30 Cdo 3448/2011
Datum rozhodnutí: 26.10.2011
Dotčené předpisy: § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř., § 243 odst. 5 o. s. ř.




30 Cdo 3448/2011


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D a JUDr. Pavla Vrchy, v právní věci péče o nezletilou E. K. , zastoupenou městem V. jako kolizním opatrovníkem, dceru J. K., a Ing. R. K., o úpravu poměrů nezletilé na dobu po rozvodu manželství rodičů, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp.zn. 12 Nc 95/2010, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. března 2011, č.j. 26 Co 72/2011-58, takto:

I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Stručné odůvodnění
(§ 243c odst. 2 o. s. ř.):
Okresní soud v Benešově (dále jen soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 2.11. 2010 nezletilou E. pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřil do péče matky J. K. a otci uložil povinnost platit výživné nezletilé ve výši 15.000,- Kč měsíčně, vždy do každého patnáctého dne měsíce předem, k rukám matky nezletilé, počínaje dnem právní moci rozsudku o rozvodu manželství rodičů, a rozhodl o nákladech řízení.
K odvolání matky a kolizního opatrovníka Krajský soud v Praze (dále jen odvolací soud ) rozsudkem ze dne 23. března 2011, č.j. 26 Co 72/2011-58 rozsudek soud prvního stupně změnil tak, že výživné které je otec povinen platit dceři zvýšil na částku 20.000,- Kč, jinak rozsudek soudu prvního stupně (ve věci samé) potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.
Proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání matka (dále jen dovolatelka ).Tvrdí, že postupem odvolacího soudu ji byla odňata možnost jednat před soudem, když odvolací soud nevyhověl její řádné žádosti o odročení jednání. Dovolatelka navrhla, aby dovolací soud napadený rozsudek odvolacího soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (rozsudek odvolacího soudu byl vyhlášen dne 13.10.2010, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1.7.2009).
Podle § 236 odst.1 lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Podle § 237 odst. 1 o.s.ř dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, a) jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé, b) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení) proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, c) jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b) a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
Podle § 237 odst. 2 písm. b) o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech upravených zákonem o rodině, ledaže jde o rozsudek o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, o určení (popření) rodičovství nebo o nezrušitelné osvojení.
Přípustnost dovolání proti rozsudku odvolacího soudu ve věci samé podle § 237 o. s. ř. není v posuzovaném případě dána, a to již proto, že dovolatelka dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci upravené zákonem o rodině (zákon č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů), přičemž se nejedná o žádnou z výjimek uvedených v § 237 odst. 2 písm. b) o. s. ř. Dovolání sice v projednávané věci není sepsáno advokátem, přičemž dovolatelka ani netvrdí, že by měla právnické vzdělání, avšak vzhledem k tomu, že dovolání není přípustné, není nedostatek podmínky povinného zastoupení důvodem pro postup podle § 104 odst. 2 o. s. ř. a pro zastavení dovolacího řízení (§ 241b odst. 2 o. s. ř.). Nejvyšší soud ČR proto dovolání matky směřující proti tomuto rozsudku podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Pro úplnost dovolací soud dodává, že uplatňovaný důvod dovolání, spočívající v tvrzené zmatečnosti rozsudku odvolacího soudu, není po 1.1.2001 (v řízeních, kde dovolání objektivně vzato přípustné je) způsobilým dovolacím důvodem, neboť k revizi takovýchto rozhodnutí slouží žaloba pro zmatečnost.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 151 odst. 1 o. s. ř., neboť žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 26. října 2011

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu