30 Cdo 3418/2016
Datum rozhodnutí: 25.04.2017
Dotčené předpisy: § 84 o. s. ř., § 11 odst. 1 o. s. ř., § 90 o. s. ř., § 79 odst. 1 o. s. ř., § 92 odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 3418/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Františka Ištvánka, v právní věci žalobkyň a) A. M. , a b) J. M. , zastoupeným Mgr. Yvonou Bartošovou, advokátkou se sídlem v Litomyšli, Portmanka 210, proti žalovaným 1) městu Polička, se sídlem v Poličce, Palackého náměstí 160, a 2) České republice Ministerstvu práce a sociálních věcí , se sídlem v Praze 2, Na Poříčním právu 1/376, o náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 5 C 72/2015, o dovolání žalobkyň proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové pobočky v Pardubicích ze dne 28. 1. 2016, č. j. 27 Co 622/2015-183, takto:

Dovolání se odmítá .
O d ů v o d n ě n í:
Krajský soud v Hradci Králové pobočka v Pardubicích jako soud odvolací napadeným usnesením potvrdil usnesení Okresního soudu ve Svitavách jako soudu prvního stupně ze dne 1. 10. 2015, č. j. 5 C 72/2015-174, kterým bylo rozhodnuto, že námitka místní nepříslušnosti Okresního soudu ve Svitavách se zamítá.
Usnesení odvolacího soudu napadly obě žalobkyně v plném rozsahu včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (viz čl. II bod 7 zákona č. 404/2012 Sb. a čl. II bod 2 zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , odmítl.
Námitka, že v době zahájení řízení ve věci nevyplacených sociálních dávek vystupovaly na straně žalované tři subjekty (Ministerstvo práce a sociálních věcí, město Polička a Pardubický kraj) nemá oporu v obsahu spisu. Ze spisu naopak vyplývá, že k samostatnému projednání v nynějším řízení byly vyloučeny pouze nároky na náhradu škody uplatněné žalobkyněmi proti městu Polička. Na č. l. 12 spisu je usnesení o vyloučení k samostatnému projednání nároků žalobkyň uvedených v bodech XXI-XXVII podání ze dne 5. 12. 2011. V podání žalobkyň ze dne 5. 12. 2011 je v bodech XXI-XXVII požadováno plnění pouze po městu Polička (viz č. l. 7 spisu). Žalobkyně tedy svoje právní posouzení otázky místní příslušnosti konstruují na odlišných skutečnostech, než jaké vyplývají z obsahu spisu, jejich námitka proto nemůže přípustnost dovolání založit, protože nejde o námitku proti právnímu posouzení věci (srov. obdobně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 7. 2015, sp. zn. 30 Cdo 167/2015). Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani tvrzení žalobkyň, že k tomu, že za žalované bylo označeno pouze město Polička, došlo v důsledku pochybení nebo překlepu jejich tehdejšího právního zástupce.
Ani námitka, že se má místní příslušnost určit podle toho, který ze žalovaných je procesně legitimován, a podle toho, kdo je ze zákona odpovědný za škodu požadovanou žalobkyněmi, nemůže přípustnost dovolání ve smyslu § 237 o. s. ř. založit, neboť odvolací soud se při řešení otázky místní příslušnosti neodchýlil od judikatury Nejvyššího soudu. Procesní legitimace závisí výlučně na tom, kdo je jako účastník řízení označen v žalobě (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 8. 1999, sp. zn. 21 Cdo 2588/98). Oproti tomu věcná legitimace žalovaného nemá na určení místní příslušnosti soudu vliv, soud ji posuzuje až v rozhodnutí o věci samé (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 2588/98 a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2010, sp. zn. 23 Cdo 4363/2010). K řízení je místně příslušný obecný soud žalovaného (§ 84 o. s. ř.), tedy osoby, kterou žalobce v návrhu na zahájení řízení označil. Místní příslušnost soudu se přitom nemohla změnit ani po změně žaloby, respektive po přistoupení dalšího žalovaného do řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 1967, sp. zn. 4 Cz 116/66, uveřejněné pod číslem 49/1967 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Vada řízení namítaná žalobkyněmi (podjatost soudců Okresního soudu ve Svitavách) nemůže založit přípustnost dovolání, neboť k takto namítané vadě řízení dovolací soud přihlíží podle § 242 odst. 3 o. s. ř. jen tehdy, je-li dovolání přípustné.
O náhradě nákladů řízení včetně nákladů řízení dovolacího rozhodne soud v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 25. dubna 2017

JUDr. Pavel Simon
předseda senátu