30 Cdo 3512/2009
Datum rozhodnutí: 16.11.2010
Dotčené předpisy: čl. II. předpisu č. 160/2006Sb., § 32 odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb.




30 Cdo 3512/2009

ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK


JMÉNEM REPUBLIKY



Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců JUDr. Pavla Simona a JUDr. Pavla Vrchy ve věci žalobce Ing. D. N. , zastoupeného Mgr. Reném Gemmelem, advokátem se sídlem Ostrava 1, Poštovní 2, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o zaplacení částky 1.000.000,-Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 33 C 204/2006, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 4. 2009, č.j. 8 Co 147/2009 128, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne ze dne 2. 4. 2009, č.j. 8 Co 147/2009 128 se v rozsahu výroku potvrzujícího rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 11. 2008, č.j. 33 C 204/2006 96 ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s příslušenstvím a v navazujících výrocích o náhradě nákladů řízení před soudem I. stupně a řízení odvolacího zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě soudu k dalšímu řízení.


O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 11. 2008, č.j. 33 C 204/2006 96, pod bodem I. výroku stanovil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s příslušenstvím jako náhradu nemateriální újmy, kterou žalobce utrpěl tím, že v trestním řízení vedeném proti němu u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 70 T 29/98 bylo porušeno jeho právo na projednání věci v přiměřené lhůtě. Pod bodem II. výroku zamítl žalobu do zbylé částky 900.000,- Kč s příslušenstvím. Pod bodem III. výroku přiznal žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 89.250,- Kč.


Soud I. stupně byl při svém rozhodování vázán právním názorem Krajského soudu v Ostravě, vysloveným v jeho usnesení ze dne 18. 2. 2008, č.j. 8 Co 37/2008 50, kterým byl zrušen předchozí rozsudek soudu I. stupně ze dne 20. 9. 2007, č.j. 33 C 204/2006 32. V tomto rozsudku dospěl soud I. stupně v návaznosti na námitku promlčení uplatněnou žalovanou k závěru, že je nárok žalobce promlčen a žalobu z toho důvodu zamítl. Odvolací soud však ve zrušovacím usnesení dovodil, že nárok žalobce na úhradu odškodnění nemateriální újmy promlčen není, neboť s ohledem na přechodné ustanovení zák. č. 160/2006 Sb. je nutno v otázce promlčení nároku žalobce aplikovat obecnou promlčecí lhůtu dle ust. § 101 občanského zákoníku, když zároveň žalobce svůj nárok uplatnil do šesti měsíců od účinnosti zák. č. 160/2006 Sb.
Proti rozsudku soudu I. stupně podali odvolání oba účastníci. Krajský soud v Ostravě napadeným rozsudkem rozhodnutí soudu okresního potvrdil s výjimkou lhůty k plnění v případě povinnosti žalované zaplatit žalobci částku 100.000,- Kč s příslušenstvím a výroku III. rozsudku soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení před ním, které změnil. Rozhodl také o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud se opět vyslovil k námitce žalované dovolávající se promlčení žalobcova nároku, přičemž odkázal na závazný právní názor uvedený již v jeho předchozím zrušovacím rozhodnutí a dovozující nedůvodnost dané námitky.
Oba soudy při svém rozhodování vycházely ze skutkového zjištění, že trestní stíhání proti žalobci bylo zahájeno dne 31. 10. 1997 sdělením obvinění a bylo skončeno zprošťujícím rozsudkem, který nabyl právní moci dne 28. 7. 2005. Žalobce nejprve dne 22. 5. 2006 uplatnil svůj nárok na odškodnění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě u žalované, která však žalobci peněžité zadostiučinění nepřiznala z důvodu promlčení jeho nároku; následně se žalobce se svým nárokem obrátil dne 19. 10. 2006 na soud.


Výrok rozsudku odvolacího soudu v části, ve které byl potvrzen výrok I. rozsudku soudu I. stupně, napadla žalovaná dovoláním, jehož přípustnost opírá o ust. § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř., ve spojení s § 237 odst. 3 o.s.ř. Uplatňuje dovolací důvod dle §241a odst. 2 písm. b) o.s.ř., tj. nesprávné právním posouzení otázky promlčení žalobcova nároku odvolacím soudem.
Žalobce se k dovolání nevyjádřil.
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění účinném do 30. 6. 2009 (viz čl. II., bod 12 zák. č. 7/2009 Sb.) dále jen o.s.ř. .
Dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou a řádně zastoupenou podle § 241 odst. 1 o.s.ř. Dovolací soud se proto zabýval přípustností dovolání.


Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, jestliže to zákon připouští.
Jelikož napadený rozsudek odvolacího soudu byl potvrzujícím poté, co předchozí rozsudek soudu prvního stupně (jímž rozhodl jinak ) byl odvolacím soudem zrušen, je dovolání přípustné na základě ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř.
Dovolací soud je při přezkoumání rozhodnutí odvolacího soudu zásadně vázán uplatněným dovolacím důvodem (§ 242 odst. 3 o.s.ř.). Přitom vychází z toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) v daném případě dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. - nesprávné právní posouzení věci.
Dovolací soud ze spisového materiálu neshledal, že by bylo řízení stiženou některou z vad uvedených v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř. nebo jinou vadou řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.


Nejvyšší soud však zároveň dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.
Předmětem tohoto řízení je nárok žalobce na peněžité zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu podle § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen OdpŠk ). Zákon č. 160/2006 Sb., který vložil dané ustanovení do zákona č. 82/1998 Sb., nabyl účinnosti dne 27. 4. 2006.
Podle ustanovení § 13 odst. 1 věta druhá a třetí OdpŠk nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.


Podle ustanovení § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.
Podle čl. II. přechodných ustanovení zák. č. 160/2006 Sb., odpovědnost podle tohoto zákona za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí a § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk, se vztahuje také na nemajetkovou újmu vzniklou přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud nebyl nárok na náhradu této újmy promlčen; v případě, že poškozený podal před nabytím účinnosti tohoto zákona k Evropskému soudu pro lidská práva z tohoto titulu v dané věci včasnou stížnost, o které tento soud dosud nevydal konečné rozhodnutí, dojde k promlčení nároku na náhradu nemajetkové újmy za jeden rok ode dne účinnosti tohoto zákona.
Citované přechodné ustanovení zákona č. 160/2006 Sb. zakládá pravou zpětnou účinnost (retroaktivitu), přípustnou proto, že zakládá zpětně nároky vůči státu, avšak s vyloučením nároků, jež k datu účinnosti tohoto zákona byly promlčeny, tj. uplynuly tímto zákonem stanovené promlčecí doby pro jejich uplatnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 111/2009).
Podle ustanovení § 32 odst. 3 OdpŠk, které bylo rovněž do zák. č. 82/1998 Sb. vloženo zákonem č. 160/2006 Sb., se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za šest měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí OdpŠk., neskončí promlčecí doba dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.
Z výše uvedených skutkových zjištění vyplývá, že nemajetková újma vzniklá nepřiměřenou délkou řízení byla žalobci způsobena před 27. 4. 2006, tedy ještě před nabytím účinnosti zák. č. 160/2006 Sb.


Počátek běhu promlčecí doby nároku na přiměřené zadostiučinění je i v případě, že újma vznikla před účinností zák. č. 160/2006 Sb., vázán na vědomost poškozeného o vzniku nemajetkové újmy, nikoliv na datum nabytí účinnosti tohoto zákona (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2009, sp. zn. 25 Cdo 736/2008, dostupný veřejnosti na webových stránkách Nejvyššího soudu www.nsoud.cz). V daném případě je nutno počítat šestiměsíční promlčecí dobu od skončení řízení, v němž k nesprávnému úřednímu postupu došlo (§ 32 odst. 3 věta druhá OdpŠk), tedy od 28. 7. 2005, kdy nabyl právní moci zprošťující rozsudek. Za situace, kdy žalobce nepodal stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva, došlo k promlčení jeho nároku na zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu uplynutím šesti měsíců od skončení trestního řízení proti němu dnem 28. 2. 2006, tj. před nabytím účinnosti novely č. 160/2006. Je proto třeba uzavřít, že žalobcem uplatněný nárok byl ke dni účinnosti zák. č. 160/2006 Sb. promlčen, a proto na něj nelze zákon č. 82/1998 Sb., ve znění zák. č. 160/2006 Sb., aplikovat.
Protože je právní posouzení promlčení uplatněného nároku žalobce odvolacím soudem nesprávné, zrušil Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu v dovoláním napadeném rozsahu a v závislých výrocích o nákladech řízení (§ 243b odst. 2 věta za středníkem o.s.ř.) a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 3, věta první o.s.ř.).
Soud odvolací pak ve smyslu § 243d odst. 1, části první věty za středníkem, o.s.ř. ve spojení s § 226 o.s.ř., je při novém rozhodování vázán právním názorem dovolacího soudu v tomto rozhodnutí vysloveným.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rámci nového rozhodnutí o věci (§ 243d odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 16. listopadu 2010

JUDr. František I š t v á n e k , v. r.
předseda senátu