30 Cdo 332/2012
Datum rozhodnutí: 29.03.2012
Dotčené předpisy: § 241 odst. 1 o. s. ř. ve znění od 01.07.2009, § 104 odst. 2 o. s. ř., § 243c o. s. ř.




30 Cdo 332/2012


U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D. a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobce F. M. , proti žalované I. M. , ve věci o uhrazení dlužného výživného a odškodnění, vedené u Okresního soudu v Karviné pobočka v Havířově, pod sp. zn. 109 Nc 134/2010, o dovolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. března 2011, č.j. 71 Co 86/2011 14, takto:

I. Dovolací řízení se zastavuje.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

O d ů v o d n ě n í:
Okresní soud v Karviné pobočka v Havířově (dále jen soud prvního stupně ) rozhodl usnesením ze dne 31. ledna 2011, č.j. 109 Nc 134/2010 4, tak, že odmítl podání žalobce ze dne 24. 11. 2010 pro neodstranění vad podání podle § 43 odst. 2 o. s. ř. (odst. I výroku) a současně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 3 o. s. ř. (odst. II výroku). Toto usnesení neobsahuje odůvodnění s odkazem na ustanovení § 169 odst. 2 o. s. ř.
Žalobce se svým podáním domáhal přiznání dlužného výživného a odškodnění za ušlý zisk z přislíbeného atraktivního pracovního místa, a to minimálně ve výši 200.000,- Kč s odůvodněním, že v době, kdy měl zajištěnou práci v kině Svět, odešla jeho manželka ze společné domácnosti a od jejich dítěte (M.) a on tak na sebe musel převzít rodičovské dávky včetně nástupu na mateřskou dovolenou. Podle žalobce, tímto jednáním žalované, která neplatila ani výživné, mu ušel zisk a také došlo ke ztrátě jeho profesního růstu. Proti odmítnutí podání podal žalobce odvolání, ve kterém mimo jiné navýšil požadované odškodnění na částku 500.000,- Kč.
Krajský soud v Ostravě (dále jen odvolací soud ) potvrdil dne 30. 3. 2011, č.j. 71 Co 86/2011 14, usnesení soudu prvního stupně a také rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. V odůvodnění odvolací soud uvedl, že soud prvního stupně správně dovodil, že podání žalobce ze dne 19. 11. 2010 nebylo projednatelné a vyzval žalobce k odstranění vad usnesením ze dne 29. 11. 2010, č.j. 109 Nc 134/2010 2. Žalobce byl řádně poučen o případném následku neodstranění vad, ale na výzvu soudu nereagoval. Podání tak stále nemělo řádné náležitosti žaloby, nebylo z něho zřejmé, od jakých skutečností žalobce svůj nárok odvíjí a zda o výchově a výživě bylo rozhodnuto opatrovnickým soudem a kolik na výživu dítěte vynaložil on a kolik měla vynaložit matka. Žalobce dále neuvedl za jaké období se domáhá ušlého zisku a další údaje o jeho možném a předpokládaném výdělku a faktickém příjmu, na který dosahoval v předmětném období.
Proti tomuto usnesení podal žalobce včasné dovolání k Nejvyššímu soudu, ve kterém žádá finanční odškodnění od roku 1992 až do roku 2000, protože po tu dobu byl pozastaven jeho reprezentační růst a byla mu jistým způsobem omezována svoboda, lidská a mužská práva. Dovolatel uvádí, že by mohl požadovat za každý kalendářní měsíc finanční odškodnění ve výši 10.000,- Kč, tj. 120.000,- Kč za rok, a to po dobu celých osmi let, což by činilo 960.000,- Kč, nicméně dovolatel požaduje pouze 500.000,- Kč.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen o. s. ř. ), ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (usnesení odvolacího soudu bylo vyhlášeno dne 30. března 2011, takže tento procesní předpis je aplikován ve znění účinném od 1. 7. 2009).
Jelikož při podání dovolání nebyl dovolatel zastoupen advokátem, soud prvního stupně jej vyzval usnesením ze dne 7. listopadu 2011, č.j. 109 Nc 134/2010 30, k odstranění nedostatku povinného zastoupení ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Na tuto výzvu soudu prvního stupně však dovolatel nereagoval.
Dle ustanovení § 241 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř. ) dovolatel musí být zastoupen advokátem, jestliže sám nemá právnické vzdělání. Z dovolání zastoupení dovolatele nevyplývá a jiné listiny, které by toto zastoupení nebo právnické vzdělání dovolatele prokázaly, nebyly předloženy. Dovolatel tak nedostatek povinného zastoupení neodstranil, ač byl o procesních následcích nesplnění této podmínky poučen.
Protože povinné zastoupení dovolatele v dovolacím řízení je podmínkou týkající se účastníka řízení, bez jejíhož splnění nelze vydat rozhodnutí, s výjimkou usnesení, jímž se dovolací řízení pro tento nedostatek zastavuje, a protože ke zhojení tohoto nedostatku, i přes řádnou výzvu soudu prvního stupně dosud nedošlo, Nejvyšší soud dovolací řízení podle § 104 odst. 2 a § 243c o. s. ř. zastavil.
Dovolatel z procesního hlediska zavinil, že dovolací řízení bylo zastaveno, avšak žalované v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly. Této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2, věty první, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 4 o. s. ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá žádný z nich právo. Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek
V Brně 29. března 2012

JUDr. Pavel P a v l í k, v. r.
předseda senátu