30 Cdo 3294/2014
Datum rozhodnutí: 22.10.2014
Dotčené předpisy: § 243c odst. 1 o. s. ř.



30 Cdo 3294/2014

U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Vrchy a soudců JUDr. Pavla Pavlíka a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Ing. J. R. , zastoupeného Mgr. Alicí Huspekovou, advokátkou se sídlem v Plzni, Plachého 880/26, proti žalované České republice Ministerstvu spravedlnosti , se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 16, o obnovu řízení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 309/2002, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. dubna 2014, č. j. 39 Co 430/2013-130, takto:

I. Dovolání žalobce se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
S t r u č n é o d ů v o d n ě ní
(§ 243f odst. 3 o. s. ř.):
Nejvyšší soud České republiky (dále již Nejvyšší soud nebo dovolací soud ) jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) konstatuje, že dovolání žalobce proti shora citovanému rozsudku Městského soudu v Praze (dále již odvolacího soudu ), není přípustné podle § 237 o. s. ř.
Otázku právního posouzení neodstranitelného nedostatku podmínky řízení, spočívající v tom, že jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednána znovu, odvolací soud posoudil v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. dubna 2011, sp. zn. 30 Cdo 2503/2009, který je veřejnosti přístupný na webových stránkách Nejvyššího soudu http://www.nsoud.cz ), z níž vyplývá, že o stejnou věc ve smyslu § 159a odst. 5 o. s. ř. se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, opírá-li se o tentýž právní důvod a týká-li se týchž osob, resp. též jiných osob, pro které je výrok rozhodnutí závazný. V posuzované věci bylo zjištěno (při posuzování přípustnosti dovolání dovolací soud vychází ze skutkového stavu, na jehož základě rozhodoval odvolací soud, a nemůže tato skutková zjištění revidovat), že o tomtéž nároku žalobce při shodě účastníků řízení a totožnosti skutku již bylo rozhodnuto v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 17 C 102/2008.
Nejvyšší soud proto dovolání žalobce podle § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 5 věta poslední o. s. ř.).
Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.
V Brně dne 22. října 2014
JUDr. Pavel Vrcha předseda senátu