30 Cdo 3314/2007
Datum rozhodnutí: 31.08.2009
Dotčené předpisy:





30 Cdo 3314/2007


U S N E S E N Í


Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy


JUDr. Pavla Pavlíka a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Vrchy v právní věci žalobkyně P., spol. s.r.o., advokátem, proti žalovaným 1) J. T., a 2) L. T., obou zastoupených advokátem, o zaplacení 100.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Teplicích pod sp. zn. 9 C 395/2000, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. března 2007, č.j. 12 Co 35/2004-133, takto:


I. Dovolání žalobkyně se odmítá.


II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 9.755,-- Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám advokáta.


Stručné odůvodnění


(§ 243c odst. 2 o.s.ř.):


Žalobkyně se proti žalovaným domáhala v označené věci na základě dohody


o postoupení části pohledávky mezi žalobkyní a D. N. N. žalobou o zaplacení částky 100.000,- Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení.


Okresní soud v Teplicích rozsudkem ze dne 8. října 2003, č.j. 9 C 395/2000-96, žalobu zamítl a rozhodl o náhradě nákladů řízení.


Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 23. března 2007, č.j.


12 Co 35/2004-133, rozsudek soudu prvního stupně podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ) potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. Vyšel ze zjištění, že D. N. n. vznikl vůči společnosti T. C. s.r.o. (nyní v konkurzu) nárok na vydání bezdůvodného obohacení v částce cca 11.000.000,- Kč, rovnající se předplacenému nájemnému. Část této pohledávky ve výši 100.000,- Kč postoupilo dne 2. října 2000 D. D. n. žalobkyni. Shodně se soudem prvního stupně odvolací soud uzavřel, že bezdůvodné obohacení ve smyslu § 451 a nás. o.z. vzniklo na straně původního pronajímatele společnosti T. C. s.r.o., zatímco na úkor žalobce se žalovaní nemohli obohatit, neboť nabyli nemovitost do vlastnictví v podstatě po uplynutí výpovědní lhůty nájmu. I kdyby nabyli vlastnictví ještě před skončením doby nájmu a vstoupili tak do existujícího závazkového nájemního vztahu na místě pronajímatele, bezdůvodné obohacení by ani v tomto případě na jejich straně nevzniklo, protože částka 15.000.000,- Kč poskytnutá nájemcem (D. N. n.) předem na úhradu nájmu, byla použita na vyrovnání vzájemných pohledávek původního pronajímatele a nájemce. Odvolací soud odkázal současně na odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 335/03, v němž deklaroval, že pohledávka D. N. n., se v případě jejího uplatnění mohla řídit právním režimem pohledávky za podstatou (§ 31 zák. č. 328/1991 Sb., v tehdy platném znění).


Proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podala žalobkyně dne


14. května 2007 dovolání, jehož přípustnost opírá o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ). Uvádí dovolací důvod podle ustanovení § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. s tím, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Zásadní právní význam spatřuje v posouzení otázky, kdy bezdůvodné obohacení vzniklo a kdy vznikla povinnost jej vydat. Odvolatel je přesvědčen, že bezdůvodné obohacení vzniklo okamžikem, kdy předčasně zanikl nájemní vztah, tj. k 31. srpnu 2000. Před tímto datem žádné bezdůvodné obohacení vzniknout nemohlo. Vzhledem k tomu, že žalovaní nabyli vlastnictví k pronajatým nemovitostem s právními účinky vkladu ke dni 30. srpnu 2000, bezdůvodné obohacení vzniklo na jejich straně. Navrhuje, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.


Podáním ze dne 3. března 2007 se vyjádřili k dovolání žalobkyně žalovaní. Uvádějí, že v daném případě nejde o bezdůvodné obohacení, ale o pohledávku za podstatou, která měla být takto uplatňována. Odkazují na řízení vedené pod sp. zn. 10 C 23/2007 u Okresního soudu v Teplicích a usnesení Ústavního soudu ze dne 12. června 2006, sp. zn. I ÚS 335/03 a navrhují odmítnutí dovolání žalobkyně.


Dovolací soud po té, co přihlédl k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, konstatuje, že dovolání není v této věci přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. b) o.s.ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 237 písm. c) téhož zákona, neboť rozhodnutí odvolacího soudu ve věci samé nemá po právní stránce zásadní význam ve smyslu ustanovení § 237 odst. 3 o.s.ř. Výklad ustanovení § 451 odst. 2 o.z. v souvislosti s ustanovením § 31 zákona č. 328/1991 Sb. odvolacím soudem je přiléhavý a odpovídá i příslušné judikatuře (analogicky srovnej usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 12. července 2006, sp. zn. I. ÚS 335/03). Pokud žalobkyně případně fakticky uplatňuje i dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o.s.ř. (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), nemohlo k němu být při posouzení, zda je dovolání přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., přihlédnuto (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. června 2004, sp.zn. 21 Cdo 541/2004, uveřejněné pod č. 132 v časopisu Soudní judikatura, ročník 2004, nebo v usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 7. března 2006, sp.zn. III. ÚS 10/06, uveřejněné pod č. 130 v časopise Soudní judikatura, ročník 2006). Dovolání proto bylo (s přihlédnutím k čl. II bodu 12. zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963, občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů,


a další související zákony) odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 o.s.ř.


ve spojení s § 218 písm. c/ téhož zákona.


Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 5 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 151 a 146 odst. 3 o.s.ř., když v dovolacím řízení žalovaným vznikly náklady spojené s jejich zastoupením advokátem, spočívající v paušální odměně ve výši 7.897,50 Kč /srov. § 2 odst. 1, § 3 odst. 1 bod 4., § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15, § 16 odst. 2, § 18 odst. 1 a § 19a vyhlášky č. 484/2000 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 277/2006 Sb. účinné od 1. 9. 2006/ a v paušální náhradě hotových výloh advokátovi v částce 300,- (§ 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po novele provedené vyhláškou č. 276/2006 Sb.). Celkem výše přisouzené náhrady nákladů dovolacího řízení činí 8.197,50 Kč, která je po úpravě o 19% daň z přidané hodnoty, jejímž plátcem je zástupce žalovaných, představována částkou 9.755,-- Kč (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).


Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.


V Brně dne 31. srpna 2009


JUDr. Pavel Pavlík, v. r.


předseda senátu