30 Cdo 3327/2009
Datum rozhodnutí: 31.05.2011
Dotčené předpisy: § 243b odst. 5 o. s. ř., § 218 písm. c) o. s. ř.




30 Cdo 3327/2009

U S N E S E N Í

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce obce Podmolí , se sídlem v Podmolí 70, zastoupeného JUDr. Evou Frélichovou, advokátkou se sídlem ve Znojmě, Kollárova 3, proti žalované ZNOVÍN ZNOJMO, a. s. , se sídlem v Šatově 404, zastoupené JUDr. Boženou Kristiánovou, advokátkou se sídlem v Třebíči, Leopolda Pokorného 37, o určení vlastnictví k nemovitostem, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 12 C 149/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. dubna 2009, č.j. 17 Co 74/2008-153, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 6.360,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Boženy Kristiánové, advokátky se sídlem v Třebíči, Leopolda Pokorného 37.

Stručné odůvodnění (§ 243c odst. 2 o. s. ř.):


Okresní soud ve Znojmě (dále již soud prvního stupně ) rozsudkem ze dne 13. prosince 2007, č.j. 12 C 149/2007-113, zamítl žalobu, jíž se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem (v žalobě) specifikovaných pozemků, a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení. Po provedeném řízení skutkově uzavřel, že dne 16. října 1995 byla uzavřena mezi žalobcem a žalovanou kupní smlouva o prodeji předmětných pozemků (právní účinky vkladu vlastnického práva podle této smlouvy nastaly dne 11. prosince 1995). V této době žalovaná převzala pozemky, fakticky je začala užívat a vykonávat k nim vlastnické právo. Žaloba v této věci přitom napadla soudu prvního stupně dne 14. června 2007, když do té doby nebylo zpochybněno vlastnické právo žalované. Dále bylo prokázáno, že předmětné pozemky nebyly nabídnuty k výkonu předkupního práva oprávněnému subjektu Správě národního parku Podyjí. Nebylo ani prokázáno věrohodným způsobem, jaký byl přesný postup obce, který předcházel uzavření smlouvy. Nebylo ani prokázáno, že by v daném případě došlo ke zveřejnění záměru obce prodat předmětné pozemky. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně je dále zřejmé, že uvedený soud sice dospěl k závěru o neplatnosti uvedené převodní smlouvy, avšak současně konstatoval, že žalovaná uvedené pozemky v souladu s ustanovením § 134 obč. zák., vydržela. K námitce žalobce týkající se nedodržení (porušení) předkupního práva soud uvedl, že z tohoto předkupního práva neplyne, že by v případě jeho porušení došlo (automaticky) k zániku vlastnictví; toto předkupní právo tak přechází na nabyvatele.
K odvolání žalobce Krajský soud v Brně (dále již odvolací soud ) v záhlaví citovaným rozsudkem podle § 219 o. s. ř. potvrdil (jako věcně správné rozhodnutí) rozsudek soudu prvního stupně a dále rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Odvolací soud při rozhodování vycházel ze skutkových zjištění učiněných soudem prvního stupně a ztotožnil se i s jeho právně kvalifikačním závěrem, který v odůvodnění svého rozsudku blíže rozvedl stran aplikace § 134 obč. zák., a dále ohledně nedůvodné (odvolací) námitky žalobce týkající se právního důsledku při porušení předkupního práva.
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal žalobce (dále již dovolatel ) prostřednictvím své advokátky včasné dovolání, jehož přípustnost dovozuje z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. a uplatňuje v něm jak vyplývá z obsahu jeho dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) všechny zákonem předvídané dovolací důvody, tj. podle § 241a odst. 2 písm. a) (řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci), písm. b) (rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci) a odst. 3 téhož par. o. s. ř. (rozhodnutí vychází ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu v podstatné části oporu v provedeném dokazování). Ohledně dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. dovolatel namítá, že oba soudy se v odůvodnění svých rozsudků nevypořádaly s okolnostmi, jež se týkaly posouzení dobré víry z hlediska vydržení předmětných pozemků žalovanou. Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. dovolatel spatřuje v právně kvalifikačním pochybení obou soudů, pokud dospěly k závěru, že zde byly naplněny podmínky pro vydržení předmětných pozemků žalovanou. Podle dovolatele porušení předkupního práva ve smyslu § 61 zákona č. 114/1992 Sb. uvedenému vydržení bránilo. Dobrou víru žalované dovolatel zpochybňuje i prostřednictvím dovolacího důvodu podle § 241a odst. 3 o. s. ř., kdy polemizuje se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně, z nichž odvolací soud vycházel při rozhodování, a kdy prezentuje svou skutkovou verzi věci, kterou následně právně hodnotí. V doplnění dovolání pak dovolatel poukazuje na další skutkové okolnosti případu, které podle jeho názoru zpochybňují dobrou víru žalované nezbytnou pro vydržení vlastnického práva k předmětným pozemkům. Dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) dovoláním napadený rozsudek odvolacího soudu, jakož i rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření k dovolání dovolatele uvedla, že podle jejího názoru zde nejsou splněny podmínky, jež byly zakládaly přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. V předmětném rozhodnutí se neřeší (žádná) právní otázka, která v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, kterou se soudy nezabývaly nebo která by byla dovolacím soudem rozhodována rozdílně. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání dovolatele zamítl a rozhodl o náhradě nákladů dovolacího řízení.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 12 zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, a konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle odst. 1 písm. a) o. s. ř., ani podle písm. b) téhož zákonného ustanovení, a nebylo shledáno přípustným ani podle § 237 odst. 1 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu § 237 odst. 3 o. s. ř.
Z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) je zřejmé, že dovolatel nesouhlasí s právním posouzením věci odvolacím soudem v napadeném rozsudku pro to, že předkládá svou skutkovou verzi případu, kterou podrobuje právnímu posouzení. Skutkový stav věci zjištěný soudem prvního stupně, z nějž při rozhodování vycházel odvolací soud, však umožňoval (tvořil právně relevantní skutkový podklad) odvolacímu soudu přistoupit k danému právně kvalifikačnímu závěru, jak je vyjádřen v odůvodnění písemného vyhotovení napadeného rozsudku. To se týká i odvolacím soudem řešené a dovolatelem v dovolání opakovaně zdůrazňované právní otázky právního následku porušení předkupního práva státu ve smyslu ustanovení § 61 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, a to ve vztahu k vydržení předmětných pozemků.
Pokud dovolatel brojil proti skutkovým zjištěním, z nichž odvolací soud (oba soudy) vycházel(y), nepřípustně tím uplatnil dovolací důvod ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř., jehož prostřednictvím ovšem přípustnost dovolání ve smyslu § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. založit nelze (tímto dovolacím důvodem se Nejvyšší soud může zabývat toliko za podmínek předvídaných v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř., tedy jen v případě přípustnosti dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a) a b), popřípadě podle obdobného užití těchto ustanovení (§ 238 a 238a).
Dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. týkající se právně relevantních (jiných) vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, lze sice podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu (výjimečně) uplatnit i v případě dovolání podaného podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., ovšem takové otázky dovolací soud přezkoumává jen tehdy, pokud budou vycházet ze střetu odlišných právních názorů na výklad právního (procesněprávního) předpisu (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. prosince 2009, sp. zn. 23 Cdo 4562/2009, in www.nsoud.cz ). V této věci ovšem dovolatel prostřednictvím uplatněného dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. žádnou takovou otázku nevymezil, takže ani v tomto směru zde nebylo způsobilého procesního podkladu k posouzení přípustnosti dovolání.
Nepřípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. současně vylučuje, aby dovolací soud mohl přihlížet k vadám uvedeným v § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny.
Z vyložených důvodů Nejvyšší soud proto dovolání dovolatele podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř., neboť podle výsledku tohoto dovolacího řízení, kdy dovolání dovolatele bylo odmítnuto, má žalovaná, která se prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřila k dovolání, právo na náhradu účelně vynaložených nákladů tohoto řízení. Náklady řízení zde sestávající z odměny za zastoupení advokátem v částce 5.000,- Kč [odměna z částky určené podle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., vyčíslená podle ustanovení § 10 odst. 3, § 5 písm. b) na částku 20.000,- Kč, snížená podle § 14 odst. 1 vyhlášky o 50 %, tj. na částku 10.000,- Kč a dále ještě snížená (vzhledem k tomu, že advokátka žalované v dovolacím řízení učinila pouze jediný úkon právní služby (sepis vyjádření k dovolání dovolatele) podle § 18 odst. 1 téže vyhl. o 50 %], a z náhrady hotových výdajů podle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v částce 300,- Kč, vše navýšeno o 20% DPH (tj. o částku 1.060,- Kč) podle § 137 odst. 3 o.s.ř. a § 47 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů. Celkovou náhradu nákladů dovolacího řízení žalované ve výši 6.360,- Kč je dovolatel povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalovanou v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).

V Brně 31. května 2011

JUDr. Pavel Vrcha, v.r.
předseda senátu