30 Cdo 3402/2016
Datum rozhodnutí: 18.01.2017
Dotčené předpisy: § 237 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 241a o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 31a odst. 3 předpisu č. 82/1998Sb.



30 Cdo 3402/2016


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Ištvánka a soudců Mgr. Víta Bičáka a JUDr. Pavla Simona v právní věci žalobkyň a) A. F., b) L. L. F., zastoupených Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem, se sídlem v Brně, Burešova 615/6, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 26 C 407/2014, o dovolání žalobkyň proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 4. 2016, č. j. 28 Co 55/2016-107, takto:

I. Dovolání se odmítá . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :


Žalobkyně se domáhaly každá zaplacení částky 108 000 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou měly utrpět v důsledku nepřiměřené délky řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 395/2010, jehož předmětem bylo k návrhu žalobkyně b) určení otcovství k tehdy nezletilé žalobkyni a).
Soud prvního stupně rozsudkem žalobu zamítl a uložil žalobkyním zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.
Napadeným rozsudkem odvolací soud nepřipustil změnu žaloby spočívající v rozšíření žaloby o 21 600 Kč s příslušenstvím pro každou žalobkyni (výrok I), k odvolání žalobkyň rozsudek soudu prvního stupně v zamítavém výroku o zaplacení částky 108 000 Kč s příslušenstvím pro každou žalobkyni potvrdil a dále jej změnil tak, že se konstatuje porušení práva žalobkyň, aby jejich věc v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 21 C 395/2010 byla projednána soudem v přiměřené lhůtě a bez zbytečných průtahů (výrok II). Současně žalované uložil zaplatit žalobkyním náklady řízení před soudy obou stupňů (výrok III).
Rozsudek odvolacího soudu ve výroku I a ve výroku II v rozsahu, v jakém byl potvrzen zamítavý výrok rozsudku soudu prvního stupně o zaplacení částky 108 000 Kč s příslušenstvím každé z žalobkyň, napadly žalobkyně, zastoupené advokátem, včasným dovoláním, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř. , jako nepřípustné odmítl.
Podle § 237 o. s. ř. není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.
Dovolání do výroku I rozsudku odvolacího soudu, kterým odvolací soud nepřipustil změnu žaloby, není přípustné, a to ani podle § 237 o. s. ř., neboť se nejedná o rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se končí odvolací řízení, tj. jimž bylo rozhodnuto o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně, ani podle § 238a o. s. ř., neboť rozhodnutí odvolacího soudu, jímž nepřipustil změnu žaloby, není uvedeno mezi zde vyčtenými rozhodnutími odvolacího soudu vydávanými v průběhu odvolacího řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2015, sp. zn. 30 Cdo 3767/2015; rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na www.nsoud.cz ).
Nesouhlas dovolatelek s formou poskytnutého zadostiučinění rovněž přípustnost dovolání založit nemůže, neboť stanovení formy nebo výše přiměřeného zadostiučinění je především úkolem soudu prvního stupně a přezkum úvah tohoto soudu úkolem soudu odvolacího. Dovolací soud při přezkumu výše či formy zadostiučinění v zásadě posuzuje právní otázky spojené s výkladem podmínek a kritérií obsažených v § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen OdpŠk ), přičemž výslednou částkou (formou) se zabývá až tehdy, byla-li by vzhledem k aplikaci tohoto ustanovení na konkrétní případ zcela zjevně nepřiměřená. Dovolací soud tedy posuzuje jen správnost základních úvah soudu ohledně aplikace toho kterého kriteria, jež jsou podkladem pro stanovení výše přiměřeného zadostiučinění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4462/2009). Nejvyšší soud připomíná, že konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou morální kompenzace utrpěné újmy (srov. zejm. část V. stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, uveřejněné pod číslem 58/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2174/2012).
Nesouhlas dovolatelek s posouzením kritérií významu řízení a vlivu dovolatelek na délku řízení (§ 31a odst. 3 OdpŠk) rovněž nelze podrobit dovolacímu přezkumu, a to pro nedostatek obligatorních náležitostí dovolání (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), když kromě polemiky nepřípustně založené na nových skutečnostech (srov. § 241a odst. 1 a 6 o. s. ř.) dovolatelky neuvádějí, v čem spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Má-li být totiž dovolání přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř. proto, že napadené rozhodnutí závisí na řešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, musí být z obsahu dovolání patrno, o kterou otázku hmotného nebo procesního práva jde a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).
Nákladový výrok netřeba odůvodňovat (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.

V Brně dne 18. ledna 2017

JUDr. František Ištvánek
předseda senátu