30 Cdo 3497/2014
Datum rozhodnutí: 26.11.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 3497/2014


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, PhD., v právní věci žalobkyně M. M. , (právní nástupkyně původního žalobce M. M., zemřelého dne 3. října 2013), zastoupené JUDr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem ve výši 94.500,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 22 C 153/2011, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. listopadu 2013, č. j. 16 Co 457/2013-114, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě n í
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):


Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) poté, co přihlédl k čl. II bodům 1 a 7 zákona č. 404/2012 Sb., a k čl. II bodů 2 a 3 zák. č. 293/2013 Sb., kterými se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a zohlednil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 3. března 2014, č. j. 22 C 153/2011-128, jímž bylo rozhodnuto o procesním nástupnictví původního žalobce M. M. dle § 107 odst. 2 o. s. ř., konstatuje, že dovolání žalobkyně (dále již dovolatelky ) proti v záhlaví shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již odvolacího soudu ), z hlediska dovolatelkou uplatněné právní otázky, zda dochází ke stavení promlčecí doby, a tedy splnění podmínek ustanovení § 112 obč. zák., pokud je následně zjištěno a pravomocně deklarováno, že trestní stíhání, v rámci něhož proti konkrétním škůdcům poškozený uplatnil nárok na náhradu škody, nebylo řádně zahájeno, a tedy ani neprobíhalo , není přípustné podle § 237 o. s. ř.
Soudní praxe dovolacího i Ústavního soudu České republiky (dále již Ústavní soud ) se již ustálila v závěru, podle něhož připojením se k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody dochází ke stavení promlčecí doby i za situace, kdy trestní stíhání nebylo řádně zahájeno, když s tímto závěrem je napadené rozhodnutí odvolacího soudu v souladu, a dovolací soud a nemá důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak [viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. září 2013, sp. zn. 30 Cdo 955/2013, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. 1157/2003, ze dne 26. listopadu 2013, sp. zn. 30 Cdo 991/2013, ze dne 28. prosince 2013, sp. zn. 3856/2013, ze dne 18. prosince 2013, sp. zn. 3856/2013, ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. 30 Cdo 4316/2013 a ze dne 18. června 2014, sp. zn. 180/2014, proti nimž podané ústavní stížnosti byly odmítnuty jako zjevně neopodstatněné (uvedená rozhodnutí jsou veřejnosti přístupná na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ); dále viz usnesení Ústavního soudu ze dne 27. března 2013, sp. zn. III. ÚS 376/2013, nález Ústavního soudu ze dne 27. března 2013, sp. zn. I. ÚS 4878/12, usnesení Ústavního soudu ze dne 31. ledna 2013, sp. zn. II. ÚS 4484/12, a ze dne 25. února 2014, sp. zn. II. ÚS 662/14; citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejnosti přístupná na internetových stránkách http://nalus.usoud.cz ).
Nejvyšší soud proto dovolání dovolatelky podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Protože dovolání nebylo přípustné, nebylo možné dle § 242 odst. 3 o. s. ř. přihlédnout ani k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 26. listopadu 2014
JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu