30 Cdo 3378/2007
Datum rozhodnutí: 09.04.2009
Dotčené předpisy: § 243c odst. 2 předpisu č. 99/1963Sb.





30 Cdo 3378/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Karla Podolky v právní věci žalobce J. S., zastoupeného advokátem, za účasti M. č. P. 11, o vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 33 C 12/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 22. června 2005, č.j. 11 Cmo 46/2005-52, takto:


I. Dovolání žalobce se odmítá.


II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.


Stručné odůvodnění


(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):


Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 22. června 2005, č.j. 11 Cmo 46/2005-52, potvrdil podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2004, č.j. 33 C 12/2003-30,


ve znění, že se zamítá žaloba s návrhem, aby byl povolen vklad vlastnického práva k pozemkům parc. č. 447/3, 447/4, 447/5, 448/16, 448/17, 1195/3, 1196 a 1197/3 v kat. území H., obec P., ve prospěch obce hl. m. P., na základě kupní smlouvy mezi J. S. jako prodávajícím a obcí hl. m. P. (soud prvního stupně též rozhodl o náhradě nákladů řízení). Současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.


Rozsudek odvolacího soudu napadl žalobce dovoláním, v němž uplatňuje dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. Nepopírá existenci rozhodnutí ONV v P. 4 z roku 1977, kterým byly dotčené pozemky vyvlastněny, avšak poukazuje na nejasnost a zmatečnost tohoto rozhodnutí.


M. č. P. 11 se v písemném vyjádření s napadeným rozhodnutím ztotožnila.


Podané dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam


ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Otázku výkladu ustanovení § 5 odst. 1 zákona č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srovnej např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. června 2000, Cpjn 38/98, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 44/2000). Dovolání bylo proto odmítnuto podle § 243b odst. 5 o.s.ř. ve spojení s § 218 písm. c) téhož zákona.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 o.s.ř., neboť žalobce s ohledem na výsledek řízení nemá na náhradu svých nákladů právo a zúčastněné M. č.


pro P. 11 v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 9. dubna 2009


JUDr. Pavel Pavlík, v. r.


předseda senátu