30 Cdo 342/2001
Datum rozhodnutí: 28.02.2001
Dotčené předpisy:




30 Cdo 342/2001

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud rozhodl ve věci péče o nezletilého L. K., narozeného 11.2.1994, zastoupeného Okresním úřadem v K. jako opatrovníkem, syna H. K., zastoupené advokátem, a P. K., za účasti babičky nezletilého J. K., zastoupené advokátem, o úpravu poměrů nezletilého před a po rozvodu manželství rodičů nezletilého, vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 5 Nc 118/98, o dovolání matky proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. října 2000, č.j. 22 Co 453/2000-305, takto:

Dovolání se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Krajský soud v Praze v záhlaví označeným rozsudkem změnil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 15.3.2000, č.j. 5 Nc 118/98-216, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 22.6.2000, č.j. 5 Nc 118/98-234, (jímž se zamítl návrh matky na svěření nezletilého L. do její výchovy pro dobu do rozvodu manželství rodičů( nezletilý L. K., nar.11.2.1994, se po dobu do rozvodu manželství a pro dobu po rozvodu manželství rodičů svěřil do výchovy babičky J. K. a určila se její povinnost při výchově. Dále nestanovil matce výživné pro nezletilého L. pro dobu do rozvodu manželství a pro dobu po rozvodu manželství. Otci stanovil povinnost přispívat pro dobu rozvodu manželství na jeho výživu částkou 500,- Kč měsíčně a také pro dobu po rozvodu částkou 500,- Kč měsíčně splatnou vždy do 15. dne v měsíci předem k rukám J. K. s účinností od 1.2.1999 do rozvodu a pro dobu po rozvodu manželství splatnou s účinností od právní moci rozhodnutí o rozvodu manželství rodičů nezletilého. Návrh matky, aby nezletilý L. byl svěřen pro dobu po rozvodu do její výchovy a otci bylo stanoveno výživné zamítl a zamítl i návrh matky na vydání předběžného opatření, kterým by byla otci uložena povinnost přispívat na výživu nezletilého L. částkou 500,- Kč měsíčně. Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 22.6.2000, č.j. 5 Nc 118/234, nebyla pak přiznána náhrada nákladů řízení státu tak, že ve výroku o výživném otci změnil počátek vyživovací povinnosti dnem právní moci tohoto rozsudku, a v dalším rozsudek soudu prvního stupně ve spojitosti i s jeho usnesením potvrdil.

Proti tomuto rozsudku podala matka dovolání z důvodů ustanovení § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř., protože soud rozhodl v její nepřítomnosti, ač žádala o odročení jednání, proto nesprávným postupem soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem (237 odst. 1 písm .f/ o.s.ř.). Navrhla, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu řízení.

Při posuzování dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení části dvanácté, hlavy první, bodu 17 zákona č. 30/2000 Sb., jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád (zákon č. 69/1963 Sb.), podle něhož dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu, vydaným přede dnem účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, se projednají a rozhodne se o nich podle dosavadních právních předpisů, t.j. podle občanského soudního řádu ve znění před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.

Dovolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupeným advokátem a splňuje formální i obsahové znaky předepsané ustanovením § 241 odst. 2 o.s.ř.

Nejvyšší soud věc projednal bez jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.) a dospěl závěru, že dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (§ 236 odst.1 o.s.ř., a to podle ustanovení § 237, § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.).

Dovolání v této věci směřuje proti pravomocnému rozsudku odvolacího soudu o úpravu poměrů nezletilého před a po rozvodu manželství rodičů nezletilého, jímž byl změněn počátek vyživovací povinnosti stanovený otci ve výroku o výživném, a v dalším byl rozsudek soudu prvního stupně i ve spojení s usnesením tohoto soudu, potvrzen. Z hlediska přípustnosti přichází v úvahu ustanovení § 238 odst.1 a § 239 odst. 1, 2 o.s.ř. Podle těchto ustanovení je dovolání totiž přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl rozsudek soudu prvního stupně změněn ve věci samé nebo potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl jinak než v dřívějším rozsudku proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil, nebo proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, založí-li je svým rozhodnutím odvolací či dovolací soud( to se však nevztahuje na rozsudky ve věcech upravených zákonem o rodině, s výjimkou rozsudku o omezení nebo zbavení rodičovské zodpovědnosti nebo pozastavení jejího výkonu, určení (popření) otcovství nebo mateřství nebo nezrušitelného osvojení (§ 238 odst.2 a § 239 odst. 3 o.s.ř.).

Proti každému rozhodnutí odvolacího soudu však bez zřetele na formu, výsledek rozhodnutí nebo předmět řízení (s výjimkou rozsudků, jimiž bylo vysloveno, že se manželství rozvádí, že je neplatné nebo že zde není), je dovolání ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. přípustné, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí některou z vad v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. výslovně uvedených. K takovýmto vadám dovolací soud přihlédne vždy z úřední povinnosti. Přípustnost dovolání však není založena již tím, že dovolatelka příslušnou vadu řízení tvrdí, ale až zjištěním, že řízení takovou vadou skutečně trpí.

Protože jiné vady řízení podle § 237 odst 1 o.s.ř. tvrzeny nebyly a z obsahu spisu nevyplývají, je pro závěr o přípustnosti (a současné důvodnosti) dovolání rozhodující, zda řízení trpí vadou, na niž dovolatelka poukazuje.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. (před novelizací zákonem č. 30/2000 Sb.), je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy a pod.). O vadu ve smyslu citovaného ustanovení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. Nejde-li o případ, kdy účastníku byl ustanoven opatrovník, ačkoliv k tomu opatření nebyly splněny zákonem stanovené předpoklady, je dovolací důvod podle citovaného ustanovení dán zejména tehdy, jestliže soud rozhodl bez nařízení jednání, přestože mělo být ve věci jednáno, nebo jestliže soud věc projednal v rozporu s ustanovením § 101 odst. 2 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka.

V posuzovaném případě se o takovýto případ nejedná. Odvolací soud k projednání odvolání nařídil jednání, ke kterému předvolal matku nezletilého dítěte a zástupce dovolatelky( odvolacího jednání určeného na den 24.10.2000 se však nezúčastnili. Doručení bylo u nich vykázáno. Matka nezletilého žádala odročit jednání na kterékoliv pondělí nebo středu, kdy navštěvuje školu v P. a mohla by se bez dalších vydání (při její nepříznivé finanční situaci) jednání zúčastnit.

Nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání, ani nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat v nepřítomnosti takového účastníka( přihlédne přitom k obsahu spisu a dosud provedeným důkazům (§ 101 odst. 2 o.s.ř.).

Odvolací soud žádosti matky nezletilého nevyhověl, protože měl za to, že nesdělila žádné vážné důvody pro odročení jednání (s přihlédnutím, že senát odvolacího soudu v navrhované dny v pondělí nebo ve středu nesoudí)( přítomná opatrovnice uvedla, že "jí matka v pátek sdělila, že dnes má vyučování, a proto se k jednání nedostaví". Se zřetelem k obsahu spisu a provedeným důkazům proto rozhodl a projednal odvolání matky nezletilého v její nepřítomnosti.

Za tohoto stavu nelze mít za to, že by byla dovolatelce nesprávným postupem odvolacího soudu odňata možnost jednat před soudem (když jednal v její nepřítomnosti a nevyhověl její žádosti o odročení, neboť nezjistil tak závažný důvod, pro který byl nemohl ve věci jednat, když doručení bylo vykázáno, a bylo zde dostatek důkazů k rozhodnutí), ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. Proto není zde splněna podmínka přípustnosti pro její dovolání.

Nejvyšší soud proto dovolání matky nezletilého - aniž by se mohl věcně zabývat jeho důvodností - podle ustanovení § 243b odst. 4 s přihlédnutím k ustanovení § 218 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., protože směřuje proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné, odmítl.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 28.února 2001

JUDr. Julie M u r á n s k á , v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marie Plhalová