejvyšší soud se již zabýval otázkou doručování rozhodčích nálezů podle zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2012. V usnesení ze dne 26. dubna 2007, sp. zn. 20 Cdo 1612/2006, publikovaném pod číslem 2/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek dospěl k závěru, že písemné vyhotovení rozhodčího nálezu musí být stranám doručeno postupy zakotvenými v ustanoveních občanského soudního řádu, týkajících se doručování písemností (§ 45 a násl. o. s. ř.).
Dále Nejvyšší soud v usnesení ze dne 19. března 2014, sp. zn. 26 Cdo 282/2014 (na jehož odůvodnění se v podrobnostech odkazuje), jež se rovněž zabývá doručováním rozhodčích nálezů podle zákona č. 216/1994 Sb. ve znění účinném do 31. 3. 2012, uzavřel, že rozhodce sice doručuje rozhodčí nález způsoby uvedenými v § 45 o. s. ř. v tam stanoveném pořadí, k doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky adresáta však může přistoupit jen tehdy, pokud o to tento adresát požádal. Není-li takové žádosti, tento způsob doručení se v rozhodčím řízení neuplatní.
Zákonem č. 19/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 216/1994 Sb. , o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, byl mimo jiné novelizován § 23 zákona č. 216/1994 Sb. tak, že na rozdíl od dřívější úpravy, dle níž rozhodčí řízení končí vydáním a) rozhodčího nálezu , podle nynější právní úpravy rozhodčí řízení končí a) právní mocí rozhodčího nálezu . Jak vyplývá z důvodové zprávy, toto řešení by mělo umožnit stranám, aby si dohodly postup týkající se doručování rozhodčího nálezu samostatnou dohodou podle § 19 a nemuselo být postupováno, v návaznosti na judikaturu Nejvyššího soudu, striktně podle ustanovení § 45 a násl. o. s. ř.
Z uvedeného vyplývá, že je třeba zjistit, zda se účastníci dohodli na způsobu doručování rozhodčího nálezu; nedošlo-li k dohodě, je třeba vycházet z ustanovení občanského soudního řádu, jež se doručování písemností týkají.
Z podání oprávněné vyplývá, že se účastníci dohodli, že doručování písemností se přiměřeně řídí ustanoveními o. s. ř. s výjimkou ustanovení týkajícího se institutu úřední desky.
Doručování prostřednictvím veřejné datové sítě do datových schránek upravuje zákon č. 300/2008 Sb., jenž umožňuje doručování dokumentů fyzických osob, podnikajících fyzických osob a právnických osob (které nejsou orgánem veřejné moci). Podle § 18a je však možné dodání dokumentů z datových schránek těchto osob do jejich datových schránek jen v případě, že o to požádaly Ministerstvo vnitra (§ 2 odst. 2, § 18a odst. 1).
Odvolací soud se však tím, zda povinná žádala o doručování do datové schránky, nezabýval; jeho právní posouzení je proto neúplné a tudíž nesprávné. Dovolacímu soudu tedy nezbylo, než napadené rozhodnutí podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušit, neboť postup podle § 243d písm. b) o. s. ř. neshledal. Protože důvody, pro které bylo toto rozhodnutí zrušeno, platí i pro usnesení soudního exekutora, Nejvyšší soud současně zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudnímu exekutorovi k dalšímu řízení (§ 243e odst. 2 o. s. ř.)
Právní názor Nejvyššího soudu je závazný (§ 243g odst. 1, § 226 o. s. ř.).
O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud (popř. soudní exekutor) rozhodne v novém rozhodnutí ve věci.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 21. května 2014

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph.D.
předsedkyně senátu