30 Cdo 3399/2014
Datum rozhodnutí: 18.12.2014
Dotčené předpisy: § 241a odst. 2 o. s. ř.



30 Cdo 3399/2014


U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce R. H. , zastoupeného JUDr. Jaroslavou Ježkovou, advokátkou se sídlem v Nové Pace, K. J. Erbena 1266, proti žalované SMART Financial s.r.o ., se sídlem v Olomouci, Hněvotínská 241/52, o vyloučení nemovitostí z exekuce, vedené u Okresního soudu v Nymburce pod sp. zn. 9C 325/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze z 26. března 2014, č. j. 20Co 63/2014-57, takto:

I. Dovolání se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í :
Shora označeným rozhodnutím krajský soud částečně změnil a částečně potvrdil rozsudek z 31. října 2013, č j. 9c 325/2013-35, jímž okresní soud zamítl vylučovací žalobu.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala povinná dovolání, jež vykazovalo nedostatky bránící dalšímu pokračování dovolacího řízení.
Dovolací soud vzhledem k článku II., bodu 7., části první zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, o dovolání rozhodl podle občanského soudního řádu ve znění účinném od 1. ledna 2014, a dospěl k závěru, že je třeba je odmítnout.
Podle ustanovení § 241a odst. 2 o. s. ř. musí být vedle obecných náležitostí (§ 42 odst. 4 o. s. ř.) v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).
Dovolání, které neobsahuje údaje o tom, v jakém rozsahu se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání nebo které neobsahuje vymezení důvodu dovolání, může být o tyto náležitosti doplněno jen v průběhu trvání lhůty k dovolání.
Z uvedeného vyplývá, že neobsahuje-li dovolání údaj o tom, v jakém rozsahu nebo z jakých důvodů se rozhodnutí odvolacího soudu napadá, jde o vadu podání, kterou může dovolatel odstranit z vlastní iniciativy nebo na výzvu soudu jen do uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Marným uplynutím propadné (prekluzívní) lhůty se původně odstranitelné vady dovolání stávají neodstranitelnými; dovolací soud proto k opožděnému doplnění dovolání nemůže přihlížet z úřední povinnosti. V souzené věci dovolatel prostřednictvím své právní zástupkyně blanketní dovolání z 26. června 2014 (podané k poštovní přepravě 27. června 2014) doplnil až podáním z 14. července 2014 (podaným k poštovní přepravě 15. července 2014), tedy po uplynutí dovolací lhůty, která skončila v pondělí 7. července 2014. Protože pro tento nedostatek nelze v řízení pokračovat, je třeba dovolání, které je nezpůsobilé zahájit dovolací řízení, za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 2, věty první, o. s. ř. odmítnout (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 5. 2. 2003, sp. zn. 21 Cdo 1730/2002, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2005, sp. zn. 29 Odo 1060/2003, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 108/2002, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 3/2004 pod č. 21).
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení nemusí být odůvodněn (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 18. prosince 2014 JUDr. Vladimír M i k u š e k
předseda senátu