30 Cdo 3608/2014
Datum rozhodnutí: 26.11.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 3608/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobce J. H. , zastoupeného JUDr. Ing . Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Dukelská 15, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zaplacení částky 59.948.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 10 C 238/2008, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 2. dubna 2014, č. j. 11 Co 451/2013-284, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) konstatuje, že dovolání žalobce (dále již dovolatel ) proti rozsudku Městského soudu v Praze (dále již odvolací soud ) ze dne 2. dubna 2014, č. j. 11 Co 451/2013-284, není přípustné podle § 237 o. s. ř., neboť dovolatelem uplatněné námitky nesměřují proti otázce hmotného nebo procesního práva, na jejímž vyřešení závisí napadené rozhodnutí.
Odvolací soud v napadeném rozsudku vyšel ze zjištění, že účastníci řízení v této věci i dříve zahájeného řízení před Obvodním soudem pro Prahu 2 vedeném pod sp. zn. 18 C 160/2008 (dále již řízení sp. zn. 18 C 160/2008 ) jsou totožní. Obě řízení mají i stejný předmět řízení, neboť jejich skutkový základ je vymezen shodně dovolatel se proti žalované domáhá peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu za průtahy v řízení vedeném u Krajského soudu v Hradci pod sp. zn. 43 Cm 1/1002. Řízení sp. zn. 18 C 160/2008 bylo zahájeno dříve než řízení v této věci. Skutkový základ žaloby v projednávané věci a žaloby v dříve zahájeném řízení sp. zn. 18 C 160/2008 je shodný a je dána i obsahová shoda návrhů rozsudečných výroků v obou žalobách. Odvolací soud proto dovodil, že za této situace je ohledně dovolatelem uplatněného nároku na náhradu nemajetkové újmy dána překážka litispendence. Dovolací soud konstatuje, že tento závěr odvolacího soudu je v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. dubna 2012, sp. zn. 29 Cdo 19/2011, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. února 2011, sp. zn. 31 Cdo 365/2009, uveřejněného pod číslem 68/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek; všechna zde označená rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou veřejnosti k dispozici na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz .).
Ohledně uplatněného nároku na náhradu škody spočívající v ušlém zisku, je napadené rozhodnutí odvolacího soudu založeno na závěru, že mezi vznikem této údajné škody a zjištěným nesprávným úředním postupem není dána příčinná souvislost.
Pokud dovolatel prezentuje vlastní interpretaci vztahu příčinné souvislosti mezi škodou, která mu vznikla, a konstatovaným nesprávným úředním postupem, neuplatňuje tak dovolací důvod týkající se řešení otázky právní, nýbrž skutkového zjištění, zda škodná událost (nesprávný úřední postup) a vznik škody na straně poškozeného jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku, na nichž jsou závěry odvolacího soudu postaveny (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. února 2002, sp. zn. 21 Cdo 300/2001, publikovaný pod C 1025 v Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2013, sp. zn. 30 Cdo 1120/2013, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 20. srpna 2014, sp. zn. 30 Cdo 881/2014).
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2014 JUDr. Pavel V r c h a předseda senátu