30 Cdo 3377/2016
Datum rozhodnutí: 19.01.2017
Dotčené předpisy: § 30 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 138 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 241 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 241b odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014, § 104 odst. 2 o. s. ř. ve znění od 01.01.2014



30 Cdo 3377/2016


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Pavlem Simonem v právní věci žalobce F. F. , proti žalované České republice Okresnímu soudu v Karviné , se sídlem v Karviné, park Bedřicha Smetany 176/5, o zaplacení 925 480 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 26 C 220/2015, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 4. 2016, č. j. 57 Co 250/2016-58, takto:

Dovolací řízení se zastavuje.

O d ů v o d n ě n í:

Okresní soud v Karviné jako soud prvního stupně usnesením ze dne 10. 3. 2016, č. j. 26 C 220/2015-52, zamítl návrh žalobce na ustanovení zástupce pro řízení z řad advokátů. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že žalobce sice splňuje jednu z podmínek pro přiznání osvobození od soudních poplatků (jeho osobní, majetkové a výdělkové poměry osvobození odůvodňují), nicméně jeho podání ze dne 18. 8. 2015 představuje zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Z rejstříku Okresního soudu v Karviné bylo zjištěno, že žalobce u zdejšího soudu uplatnil více žalob proti České republice o zaplacení mnohamilionových škod z titulu odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. (aktuálně zde probíhají řízení o zaplacení částky 4 000 000 000 Kč a 2 000 000 000 Kč z titulu náhrady škody, a o zaplacení částky 70 000 000 a 1 500 000 Kč). V nyní posuzovaném řízení se žalobce domáhal částky 925 480 000 Kč z titulu náhrady škody, avšak neuvedl, jak dospěl k výpočtu vzniklé škody, a to alespoň obecně bez právního zdůvodnění. Uplatněná částka je tak vysoká (vymyká se naprosté většině nároků z titulu náhrady škody proti státu), že bez jejího bližšího zdůvodnění a provedení alespoň elementárního výpočtu má soud za to, že ze strany žalobce se jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Soud prvního stupně odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 2873/11, a konstatoval, že i Ústavní soud je toho názoru, že je-li žalovaná částka zcela a nepřiměřeně vysoká, lze hovořit o zřejmě bezúspěšném uplatňování práva a žalobci nevzniká nárok na ustanovení zástupce pro řízení podle § 30 občanského soudního řádu. Soud nezpochybňuje ani nehodnotí tvrzení žalobce ohledně vzniklé újmy a jednání osob proti jeho majetku či osobě, avšak žalobce zcela pominul otázku alespoň elementárního zdůvodnění výše žalované částky.
Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací v napadeném usnesení ze dne 27. 4. 2016, č. j. 57 Co 250/2016-58, usnesení soudu prvního stupně potvrdil, když se ztotožnil s jeho závěry a zcela na ně odkázal. Dále uvedl, že i jemu je z jeho úřední činnosti známo, že žalobce opakovaně podává žaloby proti České republice na zaplacení mnohamilionových škod z titulu odpovědnosti státu podle zákona č. 82/1998 Sb. s obdobným skutkovým tvrzením. I v nyní posuzovaném případě se žalobce domáhal náhrady škody ve výši 925 480 000 Kč, aniž by srozumitelně uvedl objektivní důvody, proč tak vysokou částku po státu požaduje (jak dospěl k výši této částky, atp.). Soud prvního stupně se tak správně zabýval tím, zda je žalovaná částka přiměřená žalobním tvrzením, a správně odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. II. ÚS 2873/11. V daném případě se jedná o bezúspěšné uplatňování práva.
Proti výše uvedenému usnesení odvolacího soudu podal žalobce dovolání ze dne 13. 6. 2016 (č. l. 60), které bylo Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí a které je předmětem tohoto dovolacího řízení. Při podání dovolání nebyl žalobce zastoupen advokátem a ani nedoložil, že má sám odpovídající právnické vzdělání. Žalobce současně v dovolání požádal o ustanovení zástupce (advokáta).
Usnesením ze dne 20. 6. 2016, č. j. 26 C 220/2015-62, soud prvního stupně vyzval žalobce k odstranění nedostatku povinného zastoupení a vad dovolání, k čemuž mu poskytl patřičnou lhůtu, a dále žalobce poučil o procesních důsledcích nesplnění této výzvy.
Žalobce na tuto výzvu reagoval podáním ze dne 29. 6. 2016 (č. l. 63), ve kterém opět požádal o ustanovení zástupce (advokáta).
Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (viz čl. II a čl. VII zákona č. 293/2013 Sb.), dále jen o. s. ř.
Podle § 241 odst. 1 věty první o. s. ř. platí, že není-li dále stanoveno jinak, musí být dovolatel zastoupen advokátem nebo notářem. Podle § 241 odst. 2 písm. a) o. s. ř. odstavec 1 neplatí, je-li dovolatelem fyzická osoba, která má právnické vzdělání.
Podle usnesení velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2015, sen. zn. 31 NSCR 9/2015, uveřejněného pod číslem 78/2015 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, směřuje-li dovolání účastníka, jenž není zastoupen advokátem, ani nemá sám odpovídající právnické vzdělání, proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé, pak je namístě, aby to, zda jsou splněny předpoklady pro ustanovení advokáta pro řízení o dovolání proti onomu usnesení odvolacího soudu, zhodnotil přímo Nejvyšší soud jako soud dovolací.
Uvedený závěr se uplatní i v případě, že dovolání směřuje proti usnesení, jímž odvolací soud nevyhověl (ve spojení s usnesením soudu prvního stupně) žádosti účastníka o ustanovení zástupce pro řízení o dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu pouze procesní povahy (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2015, sp. zn. 26 Cdo 4830/2014, 26 Cdo 4831/2014, 26 Cdo 4832/2014; nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4218/2015).
Nejvyšší soud považuje za správný závěr odvolacího soudu, že vzhledem k nepřiměřenosti žalované částky a absenci řádného zdůvodnění neobvyklé výše žalované částky (výpočtu výše této částky), lze mít nárok žalobce (při daném stavu řízení) za zjevně bezúspěšné uplatňování práva. Pro závěr, zda se jedná ve smyslu ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, je třeba použít v řízení před soudem prvního stupně, v odvolacím řízení nebo v dovolacím řízení stejná (shodná) hlediska. Je-li tedy například již ze samotných tvrzení žalobce zřejmé, že jím podané žalobě nemůže být vyhověno (a představuje-li tedy žaloba zřejmě bezúspěšné uplatňování práva), jde o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva též v odvolacím řízení a v dovolacím řízení, aniž by tu bylo významné, co je vlastním předmětem přezkumu odvolacího nebo dovolacího soudu. Uvedený závěr vyplývá již ze samotné povahy věci; nedává dobrý procesní smysl úvaha, že předmětem odvolacího nebo dovolacího řízení je (v nemeritorních otázkách) řádně uplatněné právo žalobcem, je-li bez dalšího nepochybné, že samotné žalobě nemůže být vyhověno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2014, sp. zn. 21 Cdo 987/2013, uveřejněné pod číslem 67/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. 30 Cdo 4347/2016).
Pro úplnost Nejvyšší soud dodává, že zřejmá bezúspěšnost uplatňování práva přitom není dána pouze v případě, kdy žalovanému nároku nelze vůbec vyhovět, ale i tehdy, je-li zjevný nepoměr mezi skutkovým vylíčením uplatněného nároku a žalobním petitem, tj. tím, čeho se žalobce žalobou domáhá. Jinými slovy řečeno, o zřejmou bezúspěšnost uplatňování práva se jedná, je-li na první pohled zjevné, že žalobě nelze vyhovět v plném rozsahu žalobního petitu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2250/2012, uveřejněný pod číslem 108/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a obdobně i rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1038/2013, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 5432/2016).
Protože žalobce nesplňuje předpoklady pro osvobození od soudních poplatků podle § 138 odst. 1 o. s. ř., nesplňuje ani podmínku pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 o. s. ř.
V situaci, kdy Nejvyšší soud dospěl k závěru, že není důvod ustanovit žalobci advokáta pro řízení o dovolání, a kdy žalobce přes výzvu neodstranil nedostatek povinného zastoupení, Nejvyšší soud podle ustanovení § 241b odst. 2 a § 104 odst. 2 o. s. ř. řízení o dovolání zastavil (srov. výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sen. zn. 31 NSCR 9/2015).
O náhradě nákladů dovolacího řízení bude rozhodnuto rozhodnutím, kterým se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení nejsou přípustné opravné prostředky.

V Brně dne 19. ledna 2017

JUDr. Pavel Simon předseda senátu